fb pixel
Vyhledávání

Občas jdu domů s modřinou, ale jinak cajk, to k tomu patří, říká Přemek Forejt v (NE)BLÁZNI

Natáčení v baru Archanděl v prostorách restaurant Anděl je připraveno, štáb na místě, technika rozestavěná, ale vtom přijde moderátorovi zpráva od očekávaného hosta: „Moc se omlouvám, paralyzovala mě zimnice, nezvládnu to.“ Co teď? „Hele,“ řekne Tomáš Poláček, i když sám svým slovům moc nevěří. „Už dlouho se domlouvám s šéfkuchařem Přemkem Forejtem, ale nenašli jsme termín, Přemek věčně nemá čas. Zkusím mu brnknout, jestli není v Praze a neměl by volnou hodinku teď.“ A zázrak!

I o svém věčném boji s nedostatkem času pak v rozhovoru mluví. „Nemusím už být pořád v kuchyni,“ říká, „ale cítím potřebu plnit si sny, a tak například pravidelně hraju hokej.“ Přemek v Praze je a dorazí: „Asi to mělo být takhle nečekaně,“ směje se.

Michaela Šimečková 3.11.2021, 12:57

Sledujte další díl (NE)BLÁZNI, tentokrát se šéfkuchařem Přemkem Forejtem.

Což je překvapivé, protože Přemek Forejt váží šedesát kilo a jeho příchod na natáčení zkomplikovaly prudké poryvy větru, které jím házely z jednoho okraje chodníku na druhý. „Dokonce jsem poslední dobou začal chytat,“ vypráví o pravidelných předpůlnočních zápasech mezi olomouckými restauracemi Entrée a Lobster: „V gólmanské výstroji se cítím božsky – občas si domů odnesu modřinu od prudšího puku, ale jinak cajk, to k tomu patří.“

Upřímně přiznává, že přes léto nebyl ve své restauraci Entrée tak často, jak by sám chtěl, protože natáčel televizní seriál Souboj na talíři: „Bylo mi až trapný, když pak za mnou chodili hosté a děkovali za zážitek, na kterém se mnohem víc podíleli mí kolegové. Proto jsme teď na podzim vytvořili menu s názvem My jsme Entrée, do kterého mohli vymyslet svůj vlastní chod všichni kolegové, já jim to spíš pomáhal ladit. Potvrdili jsme snad sobě a snad i hostům, že jsme jedna dobrá banda.“

Dnes už je zase ve své olomoucké restauraci často, ale na léto vzpomíná rád. „Díky Souboji na talíři jsem strávil ohromnou spoustu času s kolegy Radkem Kašpárkem a Honzou Punčochářem. Definitivně mi došlo, jaké jsem na ně měl štěstí – že to jsou perfektní kluci, jedni z mých nejlepších kamarádů. Až skončí tenhle rozhovor, zajdu za nimi do jejich restaurací, jen tak je pozdravit…“

V dalším dílu (NE)BLÁZNI Přemek Forejt hovoří i o tom, proč brzy vydá svou druhou píseň, ačkoli se nepovažuje za zpěváka, o tom, proč si nedávno pořídil violoncello, o tom, jak chutná Pivní pes, i o tom, že je neuvěřitelný lenoch: „Jen mi na to lenošení pořád schází čas.“

TÉMATA

Podobné články

Doporučujeme

Další články