Diego Maradona se narodil jako celá řada dalších světových fotbalistů ve slumu, konkrétně ve Villa Fiorito, chudinské čtvrti hlavního města Argentiny Buenos Aires. Má dva mladší bratry, Huga a Eduarda. Oba byli rovněž profesionálními fotbalisty. Svůj debut v profesionálním fotbale si Maradona prožil v týmu Argentinos Juniors 20. října 1976, nebylo mu ještě ani šestnáct. Dalším jeho angamžmá byl tým Boca Juniors. Po mistrovství světa v roce 1982 změnil své působiště znovu, tentokrát se stěhoval do Evropy, konkrétně do španělské Barcelony. Maradona byl ofenzivní hráč malého, podsaditého vzrůstu. Jeho krátké silné nohy a nízko položené těžiště mu dávaly výhodu v krátkých sprintech, navíc byl Maradona geniální míčový kouzelník. Hrál zpravidla levou nohou, a to i v situacích, kdy bylo vzhledem k poloze míče zdánlivě vhodnější hrát pravačkou.
V osobním životě Maradonu stíhala nejen obrovská sláva a uznání, ale i závislost na kokainu a pohyb ve zločineckém podsvětí. Opakovaně se ze své závislosti léčil. Pohyboval se i v blízkosti Pabla Escobara, který je označovaný dodnes jako jeden z největších kolumbijských drogových baronů.
Boží ruka
Maradona se navždy zapsal do paměti jako ten, který 22. června 1986 při zápase s Anglií na Mistrovství světa ve fotbale v Mexiku využil špatně mířené rány Angličana a ve skoku vstřelil svou levou rukou gól – nepovolený zákrok viděly miliony diváků po celém světě, a dokonce i argentinští hráči zprvu nevěděli, jestli mají svého útočníka objímat.
Bohužel pro Angličany si tenkrát tuniský trenér Ali Bin Nasser ničeho nevšiml a branku povolil. Po zápase Maradona prohlásil, že to byla „trochu Maradonova hlava a trochu Boží ruka“, čímž získal kontroverzní zákrok své dnes již ikonické označení.
Gól století
Fanoušci ještě ani nestačili vydechnout a po pouhých čtyřech minutách přišel další historický moment. Maradona po přihrávce na vlastní polovině vystartoval na téměř 55 metrů dlouhou cestu k bráně, kdy obehrál čtyři anglické hráče a nakonec vstřelil brankáři Peteru Shiltonovi druhou branku. Maradonovo nasazení bylo natolik dokonalé, že všichni okamžitě zapomněli na to, co se pár minut předtím stalo. Druhý gól byl v roce 2002 označen za branku století a i díky němu si Diego Maradona vysloužil označení nejlepšího hráče v 20. století společně s legendárním Pelém. Angličani nakonec Argentině podlehli s výsledkem 2:1.
Diego Maradona tak v jednom zápase ukázal obě stránky své osobnosti, talent i nerovné chování. Jeho samotný názor na celý zápas se v průběhu let mění – i když zezačátku se vychloubal, že má první neférový gól mnohem raději, protože se mu podařilo ponížit Angličany (dokonce prohlásil, že to bylo, jako by někomu z nich „ukradl peněženku“), později se za svůj zakázaný zákrok omluvil a jasně přiznal, že hrál rukou. Po letech dokonce připsal část kreditu za svůj legendární „gól století“ férovém hraní Angličanů a dodal: „Nemyslím si, že bych tohle mohl udělat proti jakémukoli jinému týmu, protože všichni ostatní jsou zvyklí srazit vás na zem. (Angličané) jsou pravděpodobně nejušlechtilejšími hráči na světě.“
Nezajímá vás fotbal a máte raději muziku? Tak se podívejte na nový díl talk show (NE)BLÁZNI. Hostem Tomáše Poláčka je zpěvačka Mucha.