Šumavské lesy skoro kompletně uschly, za což nesou hlavní vinu zelení kazisvěti z Hnutí Duha. Je to jen další důkaz, že ekologismus je stejně zrůdný jako islamismus. První díl článku najdete ZDE, druhý ZDE.
Říká se, že jeden obraz vydá za tisíce slov. V létě i v zimě jsem se proto několikrát vypravil na Šumavu, abych si osobně prošel místa, kde se podle stokrát omílaných tvrzení ekologistů les kůrovci brání sám. Nesmysl, tady je důkaz:
Ideologická mantra, kterou milovníci škůdce opakují jako kolovrátek, zní následovně. Na české straně straně Šumavy zlí dřevorubci pod záminkou kůrovcové kalamity zplundrovali a rozkradli les. Na bavorské straně se naopak nekácelo, takže se tam lesy samovolně obnovují. Podle veterináře Jaromíra Bláhy tam „pod uschlými stromy roste průměrně přes tři tisíce mladých stromků na hektar“. Normalizační publicista Vladimír Just pak viděl u Modrého sloupu „statisíce vzrostlých různověkých a druhově rozrůzněných stromků pod uschlým horním patrem lesa“. Prostě odborníci na ekologii...
Proč se nesmělo do klidových zón?
Loni na jaře jsem si na Kvildě na záda hodil bágl a vyrazil k uschlým pramenům Vltavy. Odtud jsem to vzal přes Mrtvý vrch, Mokrůvky a Luzný, Modrý sloup a Blatný vrch stále po hranici až na Javoří slať. Do těchto míst se nějakou dobu nesmělo. V dubnu 2009 totiž nechvalně známý ředitel parku František Krejčí (za neméně nechvalně známého ministra životního prostředí Ladislava Mika) zřídil klidové zóny. Oblast neprodyšně uzavřel, ovšem v rozporu se zákonem. To se definitivně potvrdilo v únoru 2011, kdy klidové zóny zrušil Nejvyšší správní soud.
Dnes si tuto trasu můžete projít bez obav z postihu, ale musíte se držet přímo na hranici, abyste nevstoupili do 1. zón parku (tam se nadále nesmí).
Co jsem na šumavském vandru viděl, ukazují fotky. Stručně řečeno: „zelený“ ředitel Krejčí dobře věděl, co dělá. Kdyby tam totiž pustil lidi, provalilo by se, že je to přesně obráceně. Státní hranice dělí dva světa. Na české straně se proti kůrovci zasahovalo a vysazovaly se tam malé smrčky. Tam to dnes opravdu kypí životem. Na bavorské straně ale vidíme obraz zkázy. Pod žalujícími kostrami uschlých smrků neroste až na výjimky nic než tráva a borůvčí. Žádná "samovolná obnova lesa" ani "velebné divadlo přírody" se nekoná:
_dsc1544.jpg
Vpravo je Česko, kde se ozdravně kácelo a vysazovalo. Vlevo je Bavorsko, kde se prtoti kůrovci nedělalo nic. (Foto: foto Ivan Brezina)
Prostě průšvih – zelený experiment nevyšel. Abyste si toho všimli, nemusíte mít ekologické ani lesnické vzdělání. Stačí jen jít s otevřenýma očima a dívat se kolem sebe. Ještě hůř to vypadá na Trojmezné, což ukazují moje zimní fotky z jiné outdoorové akce.
Zelení vrazi lesa
Když jsem celý utrmácený dorazil na Modravu, nemohl jsem si nevšimnout jasně vyjádřeného názoru místních obyvatel. Pořadatele blokád a viníky schnoucí Šumavy tu prostě nemají rádi. Nedivme se jim. Když zelené mládežníky rvačky s policií přestanou bavit, odjedou za jinou vzrušující zábavou, třeba někam na technopárty nebo na fesťák.
Jenže místní lidé tu na rozdíl od blokádníků musejí zůstat. Jsou tu doma. A lány mrtvých stromů vyhánějí turisty, na kterých jsou obyvatelé Šumavy existenčně závislí. Nikdo se nechce rekreovat na hřbitově smrků, kde se násilnými blokádami podařilo prosadit „přírodní procesy“. Nikoho neláká rozpadající se ekosystém. Lidé chtějí zelený les. Kdyby se na Šumavě ozdravně a výběrově kácelo, nedošlo by ke gradaci nebezpečného škůdce a les by tam plošně neuschl.
Ekologisté z Hnutí Duha tedy na Šumavě svými blokádami barbarsky zničili přírodu a vyhnali turisty. Určitě proto neuškodí zdůraznit pár jmen, na která bychom při pohledu na lány mrtvých stromů neměli zapomenout. Zelení Talibánci se jmenují Martin Bursík, Jaromír Bláha, Vratislav Vozník, Mojmír Vlašín, Jana Konopová, Vladimír Just, Pavel Bezouška, Ivona Matějková, Petr Ješátko, Ladislav Miko, Libor Ambrozek, František Krejčí, Alois Pavlíčko...
(Tento příspěvek byl redaktorem www.g.cz přednesen na odborné konferenci Komu patří Šumava?, která se konala ve čtvrtek 16. března na Kvildě a pořádalo ji Centrum pro občanské svobody. Autor na Přírodovědecké fakultě UK vystudoval systematickou biologii a ekologii.).
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
