Asi se shodneme, že psát reportáž o hudební akci, která už proběhla, je jedna z nejzbytečnějších věcí na světě. Zatímco Florence + The Machine, The Cure či Years & Years, headlinery Colours of Ostrava 2019, už letos na žádném českém festivalu nepotkáte, Pana Hranolku, Poplíky či Vafle na špejli byste mohli. Ano, i letos přinášíme reportáž zaměřenou na to, co dělá velkou část festivalového zážitku, tedy na občerstvení.
Colours 2019 ve znamení smáža. Opět
Udržel si loňský šampion Pan Hranolka svou exkluzivní kvalitu? Jaké novinky nabízí teplický poklad Bramborový táta? Vydržela jsem letos vystát nekonečnou frontu na slavné Pálavské langoše? A reagovali občerstvovači na trend zdravé stravy nebo ekologického nádobí, obalů a příborů? Vezmeme to popořadě.
Král Hranolka
Hranolky jsou nejlepší festivalové jídlo. Platilo to loni a platí to i letos. Proužky pořádných brambor, několikrát fritované pěkně do křupava, k tomu domácí omáčka, to všechno do praktického papírového kornoutu - a jedeš! Na Colours of Ostrava (COO) drží monopol dva podniky, Faency Fries a Pan Hranolka. První zmiňovaní jsou v Ostravě a okolí populární, proto u jejich stánků vloni byla nesmyslná fronta. Měla jsem v úmyslu je vyzkoušet letos, nicméně ve srovnání s Panem Hranolkou nabízí navíc pouze veganský dip, což mě jako všežravce příliš nezajímá.
Za stejnou cenu podávají menší porci a ve výběru omáček chybí signature Pana Hranolky, zakyska s česnekem a bylinkami. Ta je osvědčený základ, chtěla jsme ale zkusit ještě něco jiného. Na dotaz, zda si mohu dát dvě omáčky, mi bylo řečeno, že klidně všech 6. Vystačila jsem si s kari a byla to vskutku lahodná kombinace. Kdekoliv narazíte na červený foodtruck Pana Hrnolky, ani na vteřinu neváhejte. Kornout za 80, větší vanička za 130, jako snack už menší porce bohatě vystačí pro dva. Hranolka vládne!
Objev roku
V Ostravě jsou vyhlášené Pálavské langoše, klasika, která pohladí váš žlučník. Letos ale hodně zaujala jedna novinka. Tzv. Poplíci, kterým budeme v rámci zachování důstojnosti všech zúčastněných říkat prostě minilangoše, se staly objevem festivalu. Dají se konzumovat na slano i sladko. Já zvolila chilli švestku a karamel, protože jsem chtěla něco dezertního. Dal by se vytknout fakt, že přelivy jsou kupované, nikoliv domácí.
Kdyby mi to vymáchali v babiččiných povidlech s chilli ze zahrádky, to by byla skutečně geniální záležitost, nicméně to by pochopitelně navýšilo cenu a je otázka, kolik je příčetný zákazník ochoten zaplatit za hrst fritovaných těstových kuliček. Varianta s kečupem a strouhaným eidamem perfektně nahradila známou klasiku a z hlediska konzumace je taky o dost praktičtější.
Aktuální trendy: V jídle ano, v příslušenství ne
Poslední roky v oblasti "junk food done right" přinášely vždy jeden výrazný trend, který se různě dlouhou dobu držel všude. Začalo to kdysi před lety tím, že někdo začal vyrábět hamburgery, co vypadaly jinak než ty z Mekáče. Od té doby jsme měli kvalitní hot dogy, již popisované hranolky, donuty. Letos tomu tak není, na čemž má podíl jistě i fakt, že se značná část společnosti snaží stravovat zdravě. Mimochodem, kromě stánků salaterie UGO zrovna s tímhle hladoví návštěvníci COO neměli moc šanci.
Přesto jste si na letošních Colours mohli dát poke bowl i ramen, ačkoliv jste museli hledat a obojí bylo pouze nenápadnou součástí širšího menu. Příjemné bylo zjevení ve formě corndogs, americké street food klasice, která si do českých srdcí cestu teprve hledá, ale podle mě by se mohlo jednat o příští hit. Omylem jsem si dala vegetariánskou verzi, kde párek na špejli v nadýchaném kukuřičném těstíčku nahrazuje kus mozarelly. Vzhledem k tomu, že to smažené tekuté zlato bylo přelito mangovým chutney a posypáno kousky koriandru, ale vege verze vůbec nevadila. Tuhle chuťovku bych ráda vídala častěji!
64838144_458945194653847_1090456320592576512_n.jpg
Stánek s corndogy, americkou street food klasikou, která si u nás popularitu zatím jen pomalu buduje, byl příjemným překvapením. (Foto: G.cz)
Co se týče používaných obalů, nádobí a příborů, tady je to poměrně zklamání. Jen jeden stánek nabízel jedlé talířky z pohanky a speciální vidličky z materiálu, který je do 60 dnů rozložitelný, a to stánek Sedlčanského hermelínu. Část stánkařů podávala jídla v papírových vaničkách, klasičtí nudláři a kebabáři se ale drželi standardního plastu. Je ale třeba ocenit absenci plastových brček a někde přítomnost těch bambusových. Jako takhle; snaha byla, ale příští rok to chce dotáhnout.
No a dál...
Samozřejmě mi nedělá problém zničit si zažívání kvůli vám, čtenářům! Hudební festivaly jsou oslavou lepku a smáža, jednou za rok je třeba si dopřát. Ochutnala jsem toho pochopitelně mnohem víc, ze sladkého sortimentu například vafle na špejli. Bodrý vaflář mne tipoval na mléčnou čokoládu s lentilkami, já si vybrala hořkou s kousky sušenek Oreo. Odhad zákazníka nula, chuť nabízeného produktu 10. Zaujala mě také nabídka syrového těsta na sušenky, dalšího hitu z USA, ale, lidově řečeno, to už jsem prostě nedala.
Na další úlovky se tak můžete podívat v galerii níže, snad vás inspirují při vašich letních festivalových toulkách. Přepálenému oleji zdar!
A tady se podívejte na 10 smutných veganských náhražek našich oblíbených jídel.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
