Železná tyčka neboli loket je zasazen do zdi vedle brány Novoměstské radnice. Jednalo se o stanovenou úřední míru. Na tomto lokti si tak každý mohl přeměřit koupený kus látky, aby zjistil, zda ho kupec neošidil. Železná tyčka je spojena se zajímavou pražskou legendou: O hamižném Lokytníkovi.
Všimli jste si někdy při procházce Prahou, že je ve zdi Novoměstské radnice na konci Vodičkovy ulice zasazena nenápadná železná tyčka? Je zde opravdu už odnepaměti a má vskutku strategické umístění, neboť Novoměstská radnice byla dříve hlavním vchodem do mázhauzu (velké síně v přízemí i patře středověkého domu, která byla centrem tehdejšího života a taktéž obchodu).
Měšťané si tak mohli rovnou přeměřit koupené sukno a ověřit si, zda je kupec neošidil. „Zajímavostí je, že loket nebyl unifikovanou mírou. To znamená, že se lišil třeba pražský loket a vídeňský, i když jen o trochu,“ vysvětluje ředitel Novoměstské radnice Albert Kubišta.
Podle legendy Lokýtek úmyslně šidil pláteníky
Ona zajímavá pověst vázající se k lokti je z knihy Aleny Ježkové 77 pražských legend. Jak si můžete povšimnout, tak loket je umístěn i na dnešní poměry příliš vysoko. Tudíž na něj většina tehdejších pražských obyvatel vůbec nedosáhla. Najali si tedy na pomoc vysokého muže, který stával u lokte, a pomáhal malým lidem za drobný peníz látku přeměřovat. Muž stával u lokte každý den, a tak dostal příznačné pojmenování Loket.
Když Loket zemřel, nastoupil na jeho místo jeho syn. Ten ovšem nebyl tak vysoký a k práci musel používat žebřík, proto dostal přezdívku Lokýtek. Ani s poctivostí na tom nebyl stejně jako jeho otec. Práci neměl nikterak náročnou, ale přesto chtěl stále víc a víc peněz. Byl natolik hamižný, že se tajně domluvil s některými pláteníky, kteří mu tak platili za jeho lži. Když si lidé přišli k Lokýtkovi přeměřit látku, nenápadně se vyptával, od koho ji mají. Pokud byla od pláteníka, s kterým měl dohodu, vždy jim řekl, že je vše v naprostém pořádku. Pláteníci tak mohli beztrestně šidit kupce a o získaný peníz se dělili s Lokýtkem.
Dokonce některé poctivé kupce, kteří mu odmítli zaplatit, úmyslně očerňoval. Kvůli jeho chamtivosti skončilo mnoho poctivých pláteníků na mizině. Až se jeden z nich rozčílil a rozhodl se jednat. Věděl, proč už k němu lidé přestali chodit, a vydal se prověřit intriky Lokýtka sám.
220px-prazsky_loket.jpg
Pražský, český či staroměstský loket byl pro celé Království české ustanoven v roce 1268 v době Přemysla Otakara II. Jeho vzor byl umístěn za vraty Novoměstské radnice a délka jednoho lokte = 59,3 cm. (Foto: wikipedia.cz)
Naměřil si sukno přesně podle úřední míry a odnesl jej k Novoměstské radnici. Lokýtek se ho jako obvykle zeptal: „Krásná látka. Od koho jste koupil?“ Muž řekl své jméno a Lokýtek po krátkém přeměřování smutně zavrtěl hlavou a sdělil kupci, že ho jmenovaný pláteník ošidil o pěkný kus, ať už tam raději příště nakupovat nechodí.
Pláteník se rozčílil. Křičel na Lokýtka a jal se přeměřit míru sám. Dokázal tak všem okolo stojícím lidem, že je Lokýtek podvodník. „Jen se podívejte na toho vykuka. Dělá si z vás blázny, poctivé očerňuje a nepoctivým nadržuje,“ hlásal pláteník.
Když lidé pochopili, zač je toho loket, vrhnuli se na Lokýtka. Ten se dal na útěk a utíkal, co mu nohy stačily. Od té doby ho prý už nikdo neviděl. Nebohý pláteník samým rozčílením druhý den zemřel.
Podle legendy se v den výročí pláteníkovy smrti zjevuje u lokte Lokýtkův duch a s vyděšeným výrazem ve tváři proběhne kolem Novoměstské radnice a opět na rok zmizí.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
