Zhruba 21 tisíc lidí si přišlo užít koncert popové zpěvačky Ariany Grande v britském Manchesteru. 22 diváků se ale z koncertu domů už nikdy nevrátí a 59 lidí skončilo v nemocnici. Na konci vystoupení se totiž v davu odpálil sebevražedný atentátník. Zatímco svět oplakává oběti a seznamuje se s jejich osudy, zároveň se pátrá po viníkovi teroristického útoku.

manch2.jpg

Díky selhání ochranky pronikl terorista mezi návštěvníky koncertu s výbušninou. (Foto: dailymail.co.uk)

Samotný atentátník dle zpráv policie zemřel při výbuchu a zatím se ho nepodařilo identifikovat. Jeho čin mezitím na sociálních sítích oslavují islámští radikálové. Vzhledem k tomu, že někteří islamisté o útoku psali už 4 hodiny předtím, než k němu došlo, můžeme předpokládat, že atentátník byl součástí širší skupiny teroristů a nejednalo se tak o čin osamoceného šílence.

Útočník by svého nejspíše nedosáhl, nebýt fatálního selhání ochranky a pořadatelů. Podle přeživších svědků ochranka zcela rezignovala na bezpečnostní prohlídky a maximálně lidem zabavovala láhve s vodou, aby byli nuceni koupit si předražené pití v koncertní hale. Účastníci koncertu popisují, že například prohmatáváním kontrolovali pracovníci bezpečnostní agentury jen namátkově a bezpečnostní rámy s detektorem kovů se vůbec nepoužívaly. Není tak divu, že na místo mohl bezproblémově proniknout člověk opásaný výbušninou a vestou s hřebíky a kuličkovými ložisky. Pořadatelé pak vůbec nezvládli ani evakuaci areálu, z haly se vyděšení lidé dlouho nemohli únikovými východy dostat a někteří byli zraněni ne útokem, ale neřízeným chaosem po něm.

manch1.jpg

Na koncertě zemřelo 22 lidí a dalších 59 bylo zraněno. Kolik obětí ještě musí být, aby s tím politici začali něco dělat a ne jen po každém útoku pronášeli prázdné fráze. (Foto: twitter.com)

Na vině je bohužel i ve světle stále častěji se opakujících teroristických útoků naivní víra v bezbřeze tolerantní multikulturní společnost a politická korektnost bránící v tom přiznat si, že doufat v ideální svět, kde se mají všichni rádi, nestačí a je potřeba nastalou situaci začít řešit. K teroristickým útokům dochází na evropské půdě pomalu každý měsíc. To, že po každém z nich politici prohlásí, jak jsou zhrozeni, chytnou se za ruce, aby se mohli před místem útoku projít před fotografy a říct, že to zvládneme a terorismus musíme chápat jako součást našich životů, nic neřeší a jen se tím přilévá olej do ohně.

Problém islámského radikalismu umíme pojmenovat, jen je politicky nekorektní o něm hovořit. Evropské špičky nás pokaždé ubezpečí, že čin neměl nic společného s náboženstvím a pokud si někdo myslí, že ano, pak je rasista a xenofob. Pochopitelně, že desítky milionů evropských muslimů nemohou nést odpovědnost za pár tisíc teroristů v jejich řadách. Nicméně dokud se budeme bát ukazovat i na ty teroristy, vyhledávat je a tvrdě je trestat, jen abychom náhodou někoho neurazili, jsme odsouzeni k záhubě.

manch.jpg

Islámští radikálové o útoku psali už čtyři hodiny před výbuchem, přesto ale slyšíme, že čin spáchal osamocený šílenec a s náboženstvím nemá nic společného. Vážně? (Foto: twitter.com)

Ostatně ona většina muslimů teroristy opovrhuje úplně stejně jako nemuslimové. A vzhledem k tomu, že jsou to často právě mírumilovní integrovaní muslimové, kteří se stávají oběťmi teroristických útoků a na které pak padá stín podezření a viny, mají důvod opovrhovat i většinovou nemuslimskou společností právě proto, že je její laxní přístup k terorismu staví do role obětních beránků. Přitom právě tito muslimové, kteří chtějí v Evropě žít, ctít zdejší hodnoty a být součástí naší společnosti, by nám mohli být v boji s terorismem největšími spojenci a právě oni by mohli pomoci k tomu, aby už nedocházelo k dalším Pařížím, Bruselům, Berlínům, Londýnům nebo Manchesterům.

Zde najdete idiotské argumenty, které nyní budete stejně jako po každém teroristickém útoku nuceni číst a poslouchat.