Přístavní město Hamburk na severu Německa se stalo dějištěm summitu světových vůdců G20. Jakkoliv je tato role pro město svým způsobem poctou, bude se Hamburk z následků summitu ještě dlouho vzpamatovávat. Řádění krajně levicových extremistů, které probíhalo na protest proti summitu, se totiž postaralo o to, že některé ulice města jsou prakticky zcela zdevastované.
Pro moderní levicové bojovníky proti kapitalismu, globalismu a útlaku byl summit G20 ztělesněním všeho, co je ve světě zkažené a masivní protesty byly předem očekávány. Ostatně k demonstracím dochází pokaždé během summitu nebo během zasedání Mezinárodního měnového fondu, pamětníci roku 2000 si zajisté vzpomenou, jak se demonstrující proti MMF jali demolovat okolí Kongresového centra v Praze.
Protesty v Hamburku velmi rychle přerostly ve vlnu násilností. Samozvaní bojovníci za sociální spravedlnost se rozhodli, že svých cílů budou dosahovat nikoliv dialogem a poklidným protestem, ale cestou devastace cizího majetku, rabování a útočení na zasahující policisty, kteří se snažili řádění ultralevičáků mírnit. Na ulicích za sebou "demonstrující" zanechávali vykradené obchody s rozbitými výlohami, zapálená a rozmlácená auta a vytrhané dlažební kostky, které spolu se zápalnými láhvemi házeli po policistech.
Asi největším paradoxem přístupu veřejnosti k hamburským nepokojům je to, že zatímco v případě jakéhokoliv srocení příznivců krajní pravice se o akci hovoří jako o zavrženíhodné akci ultrapravicových extremistů, když to samé v mnohem větším a horším měřítku předvedou příznivci krajní levice, zpravodajská média o události informují jako o svobodném vyjádření názoru demonstrantů nesouhlasících se systém. Jako by normy trestního práva pro dobrotivou ultralevici neplatily.
Ultralevicoví extremisté, kteří se do Hamburku sjeli z celého světa, si v násilnostech nezadali s pochody nacistů ve třicátých letech minulého století. Jen hnědé košile vystřídali černí zakuklenci a nepřítelem již nejsou židé, ale kapitalismus a systém. Ačkoliv vzhledem k tomu, že krajní levice tíhne k adoraci Palestiny, je dost dobře možné, že došlo i na nějaké ty projevy antisemitismu. Kdo si myslel, že levicoví teroristé jako italské Rudé brigády nebo německá Rudá armáda jsou minulostí, ten se v Hamburku mohl na vlastní kůži přesvědčit, že jejich pokračovatelé v odkazu třídního boje pokračují více než se ctí.
O tom, jak nebezpečným jevem se levicový extremismus stává, svědčí i jeho tichá podpora ze strany levicových politických stran. Němečtí Zelení a krajně levicová strana Die Linke srovnatelná s našimi komunisty namísto, aby násilnosti a nepokoje odsoudili, projevili znepokojení nad tím, že zákroky policistům proti demonstrantům jsou nepřiměřeně tvrdé. Zajímavé by bylo sledovat, s jako tvrdostí by postupovali oni, kdyby po nich dav házel zápalné láhve, bil je železnými trubkami a řetězy a provolával by jim smrt. To vše je doplněno vyhrocenou rétorikou, kdy kdokoliv se proti protestům ozve, je šmahem označen za "nácka".
Je zapotřebí, aby si svět uvědomil, že proti levicovým extremistům je potřeba bojovat se stejnou vervou jako proti extremistům pravicovým. Vzhledem k narůstajícímu počtu příznivců krajně levicové ideologie je zapotřebí tento problém řešit ihned. Žádná ideologie není schopná ospravedlnit zločiny proti veřejnému pořádku, majetku, zdraví a životům osob. Ze společnosti by měl být jakýkoliv extremismus vymýcen a je úplně jedno, zda se jedná o neonacisty, islamisty nebo genderově vyvážené politicky korektní anarchosyndikalistické neomarxisty. Ti všichni by neměli mít ve vyspělé společnosti 21. století místo.
A TADY si přečtěte, jak dopadla první schůzka Trumpa s Putinem.