Nedílnou součástí povinné školní docházky je odedávna i tělesná výchova. Jedni školní tělocvik nenáviděli, pro druhé představoval to nejlepší, co jim základka mohla nabídnout. Jestliže váš vzdělávací proces začal ještě v minulém režimu nebo krátce po jeho pádu, nepochybně máte s tělocvikem spojené i cvičky zvané Jarmilky, které dlouhé roky tvořily stálou součást cvičebního úboru.
Jarmilky se začaly vyrábět pro potřeby Spartakiády v roce 1965. Jednoduchá bílá nazouvací bota s gumou přes nárt se ihned osvědčila nejen na cvičení, ale i jako volnočasová obuv nebo i jako boty do vody. Kreativní ženy a dívky se rychle naučily Jarmilky předělávat na tehdy nedostatkové balerínky. Odkud se ale vzalo pojmenování Jarmilky?
Ze začátku se Jarmilkám říkalo spíše Spartakiádky, což bylo dáno jejich primárním určením. Poté už se jim neřeklo jinak než Jarmilky, o čemž dodnes koluje několik legend. Cvičky se měly takto jmenovat na počest manželky prezidenta Novotného nebo prezidenta Zápotockého, případně podle manželky Antonína Bati. Ani jedno z toho ale není a ani nemůže být pravda. Co způsobilo tento rozšířený omyl?
K dámským Jarmilkám existovaly ještě pánské šněrovací Toníky. Proto se říkalo, že pánské boty se jmenují podle Antonína Novotného/Zápotockého/Bati a jejich dámská varianta podle manželky. Nicméně ani jedna z prvních dam ani paní Baťová se Jarmila nejmenovaly, a pokud by to s pojmenováním bot na jejich počest měla být pravda, cvičky by se nejspíše jmenovaly buď Boženky, Marušky nebo Aničky.
Vysvětlení je poněkud prostší, než by se mohlo zdát. Ani Jarmilky ani Toníky se nejmenovaly podle nikoho konkrétního, jen se celý spartakiádní kroj pro ženy šil podle průmyslového vzoru náhodně pojmenovaného Jarmila a pánský podle vzoru Toník. Jméno později zůstalo jen cvičkám, které si jako Jarmilky můžete koupit i dnes. Populární jsou i v sousedním Polsku, kde vešly ve známost podle země původu jako Czeszki.
O tom, že nejen Jarmilky patří mezi staré věci, které jsou stále in si přečtěte zde.