Ušel jsem v nich přes tři sta kilometrů. Po indonéských sopkách, švédskou tundrou i po slovenskách horách. Co jsem cestou zjistil?
Dobrá treková bota by měla splnit dva zdánlivě protikladné úkoly. Měla by podržet chodidlo i v náročném terénu, což je zvlášť důležité, pokud nemáte nohy v perfektním stavu. A to je kvůli artróze kotníku přesně můj případ. A za druhé by měla vydržet co nejdéle i v kamenné suti a dalších trekových nástrahách.
dsc_0505.jpg
Boty po více než třech stech kilometrech náročným terénem vypadají skoro netknutě. (Foto: Foto: Ivan Brezina )
Pokud jde o druhý požadavek, boty Alpine trek GTX od italské firmy Montura jsem opravdu důkladně ‚potýral‘. Než o nějaké součásti outdoorové výbavy napíšu, dám jí pořádně zabrat, aby to bylo kvalifikované. A tyhle boty se mnou od května absolvovaly nejnáročnější akce.
Na indonéské sopce
Výrobce model Alpine trek GTX definuje jako „lehkou botu pro pěší turistiku a trekking“. Jejich svršek je vyroben z voděodolné semišové kůže zpevněné materiálem z PU Pro Tech. Je bezešvý, což by mělo zajistit, že boty přesně padnou. Design límce a jazyka anatomicky obepne nohu, kterou do boty přesně a ergonomicky uchytíte rychloupínacím systémem šněrování. Realita? Boty mi opravdu hned napoprvé sedly jako ulité, což se mi moc často nestává.
Zapomeňte na pravidlo našich otců, že by člověk na delší pochody neměl vyrážet v nových nerozšlápnutých botách. To platilo kdysi dávno, než se v konstrukci bot objevily moderní technologie. V botách Alpine trek GTX jsem v Indonésii hned napoprvé podnikl celodenní trek na sopku Gunung Lokon (1340 m) v severní části indonéského ostrova Sulawesi:
Vzhledem k velkém převýšení jsem na lávových kamenech ocenil podešev Montura Signal Trek od Vibramu. Je o něco měkčí než u jiných trekových bot srovnatelného typu, díky čemuž máte v chodidlech dostatečný cit. Chodidlo je totiž se zemí v kontaktu s celou plochou. Vůbec to ale neznamená, že byste při dokroku cítili každý kámen. Bota je totiž vybavena stabilizátorem z EVA pěny pro tlumení nárazů. Něco podobného měl na nohách legendární Pérák, myšleno samozřejmě s velkou nadsázkou.
Za polárním kruhem a na Fatře
Jen o pár dnů později jsem v botech Alpine trek GTX vyrazil na legendární Fjälläven Trek, což je 110 kilometrů přes hory ve švédském Laponsku asi 250 kilometrů za polárním kruhem.
Na pětidenní pouti z vesnice Nikkaluokta do městečka Abisko jsem měl více než důkladnou příležitost prověřit technologii Gore-tex Extended Comfort, kterou jsou boty vybaveny. Je určena pro použití v mírných a teplejších podmínkách nebo při intenzivnější aktivitě a botám by měla dodávat trvalou vodotěsnost v kombinaci s optimalizovanou prodyšností. Sledujte video, které na treku natočila naše kamarádka Tum. Mihnu se v něm kolem času 0:46:
Boty jsem ve Švédsku s dvacetikilovým batohem na zádech skutečně týral. Déšť, bahno, brodění řek… Kdyby bylo s membránou něco v nepořádku, šel bych celý den v mokrých ponožkách. Jenže já jsem měl v botách sucho, navzdory tomuhle:
Několik kratších letních treků (třeba v Českém Švýcarsku) počítat nebudu. Třetí a závěrečnou fází testu bylo ale čtyřdenní putování přes slovenskou Velkou Fatru. V září tam bylo ještě horko, což prověřilo schopnost membrány ‚vydýchat‘ pot. Podrážka dobře držela i na kluzkém vápenci.
S povděkem jsem hodnotil tvrdost bot. Můj artritický kotník se neobejde bez dostatečné opory a v nízkých botách bych to prostě ‚nedal‘. Na druhou stranu ale nerad chodím s pocitem, že mám nohy upnuté do svěráku. Tohle je ovšem zdařilý kompromis stability a lehkosti kroku.
Zhodnocení: ještě pár sezón
Vzhledem k počtu nachozených kilometrů (asi 300) a náročnosti použití v poměrně extrémních podmínkách jsem po návratu ze Slovenska důkladně prozkoumal stav bot. Nikde se netrhají ani nerozdírají. Podrážka drží na svém místě a ani náznakem nevypadá sešlapaně.
Stélka bot Alpine trek GTX se nezkroutila ani po mnohonásobném namočení zvenku a opětovném vyschnutí bot, které si zachovávají tvar. Dokonce i gumová obsádka, chránící boty z boku, se nikde příliš neodřela. Má sice pár šrámů od kamenů, ale to je jen kosmetická záležitost.
Jediné úhony doznaly tkaničky. Procházejí kovovými očky, které z nich na povrchu sedřely opletení. Dalo se to čekat, protože tkaničky se při každém kroku musejí vyrovnávat s velkým mechanickým namáháním – nemluvě o protahování skrz ostré okraje oček při šněrování. Tkaničky nejsou nesmrtelné, ale vydržely toho víc než dost. Prostě si koupím tkaničky nové, zatímco poctivé boty mi ještě pár sezón vydrží.
Více: www.monturashop.cz
Podobné články
Komerční článek
Doporučujeme
Martin Miko
