Nadšený otužilec a odhodlaný plavec

Když se řekne František Venclovský, mnohým pamětníkům se možná vybaví multitalentovaný sportovec, který vynikal v mnoha oblastech. Jeho příběh začal 25. dubna 1932 v Lipníku nad Bečvou. I když pocházel z 8 sourozenců, tak se dospělosti dožil pouze on a jeho starší bratr. Od mala ho bavil sport, především zápas, vzpírání a box. Obrovské úspěchy sklízel v mnoha disciplínách lehké atletiky. Přesto se snažil žít obyčejným životem, a proto se vyučil soustružníkem. Na vojně uplatnil své boxerské schopnosti a stal se členem vojenského klubu Křídla vlasti, kde trénoval a tajně snil o tom dostat se na olympiádu v Římě. V 50. letech patřil dokonce mezi nejlepší československé boxery.

mohlo by vás zajímat

Na první spartakiádu dorazil i prezident Masaryk. Přehlídku pružných těl inspiroval život římského otroka

Osud mu však nepřál, když během tělocviku dopadl při skoku přes koně mimo žíněnku. Po nepříjemném pádu mu doktor sdělil, že má vážně poraněnou krční páteř a je pravděpodobné, že už do konce života zůstane ochrnutý. S tímto lékařským sdělením se ale Venclovský odmítl smířit, a tak začal cvičit a pravidelně docházet na rehabilitace. Po zhruba roce a půl od úrazu se jeho život vrátil zpět do starých kolejí. Začal normálně chodit a mohl se věnovat sportu. Během zotavování se z nehody si uvědomil, že mu velmi pomohlo otužování a plavání. Proto se těmto činnostem začal věnovat aktivněji. Dokonce se přidal k olomouckým otužilcům.

Z nových koníčků se nakonec vyklubala součást života. Venclovský postupně přesedlal na plavecké maratóny. První z nich absolvoval v červnu 1964, kdy plaval 12 kilometrů po Vltavě. Tuto trať uplaval za 3 hodiny a 16 minut. Nutno podotknout, že voda měla 15 stupňů Celsia. Venclovský se navíc umístil na stupních vítězů, takže se rozhodl, že si stanoví mnohem vyšší cíle. V jeho hlavě se v roce 1964 vyklubala myšlenka přeplavat kanál La Manche. A tak začal trénovat 4 hodiny denně, přičemž každý týden uplaval více než 50 kilometrů. Od té doby pravidelně komunikoval s našimi úřady, aby mu povolily vycestovat a pokořit světoznámý průplav.

Domlouvání s úřady nakonec trvalo 6 let a Venclovský mohl v roce 1970 poprvé vycestovat na Západ. 28. srpna vyrazil odhodlaný plavec společně s tlumočníkem a kameramanem Československé televize. 6. září zahájil svůj první pokus, avšak kvůli špatnému počasí, rozbouřenému moři a nedostatku zkušeností nakonec rozhodčí zhruba 6 kilometrů před cílem rozhodl o tom, aby byl Venclovský z vody vytažen. Pokus číslo 1 tedy nevyšel.

Odhodlaný plavec se poučil ze svých chyb, a tak doma začal trénovat ve vaně, do které sypal sůl, aby si zvykl na slanou vodu. Připraven na druhý pokus o zdolání svého cíle vyplaval 30. července 1971 v noci společně s dalšími 35 plavci. Nakonec se mu po 15 hodinách a 26 minutách podařilo uspět. Jeho první věta, kterou řekl, zněla: „Já su tak šťatné.“ Věta se stala legendární stejně jako její autor. Sluší se tedy dodat, že stejný výkon se mu podařilo zopakovat i o rok později.

Za přeplavání La Manche získal Venclovský v roce 1975 titul zasloužilého mistra sportu. Od vojenského oddílu za svůj mimořádný výkon obdržel byt a práci maséra v boxerském středisku Dukla Olomouc.

mohlo by vás zajímat

Maraton naděje ho stál život, ale vytvořil legendu. Terry Fox vyběhl napříč Kanadou jen s jednou nohou

František Venclovský zemřel 13. prosince 1996 ve věku 64 let na následky embolie, která mu přivodila předčasnou smrt.