Osud Jiřího Voskovce komplikovala nejprve 2. světová válka a poté komunismus. Spolu s Werichem uprchli před válkou do Pensylvánie v USA. Po válce se Voskovec vrátil domů, ale jen na pár let. Pak následovala druhá emigrace, tentokrát do Francie, a poté opět do USA, kde se ovšem nesetkal s příznivým přijetím. V poválečné atmosféře takzvaného mccarthismu byl podezříván, že je sympatizant komunismu. Po dlouhých soudních tahanicích se nakonec dostal zpět do USA, a dokonce si zahrál v jednom z nejpopulárnějších filmů 20. století.
Právník a milovník umění
Jiří Voskovec, vlastním jménem Jiří Wachsman, se narodil v roce 1905 na Sázavě v dobách Rakouska-Uherska. Během studia na reálném gymnáziu v Praze se seznámil s Janem Werichem, jenž byl jeho spolužákem. Po maturitě získal stipendium na francouzském lyceu, kde studoval 3 roky. V té době navštěvoval pařížská divadla a cirkusy, setkával se s avantgardou, která byla v té době na vrcholu. Potkával se zde rovněž s českým malířem Josefem Šímou, jehož znal od dětství. Ten ho zasvětil do moderního francouzského umění. Zde se seznámil také s futurismem, o kterém v roce 1921 napsal článek do studentského časopisu. Jednalo se o první seznámení českého publika s futurismem.
Ačkoliv inklinoval ke kulturní činnosti, přesto se po svém návratu z Francie rozhodl vystudovat práva na Univerzitě Karlově. Během studia na vysoké škole publikoval básně, psal články a recenze, věnoval se překladům a zároveň se spolupodílel na založení avantgardního Osvobozeneckého divadla. Zde spolu s Werichem pravidelně vystupovali a za pomoci improvizačních vystoupení trefně a s humorem reagovali na aktuální politické a společenské dění. V dubnu 1927 měly premiéru jejich autorské divadelní hry s názvem Vest pocket revue, které sklidily pozitivní ohlasy u publika i kritiky.
Útěk před fašismem do USA
Jelikož bylo Osvobozenecké divadlo kritické vůči fašismu, muselo se v roce 1938 zavřít. Voskovec s Werichem zároveň museli emigrovat do USA, kde přečkali válku. Ve svých hrách totiž parodovali Adolfa Hitlera a zároveň veřejně kritizovali fašismus. V USA se snažili prosadit v divadelní i filmové branži. Češi žijící v USA však jejich humoru nerozuměli, jelikož neznali politickou a společenskou situaci v Čechách. Nakonec se jim však podařilo dostat se na Broadway.
Po skončení války se vrátili domů s odhodláním pokračovat v Osvobozeneckém divadle. Poválečná doba však divadlu nepřála a situace po únoru 1948 také ne. Proto Voskovec přijal pracovní nabídku na pozici filmového experta v Paříži pro UNESCO. Stále však myslel na život v USA, kam se proto v roce 1950 rozhodl vrátit. Po příjezdu je však uvězněn na ostrově Ellis Island. Ten sloužil jako přistěhovalecká stanice pro imigranty, kteří chtěli žít v USA. Zde musel přečkat dlouhých 11 měsíců, jelikož se tamní úřady domnívaly, že je komunistický špion. Přistěhovalecká komise mu proto zamítla vstup do země. Voskovec se však proti rozhodnutí odvolal. Pomohl mu až novinář Ferdinand Peroutka, díky jehož výpovědi mu bylo umožněno vrátit se do Spojených států amerických, kde později získal i státní občanství. Na základě jeho příběhu vznikl v roce 1955 i film pod názvem Byl jsem obviněn, kde si Voskovec zahrál sám sebe. Snímek odvysílala celostátní televizní stanice NBC.
Jeden z rozhněvaných mužů
V roce 1955 se definitivně stal občanem USA. Co se týče divadla a filmu, podařilo se mu prosadit i na Broadwayi, kde si zahrál hned v několika hrách. Jednou z jeho vrcholných rolí je role porotce v kultovním filmu Dvanáct rozhněvaných mužů, který patří mezi kritiky nejlépe hodnocené snímky 20. století. Známý se stal i díky televiznímu seriálu Nero Wolfe, díky němuž vydělal spoustu peněz a mohl si dovolit odstěhovat se z New Yorku do Kalifornie, kde si pořídil dům.
Ačkoliv žil během života v Čechách, Francii a USA, neustále prohlašoval, že se cítí být Čechem, jelikož byl tak i vychován. Vzhledem k jeho rodnému příjmení Wachsmann byl označován za Žida. V jeho rodokmenu však žádní Židé nejsou.
Podobné články
Jan Studnička
Doporučujeme
