Spiritismus (vyvolávání duchů) byl před 2. světovou válkou rozšířen hlavně v okolí podkrkonošské Nové Paky. Už v 19. století ale v USA vznikly první sekty, jejichž členové věřili v možnost spojení se záhrobím. Navázaly na tajemná vidění Margarety a Kate Foxových z Hidesvillu.  

Podvod už od začátku?

Sestry Foxovy se přiznaly k podvádění Obě sestry zaslechly v roce 1848 po přestěhování do nového domu tajemné klepání. Po čase přišly na způsob dorozumívání s neviditelnou silou pomocí ťukání na stěny. Počet úderů znamenal pořadí písmene v abecedě. Dozvěděly se, že jde o ducha zavražděného Karla Rosny, jehož mrtvola je prý zahrabána ve sklepě. Když byly na udaném místě nalezeny lidské kosti, vypukla epidemie klepajících duchů a na podkladech jejich bizarních sdělení začaly vznikat první spiritistické kroužky. Duchové jejich členům sdělovali, že prý mají za úkol rozšířit po celém světě víru v záhrobní říši. Margareta Fox později přiznala, že údajná komunikace s duchy byla od samého začátku podvod. Její sestra Kate si totiž všimla, že dokáže luskat prsty u nohou a vyluzovat přitom zvuky, napodobující ťukání. V temném pokoji, kde se seance konaly, to nebylo možné nijak odhalit. „Spiritismus je nejhorším druhem podvodu,“ prohlásila veřejně Margareta, ale módní vlnu zájmu o duchaření už to nedokázalo zastavit. Kolem roku 1850 bylo v USA čtyřicet tisíc médií. Vznikaly tu i zprostředkovací kanceláře pro styk s duchy, s jejichž pomocí si zákazníci mohli dopisovat se svými zesnulými příbuznými.  

Duchaření jako reinkarnace

Hippolyte Rivail Jen o několik málo let později se spiritismus přenesl do Evropy a začal se tu rychle šířit. Ve Francii byl jeho vůdčí osobností Hippolyte Rivail, známý pod pseudonymem Allan Kardec. Novou víru obohatil o původně asijskou reinkarnační teorii, podle které putuje lidská duše řetězem životů. „Narodit se, zemřít, znovu se narodit a pokračovat tak bez ustání až k úplné dokonalosti,“ píše se na jeho náhrobku. Kardecova slova si zřejmě vzal k srdci známý spiritista William Stead, který zahynul při katastrofě Titaniku. Svědci popisují, jak se slovy „Pro mě žádná smrt neexistuje. Je jako přechod z místnosti do místnosti!“ s úsměvem skočil přes palubu potápějící se lodi. Do Čech se spiritismus dostal přes Německo. Trutnovský továrník Etrich podnikal první pokusy s médii v únoru 1880. O zásadní rozšíření spiritismu v Podkrkonoší se ale nejvíc zasloužil Karel Sezemský (1860-1936), který se sem přistěhoval roku 1904 z Prahy. O ,duchaření’ se tam předtím dozvěděl od svého domácího. Sezemský žil u Nové Paky na samotě, kde se dodnes říká ,Na duchárně‘. Redigoval tu časopis Posel záhrobní (vyšlo ho třicet devět ročníků) a v edici Spirit vydal kolem dvou set spiritisticky zaměřených knih. Především ale stál u zrodu velkého lidového hnutí s tisícovkami příznivců. V květnu 1910 byla na jeho popud v Nové Pace založena Bratrská jednota československých spiritistů. Měla svou vlajku, legitimace i odznaky a její stanovy vyžadovaly od členů přísnou abstinenci, nekuřáctví a vystoupení z církve. Jeden čas Sezemský dokonce zamýšlel zřídit spiritistické komuny, kde by se společně žilo a pracovalo.  

Blouznivci našich hor

Podobná komuna později vznikla v moravských Radvanicích, kde si ,duchaři‘ vystavěli spolkový dům a vydávali časopis Spiritistická revue. Němečtí spiritisté měli své centrum ve Svobodě nad Úpou, kde také vycházel jejich časopis, Die Glocke. Antal Stašek ale v knize Blouznivci našich hor píše o národnostních rozdílech mezi českým a německým spiritismem. Němcům byl prý jen zábavou, ukájením zvědavosti a poptáváním se na pozemské malichernosti (třeba dotazováním se nebožtíků, kdo ukradl nějakou věc). Češi ho ale od začátku brali velmi vážně - představoval pro ně náboženskou reformaci. Ihned poté, co se spiritistické hnutí v Podkrkonoší objevilo, proti němu vytáhly do boje křesťanské církve. Už v létě roku 1889 zaslali katoličtí církevní hodnostáři vládě žádost o přísný zákrok proti duchařům a biskupská tiskárna v Hradci Králové začala chrlit protispiritistické brožurky. Roku 1891 vydal jilemnický hejtman přísný zákaz seancí na základě pobouření, které vyvolalo kázání ve Vysokém nad Jizerou. Kněz tu farníkům tvrdil, že spiritisté mají ve sklepě ďábla, kterého líbají, a Ježíše, kterého mrskají prutem. Křesťané pak tamní spiritisty napadli, takže museli zasahovat četníci. Úřady ale spiritistická shromáždění zakazovaly i pod záminkou přestupků proti shromažďovacímu zákonu.

 

Útoky křesťanských fanatiků

Médijní kresba z Podkrkonoší Došlo i na domovní prohlídky, zabavování podezřelých knih a spisků, pokuty a vězení. Na těžkosti s rakouskými úřady na Semilsku vzpomíná jeden z organizátorů hnutí S. J. Bělohradský: „V Semilech uspořádal jsem výstavku kreseb medijních, nedaje se odstrašiti nepřátelskými útoky nevědomých fanatiků, jichž jsem osobně sám zažil, jsa přepadán noční dobou při návratu svém ze shromáždění našich. Ba i za bílého dne mne jednou jakýsi rolník namísto poděkování na můj pozdrav ohrožoval vidlemi…  Zasedaje kdysi s naším nejstarším médiem krkonošským, stařenkou Špicarovou v jejím chudém příbytku, byli jsme kamenováni. Několik set osob zfanatizovaného davu obléhalo hrozivě místo, kde jsme se scházeli.“ Velkou módou se ale stal spiritismus za 1. světové války. Lidé se při seancích médií ptali, jak se vede jejich příbuzným na frontě, a snažili se spojit s duchy padlých vojáků. S bizarním vysvětlením později přišel mystik Karel Weinfurter. Za války prý byly „násilně uvolněny“ celé miliony lidských duší, které se pak při seancích logicky projevovaly víc než před válkou.  

Jako v horečce

Další médijní kresba z Podkrkonoší Spiritisté přestali být státem pronásledováni teprve po vzniku Československa. V červnu 1919 se na vrchu Kozákov uskutečnil jejich tábor a členové hnutí si pochvalovali, že „svobody naší bylo dobyto mužem, který se sám kdysi spiritismem zabýval“. T. G. Masaryk v knize Světová revoluce odhadoval jejich počet v Čechách na tři sta tisíc. I když se objevily snahy ustavit spiritismus jako ,novou vědu‘ nebo náboženství, jádrem hnutí zůstaly lidové seance. Citliví jedinci (média) se na nich snažili navázat kontakt se záhrobní říší. Ta se prý sice rozkládá všude kolem nás, ale pro lidské oko je za běžných okolností neviditelná stejně jako její obyvatelé. Média prý ale fungovala podobně jako třeba televize nebo rádio - duchové mohli využít jejich těla, aby se projevili. Média se tak po upadnutí do tranzu dokázala spojit s dušemi zemřelých členů rodu nebo třeba předpovídat budoucnost. Móda spiritistických seancí zachvátila na přelomu století celé Podkrkonoší jako horečka a k ,duchaření‘ se tehdy scházely skupinky sousedů v každé druhé vesnické chalupě. Způsobů, jak komunikovat s duchy, existovala celá řada. Mluvící média po upadnutí do tranzu promlouvala hlasy zemřelých a popisovala věci, které mohli za života znát jen oni. Byla prý schopna i tzv. xenoglosie, tedy použití cizích jazyků, které za bdělého stavu neovládala. Kreslící média malovala obrazy tajemných záhrobních říší. Materializační média kolem svého těla vylučovala bílou těstovitou látku, kterou duchové využívali ke svému zviditelnění. Telekinetická média s pomocí duchů na dálku pohybovala předměty. Mezi nejznámější ,důkazy‘ spiritismu patří fenomén ,samovolně‘ se pohybujícího stolku. Podobně funguje i sklenička, která sama jezdí po papíře s namalovanou abecedou, nebo také tabulka s písmeny, po kterých prý duch vede ruku média.  

Tutanchamonův duch

Spiritistická seance Další velkou vlnu zájmu o duchy vyvolala děsivá příhoda z března 1929, o které se tehdy psalo ve všech českých novinách. Na seanci v pražském ateliéru sochaře Foita se s pomocí jugoslávského média Joviče nejprve podařilo vyvolat ducha legionářského plukovníka Švece, který přítomným vyprávěl o bitvě u Zborova. Duch zastřeleného ministra financí Rašína varoval před Němci, „kteří na nás pletou bič“. Když pak chtěla společnost vyvolat ducha egyptského faraona Tutanchamona, Rašínův duch se několikrát vrátil a varoval, aby to nedělali, protože faraon je prý nerad vyrušován. Jenže ho neposlechli. Rozpoutané astrální síly pak zdemolovaly celý ateliér, rozbily všechny Foitovy sochy s egyptskými motivy a jednu z nich vyhodily z okna. Po německé okupaci v březnu 1939 začali být spiritisté pronásledováni a jejich spolky byly rušeny jako ,nebezpečné Říši‘. Stejně špatně se jim vedlo i po únoru 1948 - pro komunisty bylo totiž duchaření pověrou. Pamětníci zašlých dob slávy podkrkonošského spiritismu se prý ale v okolí Nové Paky scházejí k seancím dodnes. Po špatných zkušenostech nestojí o publicitu a nikoho cizího už mezi sebe nepouštějí. Jedinou památkou na zajímavou kapitolu českých dějin tak zůstává výstava medijních kreseb v muzeu v Nové Pace.

 

Cizí světy

Dobová představa komunikace s duchy Ruce spiritistických malířů prý po papíře vedli sami duchové - v době největší duchařské slávy pracovalo v Čechách několik set kreslících médií. Jejich medijní malby zachycují neskutečné krajiny jiných hvězd, portréty astrálních bytostí a fantastické tvary cizích rostlin a zvířat. „Ač většinou média kreslící jsou prostí nestudovaní dělníci a dělnice, navštěvující vesnické školy, ba i starci a stařeny, kteří vůbec do školy nechodili a v běžném stavu žádné schopnosti ke kreslení nemají, přece kresby jejich svojí jemnou vypracovaností, někdy až umělecky provedené, krásou harmonie barev a úžasnými tvary přímo v úžas uvádějí i malíře - odborníky,“ shrnuje v roce 1913 S. J. Bělohradský, jeden z prvních sběratelů medijních kreseb u nás. Vysokou uměleckou úroveň a to, že se na kresbách často objevovaly věci, které tvůrci předtím nemohli vidět a znát, vysvětlovali spiritisté tím, že jejich ruce vedou po papíře sami obyvatelé záhrobí. Třeba skrz jedno z nejslavnějších kreslících médií, průvodčího novopacké železnice Jana Tonna, maloval duch Adonis. Do Františka Tůmy, tkalcovského dělníka z Kruhu u Jilemnice, zase při kreslení vstupoval duch Benjamin. Výtvory kreslících médií začaly být brzy veřejně vystavovány. Například v listopadu 1906 se konala výstava v Pivovarské restauraci v Přerově, kde, podle vzpomínek S. J. Bělohradského, „kreslil veřejně bratr Kovář z Libštátu za velkého napětí tlačících se kol něho návštěvníků, kteří sledovali každou jeho čárku, a vykreslil plod cizoplanetární za necelou hodinu velmi krásně.“   A jestli vás zajímá 15 nejbizarnějších způsobů pohřbu, podívejte se SEM.