1. Záběry odspodu

Extrémní podhledy, často kombinované s charakteristickou kamerovou vývrtkou, jsou Bayovým trademarkem už od prvních Mizerů. V bezmála tříhodinových Transformerech je jich ovšem tolik, že budete mít neustále oči v sloup. Stejně jako postavy, které pořád čumí vysoko na třicetimetrové roboty.  

2. Všechny dialogy se odehrávají za soumraku

Ne, bez legrace. Pokaždé, když někdo potřebuje něco říct, denní doba se naprosto záhadně přetočí do tzv. magické hodinky, tedy do momentu, kdy je slunce těsně nad obzorem a všichni se koupou v oranžových odstínech tak kýčovitých, že vás to opálí i na dálku.  

3. Všechno lítá, co peří má i nemá

Exploze v Bayových filmech vypadají úžasně. Připomínají rafinovaně připravené ohňostroje, které v oblaku světla a prachu požírají auta, domy a někdy i celé kontinenty. Ve čtvrtém filmu je jich ale, jako ostatně všeho, až příliš, takže se stanou otupujícím spektáklem, který do značné míry překáží. Ve deseti letech jsme si vydrželi bořit bábovičky na pískovišti celé hodiny, ale dneska už nám ta trpělivost chybí. Navíc v tolika bortících se budovách brzy vysledujete počítačové rutiny a začne vám to celé připadat až příliš falešné.  

4. Pořád někdo někam běží

Většinou směrem od exploze, samozřejmě. Případně drží v ruce kostku/prajiskru/sémě, což jsou v zásadě stejné věci, akorát v rámci transformeřího vesmíru jinak pojmenované a tvarované, abychom neměli pocit, že je nám neustále servírováno totéž. Nejčastějším záběrem je zpomalený běh s obří explozí v zádech, případně Shiovo dnes už kultovní „sakra, sakra, sakra" pronášené kulometnou kadencí, zatímco běží skrz bortící se mrakodrap. Mark Wahlberg ve čtyřce sice nesakruje, ale běhá od nevidím do nevidím úplně stejně.  

5. Z-PO-MAL-OVA-ČKY

Zack Snyder se před natáčením Muže z oceli dozvěděl, že má pověst největšího znásilňovače filmového času, a tak na truc žádné zpomalovačky v Supermanovi neudělal. Bay se o svou pověst nestará, a tak cpe zpomalovačky úplně do všeho, i kdyby to měl být záběr na město, kuře, stavení... prostě jakmile někomu vlají vlasy nebo se chystá vybuchnout (tj. každý půldruhý záběr), je zpomalovačka na místě. Proč si myslíte, že má ten film 165 minut?  

6. Armádní erekce

Americká armáda je nejvíc. Michael Bay ji vychvaluje do nebes a ona mu za to půjčuje nejnovější techniku. Žádný jiný filmař nemá s touhle institucí tak vřelé vztahy. Ve čtyřce to ovšem poněkud zhořkne, když jsou armádní zdroje nelegálně využívány k likvidaci nejen zlých, ale i hodných robotů. Slušní mariňáci už tu nejsou, jen bezejmenní maskovaní borci s nablýskanými kvéry a tanky a patriot v jejich čele, který má pocit, že s jakýmkoliv šmejdem z vesmíru je potřeba zatočit.  

7. Technofetiš

Bay je posedlý nejen armádní technikou, je posedlý jakoukoliv technikou. Pod rouškou product placementu nechává hezké holky objímat hezká auta, kamerou olizuje křivky virtuálních i opravdových strojů a markozáběry penetruje jejich vnitřnosti. Je to inženýrské porno, ze kterého kapou provozní kapaliny.  

8. Zmalované holky

V jedničce ještě Megan Fox vypadala celkem normálně, prostě jako každá tehdejší teenagerka. Pak ale Bay začal generovat pin-up mimozemšťanky s přifouknutými rty, dvoucentimetrovým nánosem třpytek a renderovanou růží, co stráví 90 % filmového času s neodmontovatelným duckfacem. Uf.  

9. Otravné komické postavičky

V každých Transformerech je otravná vedlejší postava, co se všemu diví, neustále vše dementně komentuje a je doslova koulí u nohy. Má symbolizovat diváka, ale Baye to zjevně už tak unavovalo, že ve čtyřce postavu dementního surfaře úmyslně přehnal a nechal ji zpopelnit už po první půlhodině. Jde o jeden z těch nejpříjemnějších okamžiků filmu a také jednu z nejbrutálnějších smrtí.  

10. Popík v závěrečných titulcích

Armageddon, Pearl Harbor, všechny filmy s Transformery. Michael Bay vždycky osloví tu nejprofláklejší skupinu, aby si zajistil bezplatnou reklamu na MTV. Do závěrečných titulků tak nezní to nejlepší ze soundtracku, ale naprosto nesouvisející popík, který je tou dobou rádii natolik obnošený, že chcete prchnout z kina. Nevzdáte tak hold tisícům trikařů, co se na filmu nadřeli. U čtyřky to ale ani není potřeba, žádná potitulková scéna vás totiž nečeká.