Chytili ho až 15 let po válce
Po porážce třetí říše začali spojenci v roce 1945 se stíháním nacistických zločinců, tehdy se však o Adolfu Eichmannovi téměř nic nevědělo. Zmínka o něm padla až na konci roku 1945 při vyšetřování jeho podřízeného Dietera Wislicenyho. Nicméně Eichmannovo jméno nebylo v tomto procesu nijak vážně skloňováno, a tak po něm tehdy nezačali pátrat ani tzv. lovci nacistů, ke kterým patřil i legendární Simon Wiesenthal.
Na roli Eichmanna v konečném řešení židovské otázky upozornil Wiesenthala až příslušník americké zpravodajské služby. Chyběla mu však ta nejzásadnější věc - Eichmannova podobizna. Tu se podařilo vyloudit až na jeho bývalé milence Marii Mösenbacherové (pomocí této fotografie se ho povedlo identifikovat o téměř 15 let později v Argenině). K získání polohy nacistického zločince přispěla náhoda. Wiesenthal byl totiž vášnivým sběratelem známek a dopisoval si s filatelisty z celého světa. Jeden německý baron mu tehdy prozradil, že byl Eichmann spatřen v Argentině.
Dlouhá léta se pak nic nedělo. Do Jižní Ameriky se vydali až roku 1957 dva izraelští agenti, kteří měli zvěsti o nacistově novém domově prověřit. Na předměstíčku Buenos Aires měl Adolf Eichmann žít pod krycím názvem Riccardo Klement s manželkou a třemi syny. Oba však po povrchním pátrání dospěli k podobnému závěru; v takovém zapadlém koutě přece nemůže uprchlý vysoce postavený pohlavár bydlet.
Na chviličku, pane!
Když se v roce 1959 dozvěděl izraelský premiér, že se má Eichmann ukrývat v Argentině, měl jasno - Izrael nesmí usilovat o jeho vydání, nýbrž ho tajně unést a postavit před soud. Dne 26. února 1960 tedy odjel do Argentiny s diplomatickým pasem agent Mossadu Zvi Aharoni s jediným pověřením - vypátrat Eichmanna. Byl vybaven všemi dostupnými informacemi o dosavadní Eichmannově činnosti a také fotografií, kterou dodal Wiesenthal. Za měsíc to dokázal, vrátil se do Izraele a vypracoval plán pro desetičlenné komando Mossadu na únos nacistického zločince.
Den D nastal 11. května 1960. V zapadlé uličce poblíž Eichmannova domu čekalo na strůjce konečného řešení židovské otázky ve dvou autech šest mužů včetně lékaře. Když Eichmann se zpožděním konečně dorazil na autobusovou zastávku z práce, přiskočil k němu jeden z mužů. Se slovy "Pane, na chviličku," chytil Eichmanna pod paží a po krátkém boji si ho vezli k výslechu. Jizvy po nacistickém tetováním a operaci slepého střeva byly jasnými důkazy, že mají toho pravého. Během cesty do konspirační vily změnily jejich vozy třikrát poznávací značku na autě, aby nebudily podezřené.
Po příjezdu do zapadlé vily, začali okamžitě s výslechem. "Jsem Riccardo Klement," představil se zajatec svým únoscům. Prozradil dokonce své číslo, které měl u SS nebo NSDAP a další informace ze své nacistické minulosti. Na otázku, jak se jmenoval původně, zašeptal německy jen: "Ich bin Adolf Eichmann."
Agenty zaskočilo, jak servilně k nim jejich zajatec celou dobu přistupoval. "Nepřipadal mi jako někdo do morku kosti zlý, ale prostě jako slepě poslušný a přičinlivý," vzpomíná na něho Aharoni, který z něho veškerá přiznání vydoloval během jednoho večera.
Nejtěžší úkol měl však Mossad teprve před sebou - jak dopravit svého zajatce do 15 tisíc kilometrů vzdálené Izraele k procesu? To vyřešila šťastná souhra náhod. Operace totiž probíhala souběžně s oslavami 150. výročí nezávislosti Argentiny, kterých se měl účastnit i Izrael. Mossad tedy zařídil, aby izraelská delegace přiletěla zvláštním letadlem, které mělo posloužit pro Eichmannovu přepravu.
Ač byl strůjce holocaustu překvapivě krotký a spolupracoval, nechtěli jeho únosci ponechat nic náhodě. Před letem ho na letišti omámili sedativy ve whisky a do letadla ho 21. května 1960 propašovali zdrogovaného v uniformě stevarda.
O tom, jak významného spolucestujícího na palubě mají, se pasažéři dozvěděli, až bylo letadlo ve vzduchu. "Dostalo se vám vzácné výsady. Podílíte se na operaci, která má pro židovský národ zásadní význam. Ten chlap v našem letadle je Adolf Eichmann," oznámil všem jeden z agentů Adi Peleg. Eichmann byl nejvýše postaveným nacistou odsouzeným v Izraeli na smrt. Oběsili jej v květnu 1962.
A tady čtěte o nevyřešené děsivé vraždě malé katoličky, která vyprovokovala hilsneriádu.