Umberto Eco napsal před pár lety esej o tom, jak nás ničí mobilní přístroje. Třeba tím, když na svých cestách nevnímáme okolí primárně očima, nýbrž přes digitální foťáky a mobilní telefony.
Jeho myšlenky, které mnozí vnímají jen jako důmyslné filozické rady ‚hraběcího typu‘, ovšem dnes potvrzují i vědci zabývající se fungováním lidského mozku. Velmi zjednodušeně, ale výstižně řečeno – jakmile zapneme stroj (foťák), vypínáme paměť.
Přitom je ve finále úplně zbytečné nacvakat co největší spoustu fotek – byť vizuálně úchvatných, díky pokročilým technologiím přítomných dnes již i ve smartphonech za lidovou cenu, a nejen v drahých zrcadlovkách.
Důvody, proč tomu tak je a focením se ve skutečnosti připravujeme o barvité zážitky z cestování, jsou minimálně tři:
1) Většinu fotek si už stejně nikdy zpětně neprohlédneme, a pokud ano, tak jen proto, abychom je rychle projeli a vybrali z nich ty „nejhezčí“, což je nakonec stejně ale úplně zbytečné, ...
... protože 2) Většina fotek zaznamenáníhodných míst už existuje v daleko lepší kvalitě, světle, úhlu pohledu atd. někde jinde – na webech profesionálních cestovatelů a fotografů nebo ve fotobankách, které je od nich nakupují. Je sice pravda, že na těch fotkách vidět nejsme my sami, ...
... jenomže 3) Většina našich selfíček, tedy důkazů toho, že jsme někde skutečně byli fyzicky přítomní, stejně vůbec nikoho nezajímá. Opravdu ne, dokonce ani nás samé – vždyť přeci víme, že jsme tam byli.
Řešení? Jednoduché. Nefotit, nýbrž tvořit. Díky rozvážnému soustředění na celek i detaily si danou scénu opravdu zapamatujete.
Tohle mě naučil Josef Kroutvor, který mi kdysi věnoval malý notýsek a špačka tužky se slovy „zkus to“. I když třeba neumíte jakkoli zdatně kreslit, váš výtvor bude a zůstane jenom váš – a i za mnoho let vyvolá ve vaší hlavě živoucí otisk místa daleko lépe než nejlepší fotka, navíc i se zvuky a vůněmi, které se vám podvědomě vrývaly do paměti v průběhu toho, co jste ‚ryli‘ tužkou do papíru.
A tady se ještě mrkněte na 7 věcí, které fakt nemusíte fotit.