"Sem se mi dívejte!"

Celým jménem Louis Germain David de Funès de Galarza se narodil 31. července 1914 jako nejmladší ze tří dětí. Na svět přišel nedaleko Paříže do rodiny španělského soudce, který přijel do Francie obchodovat s klenoty. Z toho je patrné, že soudcovské řemeslo mu moc neneslo. Podobně se hledal i jeho syn.

Malý Louis tíhl k umění, věnoval se hře na klavír a kreslení. Na prknech, co znamenají svět, stanul poprvé v 11 letech, kdy bavil diváky v představení nacvičeném k výročí založení gymnázia, které navštěvoval. Bydlel na internátu a domů se moc často nedostal. Útěchu mu poskytovaly hodiny klavíru, jak se později ukázalo, tento hudební nástroj byl pro jeho život velmi důležitý. Hra na klavír mu šla lépe než studia, a tak se stalo, že gymnázium nedokončil.

Rozhodl se vyučit řemeslu a nastoupil na kožešnické učiliště. Kožichy ho však taky příliš netáhly. Coby učeň házel špendlíky na mistrova papouška. Když to na něj prasklo, dostal okamžitou výpověď. Později to s podobným úspěchem zkusil jako fotograf a průmyslový kreslíř. Později to zkoušel i jako aranžér, prodavač či účetní.

Jeho první manželství netrvalo dlouho, po šesti letech se rozpadlo. Zajisté za to mohla i tíživá finanční situace. Louis se snažil vydělávat hraním po barech, ale to na slušný život nestačilo. Štěstí se na něj usmálo, když si našel stálé zaměstnání jako klavírista v baru Horizont na Montmarteru. Právě zde potkal i lásku svého života, svou druhou manželku Jeanne, se kterou byl až do smrti. Byla to praneteř slavného spisovatele Maupassanta.

Magická přitažlivost herectví

Při hře na klavír bavil osazenstvo baru svou dokonalou mimikou. Jeho grimasy slavily úspěch. Bavit lidi Louise bavilo, a tak se rozhodl přihlásit do hereckého kurzu. To už mu bylo skoro třicet a neměl skoro žádné zkušenosti s divadlem. Ostatní účastnici kurzu byli většinou mladší a divadlem protřelejší. Po absolvování kurzu se Louis vrátil zpátky ke klavíru, ale současně bral i vedlejší role v divadle. První větší úspěch se dostavil až v roce 1953, když účinkoval v kabaretu. Kritika mu přiřkla přezdívku „Muž čtyřiceti tváří za minutu“.

GALERIE Louis de Funès - tvář francouzské komedie 20. století

+ DALŠÍCH 6 FOTEK + DALŠÍCH 7 FOTEK

Podobně se rozjížděla i jeho kariéra filmová - přehršel malých rolí. Než přišel v roce 1956 režisér Maurice Régamey s nabídkou hlavní role ve filmu Comme un cheveu sur la soupe (česky Smolař). Mělo to úspěch a Louis za roli dostal svou první filmovou cenu - Velkou cenu smíchu. Byla to předzvěst jeho dalších velkých komediálních rolí.

Legendární scéna

A zde se podívejte na 13 nezapomenutelných rolí Jeana Rena: z Magické hlubiny až na vrchol slávy.