Na severní Moravě končí jedna éra. Více než padesát let se v dole Paskov ležícím mezi Ostravou a Frýdkem-Místkem těžilo uhlí, pracovaly zde generace horníků a důl byl tak zdrojem obživy tisíců rodin. Nyní však byla těžba ukončena a důl po odchodu poslední směny horníků nadobro zavírá své brány.
Na uzavření dolu se podílely i veletoče kolem privatizace těžební společnosti OKD, v jejímž majetku je i důl Paskov. Vysoké ztráty tohoto nezdařilého prodeje státního podniku s pochybným pozadím se projevily i na tom, že těžba na Paskově byla ztrátová a náklady na provoz důlních zařízení, ale i mzdy horníků převyšovaly výnosy z vytěženého uhlí.
Stránky novin, internetové zpravodajské servery, ale i televizní obrazovky během zpravodajských relací přináší pohled na mnoho horníků, kteří s uzavřením dolu Paskov přijdou ze dne na den o práci. Ztráta zaměstnání, obzvláště ta nezaviněná, je krutou životní ránou, nicméně zpravodajství pomíjí, že situace na Paskově má i druhou stranu.
Horníci rozhodně nepřišli o práci z ničeho nic, o uzavření dolu se mluvilo již od roku 2013. To jsou téměř čtyři roky, během kterých bylo víceméně jasné, že situace nebude mít příliš šťastný konec. Na to najít si jinou práci měl tak každý dost času. Nemůžeme říct ani to, že nyní jsou propuštění horníci bez možnosti najít uplatnění. Naopak je to velmi jednoduché, má to ale jeden háček, který se horníkům nelíbí.
Paskovští havíři dostali velmi pěknou nabídku přejít do dolů v Karviné. Tento přechod ke stejné práci v jiném dole je navíc velmi štědře finančně motivován a horník, který z Paskova přejde do Karviné, může dostat jednorázově až 80 tisíc korun. Peníze dostanou i ti, kteří přemluví kolegy, aby se přesunuli do karvinských dolů. Připočteme-li k tomu odstupné ve výši několika platů, na které mají všichni paskovští nárok ze zákona, a fakt, že vzhledem k náročnosti povolání není hornický plat z nejnižších, můžeme na zavření dolu Paskov pohlížet jako na svým způsobem příležitost pro jeho zaměstnance si přilepšit. Této příležitosti se nicméně téměř nikdo nechytil.
Důvodem nezájmu horníků o práci v karvinských dolech je prostý fakt, že se jim nechce za prací dojíždět. Karviná je od Paskova zhruba 30 kilometrů, což je pro mnohé nepředstavitelný problém, ač jim důlní společnosti nabídly i zřízení speciálního autobusového spoje. Horníci nicméně do televizních kamer jasně říkají, že dojíždět nebudou a tudíž nemají práci. To, že práce by byla a dokonce lépe placená, jen by tomu potřebovali obětovat asi hodinu času denně na dopravu, pomíjejí. Nastává tak paradoxní situace, kde na jednom místě budou nezaměstnaní horníci a o pár kilometrů vedle budou naopak marně hledat zaměstnance do dolů.
Dojíždění za prací je přitom zcela běžnou praxí. V Praze najdeme mnoho pracovníků, kteří každý den dojíždějí například z Příbrami, Benešova nebo i Jablonce nad Nisou či Ústí nad Labem. Jejich práce je velmi často hůř placená než ta, která byla nabídnuta horníkům ze zavřeného dolu, dopravu jim nikdo nedotuje a žádný motivační příspěvek nikdy nedostali. Jen akceptovali realitu a pro práci byli ochotní i něco udělat. Tito lidé na rozdíl od horníků pochopili těžkosti dnešní doby a nezamrzli mentalitou v minulém režimu, kde veškerá moc ve státě patřila dělnické třídě. Kdo se domnívá, že to platí stále, ten na to dříve či později doplatí, ať už fárá na Paskově nebo dělá cokoliv jiného.
Něco o minulosti anabáze dolu Paskov se dočtete TADY.