Nemají obdobu. Nikde v celé Evropě. Představují naprostý unikát. Jsou dokonalou konzervou architektury minulých staletí. A konzervou už navždy zůstanou. Je jisté, že se do opevněných kostelů nevrátí duchovní život v původní podobě.
V Transylvánii není už téměř nikdo, kdo by oheň protestantské víry živil. Počet Sedmihradských Sasů klesl z 300 tisíc v roce 1930 na pouhých 12 tisíc v roce 2015. V některých vesnicích, jejichž duchovním, kulturním a fyzickým centrem vždy opevněný kostel byl, dnes žijí jen malé skupinky původních obyvatel, někde jen jeden Němec, jinde už žádný.
Na jejich místa přišli pravoslavní Rumuni z okolních vesnic, nebo Romové, kteří zanechali kočovného způsobů života. V domech se svítí, pole částečně obdělávají, krávy a ovce spásají na lukách trávu, ale kostely zejí prázdnotou a každá zima odebírá z prořídlých řad německých věřících další a další duše.
Během pár let zhasne 800letá tradice Sedmihradských Sasů v Karpatech zcela. Zůstane jen ticho v kostelech, které chránily po staletí své obyvatele před Mongoly, Turky, Tatary a dalšími útočníky. Navštivte opevněné sedmihradské kostely, dokud ještě trochu žijí, dříve, než se z nich stanou pouhé památky bez života.
A tady se ještě podívejte na 18 fotek českého jídla z rumunského Banátu, které vám postaví vaše chuťové pohárky.