Tyhle mučedníky jsem potkal v jeskyních Batu na předměstí malajské metropole Kuala Lumpur. V podzemním chrámu, zasvěceném hinduistickému bohu Muruganovi, se na jaře slaví svátek Thaipusam. Murugan kdysi zvítězil nad zlem, představovaným démonem Tharakašuranem. Nekonečné davy věřících se proto po jeho vzoru rozhodli zvítězit nad zlem, ukrývajícím se uvnitř každého z nás. Cestou k potření zla je pro ně bolest, jejíž překonání prý člověku dodává božskou sílu. A právě zážitek utrpení je to, co tu dnes všichni hledají. Na největší sraz masochistů na světě dorazí každý rok přes milion lidí. Bolest prý ale necítí. Jejich nočnímu pochodu totiž předcházel měsíc modliteb, sexuální abstinence, spaní na tvrdé zemi a přísně vegetariánské stravy. Mysl, soustředěná jen na Murugana, tímto umrtvováním získala kontrolu nad tělem a jeho slabostmi. Zkuste to taky...  

1. Háky v zádech

Jako na rybách (Foto: Ivan Brezina) Stovky věřících si do zad zasekávají ocelové háky, na kterých nesou nejrůznější dary, určené k uctění boha Murugana. Nejčastěji na hácích visí malé konvičky, zvané pál kudan. Je v nich mléko, voňavá růžová voda, med, olej a další ceněné tekutiny. Jiní si na háky v zádech zavěšují limetky, kokosy, zvonečky a další podivné obětiny. Hákům v zádech se říká vél, stejně jako Muruganově vítěznému meči. Ideální prý je mít jich v zádech přesně 108, což je magické číslo. Někteří věřící si na háky zavěšují provazy, které tvoří jakési postroje. Příbuzní provazy udržují napnuté, a s nimi i proděravělou kůži zad kajícníků. Výsledná bolest prý duši povznáší k bohu.  

2. Boty s hřebíky

Masáž akupunkturních bodů chodidel (Foto: Ivan Brezina) Další kajícníci jdou k chrámu několik kilometrů v sandálech, z jejichž vnitřních stran trčí stovky ostrých hřebů. Jdou... spíš se jen tak potácejí a křičí, jako kdyby je na nože brali. Nebo vlastně na hřebíky...  

3. Jehlice ve tvářích

A drží hubu! (Foto: Ivan Brezina) Součástí pokání během svátku Thaipusam je i několik týdnů trvající mlčení. Před pokušením promluvit mají věřící ochránit "pojistky" v podobě ocelových jehlic, kterými si prorvali tváře a jazyky.  

4. Těžké náklady

My chodíme s bágly přes hory (Foto: Ivan Brezina) Někteří věřící vláčejí na zádech kavadi, obrovské dřevěné konstrukce ozdobené stříbrnými třásněmi, brokátem a pávími pery. Každé kavadi váží mnoho desítek kilogramů, takže už jen vynést je po 272 schodech k ústí jeskynního chrámu je nadlidský výkon. Kavadi mají muži navíc ještě přikurtovány k vlastní kůži systémem háků, které jim rozdírají kůži. Zatímco my se snažíme prožít život příjemně, tihle muži a ženy si ho cestou do chrámu naopak snaží co nejvíc znepříjemnit. Bolest prý očišťuje. Zkuste to taky. Dejte si do boty připínáček, propíchněte si hubu sichrhajckou a na redakce@g.cz nám napište, jaké to bylo.