V únoru 1948 přišla v Československu k moci komunistická strana. Ta rozhodla, že veškeré společenské organizace budou zahrnuty pod jednotné vedení, aby byly pod naprostou kontrolou režimu. Někteří členové Junáka nesouhlasili a pokračovali dál v činnosti podle zásad skautů, což se vládnoucí partaji nezamlouvalo. A tak se sedm čestných mladíků rozhodlo utéct za hranice. Jejich záměr byl odhalen a během akce StB nazvané „Jizerka“ byli zadrženi, přičemž dva z nich za to na místě zaplatili životem.
Invence KSČ po roce 1948
Po únoru 1948 se společenský i veřejný život v Československu změnil k nepoznání. Vítězná KSČ se rozhodla mít společenské a kulturní organizace pod jednotnou kontrolou. Roku 1912 byl založen český skaut. Právě dnes si připomínáme 111. výročí jeho založení. Bylo též rozhodnuto, že skautský oddíl Junák bude oficiálně přidán do Československého svazu mládeže. Toto rozhodnutí komunistické strany však většina skautů odmítala. Někteří členové Junáka v Železném Brodě se rozhodli, že nebudou žít pod komunistickou nadvládou, a tak se věrni skautskému slibu rozhodli uniknout za hranice Československa. Téměř všichni zúčastnění byli ve věku kolem 18 let. Nejmladšímu z nich bylo 17 let. V rozhodnutí utéct je navíc povzbuzovalo několik signálů, které naznačovaly jejich budoucí trestní stíhání. K tomu by režim nepochybně přikročil vzhledem ke skutečnosti, že mladí skauti nerespektovali komunistická pravidla.
Sedmero skautů
Útěk za hranice naplánovalo sedm skautů na 24. července 1949 v ranních hodinách na úbočí Vlašského hřebene v oblasti Jizerských hor. Záměr chlapců ale nezůstal utajen, a 24. červenec se tak stal i datem krutého zásahu ozbrojených složek s krycím názvem akce Jizerka. Téměř 300 příslušníků jednotek StB a SNB obklíčilo skautský tábor a společně zahájili hromadnou palbu ze střelných zbraní na ležící bezbranné skauty. Mezi střelnými zbraněmi byl i kulomet. Skauti s sebou měli údajně 5 pistolí, avšak jediný, kdo se útoku bránil, byl Jiří Hába. Ten útok nepřežil podobně jako Tomáš Hübner. Výsledkem ozbrojené akce bylo tedy zabití dvou skautů. Další z nich byli postřeleni a posléze odsouzeni k vysokým trestům zahrnujícím i práci v uranových dolech.
Udání na polohu skautů přišlo buď ze strany náhodného lesníka, nebo jistého dvojitého agenta Jiřího Hilgera, který měl být se skauty v kontaktu a zároveň byl donašečem StB.
Vysoké tresty a práce v uranových dolech
Dle samotného vyjádření komunistické strany Jiří Hába zastřelil Tomáše Hübnera kulometem a poté spáchal sebevraždu, což technicky nebylo ani možné, ani proveditelné. Po útoku padlo obvinění na více než desítku skautů a lidí z okolí, kteří měli se skauty údajně kolaborovat a pomáhat jim v přípravách ozbrojeného převratu Československa. Obvinění ze strany KSČ obsahovalo i údajný plánovaný útok skautů na Soušskou přehradu, což se posléze potvrdilo jako pouhá smyšlená záminka pro zinscenování monstrprocesu proti chlapcům, kteří chtěli jen utéct před totalitou. Výsledkem soudního procesu bylo odsouzení všech zúčastněných tresty ve výši 8 až 20 let včetně těžkých prací v jáchymovských uranových dolech. Ti, kteří skautům pomáhali s útěkem se dočkali trestů kolem 2 let odnětí svobody.
Msta komunistického režimu však pokračovala i po smrti dvojice skautů Háby a Hübnera, kteří byli pohřbeni na tajném místě tak, aby si je nemohli skauti připomínat. O místě pohřebiště nevěděli dokonce ani samotní rodiče zastřelených. Až po pádu komunismu byly díky pamětníkům objeveny ostatky pozůstalých skautů, jež byly poté přemístěny do hrobů svých rodin.
Podobné články
Jan Studnička
Doporučujeme
