Lukáš Krpálek včera na tatami vybojoval zlatou medaili k všeobecnému nadšení. Navíc zakončil zápas tak, aby ho pochopil i ten, kdo jinak moc nechápe, proč kolem sebe ti chlapi pět minut tancují. Tak si to pojďme rozebrat.
Judo je tu s námi od roku 1882 a patří k nejoblíbenějším a nejlépe organizovaným bojovým sportům v ČR. Na otázky, zda se vám judo může hodit v hospodské rvačce, si odpovězte sami, důležité je zmínit, že soutěžní judo je plné omezení, která mají ochránit samotné sportovce před vážnými zraněními. A to platí i pro to olympijské. Judo je samo o sobě o taktice, využívání síly protivníka proti němu samotnému, ale také o jemném nakračování v neprostupné síti pravidel, která rok od roku utahují šrouby. Celá řada technik a chvatů, které se ještě před pár lety považovaly za běžné, je dnes v soutěžích zakázána. Nejnovější pravidla platí od roku 2013 a má s nimi potíže celá řada závodníků, včetně Lukáše Krpálka, protože se možnosti závodníka/bojovníka opět o něco omezily. V následujících řádcích si ukážeme, co všechno se smí a nesmí, a jak vlastně poznat, že se něco povedlo.
Právě složitější pravidla a ne úplně snadné odhadnutí správnosti provedené techniky dělají ze sledování juda tak trochu křížovku. I školení rozhodčí se občas seknou, pokud nevidí chvat ze správného úhlu, takže občas dochází k udělení a následnému odečtení bodů (většinu u nejméně bodovaných technik, přesně to se stalo Krpálkovi v úvodu finálního zápasu), co pak mají dělat diváci, kteří ani nevědí, jak má správně technika vypadat? Navíc se judisti nesmí prát - kopy a údery v judu neexistují (resp. údery ano, ale jsou v soutěžním judu zakázány) a nově jsou omezeny i další - řekněme divácky atraktivní - techniky. Závodníci tak musí kromě soupeře hlídat především sebe sama. I Lukáš si v závěru málem vysloužil žlutou kartu, když použil nepovolené páčení, ačkoliv to bylo v návaznosti na jiný chvat a v zápalu boje, a tak to sudí přehlédli. Ne vždy je podobná velkorysost- zápasy mnohdy rozhoduje právě počet penalizací a tedy i osobní názor rozhodčího.
1. Zdržování
Nejčastější penalizací, kterou může závodník dostat, je ta za zdržování a pasivitu. Judo je hodně o taktice, což znamená, že musíte sice jednat rychle, ale nikoliv zbrkle. A občas si taky potřebujete odpočinout, protože když proti sobě stokilové pletence svalů využívají veškerou svou sílu (proti každému útoku je potřeba se zapřít, aby s vámi protivník nehnul), těch pět minut na tatami je opravdu nekonečných.
V tomto směru se každý judista musí hlídat a ještě víc ve chvíli, kdy použije tzv. nestandardní úchop - to musí pak nasadit techniku do pěti vteřin, jinak je to považováno za zdržování. Na zemi je pak naopak zdržování povoleno, zvlášť když vás soupeř hodí na břicho. To je totiž špatně (viz bod 7), takže se vás pokusí otočit na lopatky, aby mohl nasadit bodované držení. Právě proti tomuhle otočení se lze účinně bránit a pokud s vámi soupeř nehne, vracíte se do výchozího postoje.
2. Zakázané držení
Existuje celá řada standardních a nestandardních úchopů a právě správné chycení soupeřova kimona odlišuje dobrého judistu od vynikajícího. Jakmile získáte chycením kimona páku, otevře se vám hned několik spolehlivých technik. Dobrý soupeř to samozřejmě ví a okamžitě se postaví tak, aby vám provedení techniky znemožnil, případně vám rovnou zabrání se kimona chytit. Nově je zakázáno strhávat ruku z kimona oběma rukama, obecně pak platí, že nelze soukat ruku, resp. prsty do záhybů kimona nebo rukávu a zakázán je i tzv. pistolový grip. Od roku 2013 se nelze chytit ani soupeřova kimona v oblasti pod pasem, což eliminovalo celou řadu divácky atraktivních chvatů (viz níže). Zakázáno je i kousání do soupeřova kimona (např. při zápase na zemi), protože v kombinaci s držením se tím zvyšuje počet úchopů.
3. Zakázané chvaty
Judo má mnoho chvatů, které se dělí na techniky hodů, znehybnění, držení, páčení a škrcení. Existuje celá řada chvatů, které byly postupně ze soutěžního juda vyřazeny, protože při nesprávné technice hrozilo zranění soupeře. Nejslavnějšími jsou nůžkový chvat kawazu gake, který můžete vidět v celé řadě akčních filmů, a také kani basami, kdy si musí útočník hodně hlídat polohu a především dát pozor na bezpečný dopad soupeře. Jinak hrozí vážné zranění. Právě kvůli několika zraněním byly tyto techniky ze soutěží vyřazeny.
4. Zakázané strhy
Hody a strhy jsou jedním z nejatraktivnějších prvků juda. Je logické, že vyrovnaní soupeři na sebe nenechají použít jednoduchou, byť efektní techniku, ale občas se zadaří a je z toho divácký koncert. Dříve povolené strhy s pomocí úchopu nohou, kterými šlo např. unaveného soupeře překvapit, jsou bohužel od roku 2013 zakázány. Soupeři dokonce kalhoty kimona vůbec nesmí použít k úchopu, což opět omezuje celou škálu technik.
5. Zakázané páky
Nasadit páku lze pouze na loket, nikoliv na koleno, kotník nebo rameno jako třeba v MMA. V zápalu boje na to občas judisté zapomenou (viz Lukáš v závěru) a záleží na rozhodčích, zda to vyhodnotí jako důvod k penalizaci, či nikoliv. Svou roli hraje také fakt, že si závodník svůj omyl uvědomí a chvat rychle přeruší. Páčení je většinou otázka několika vteřin, protože na loket se nasazuje plná síla, takže soupeř chvat rychle odmává (opakovaným plácnutím do tatami nebo do protivníka).
6. Zakázané zóny
Tohle je asi jedno z mála pravidel, které lze snadno pochopit. Vykročením z ohraničeného zápasnického prostoru se proviníte proti pravidlům. Jde sice jen o malou penalizaci (musíte nasbírat čtyři, aby byl zápas předčasně ukončen), ale i ta často rozhoduje o výsledku, takže vytlačení protivníka občas využívají někteří závodníci jako taktický manévr. Spolu s trestem za pasivitu často podobné přešlapy rozhodují ony nepříliš divácké zápasy s nulou na obou stranách.
7. Rozdíly mezi ipponem, wazari a yuko
A nakonec jsme si nechali to bodování. Často je to pro diváky skutečně španělská vesnice, protože nepoznají, zda protivníci jenom spadli, nebo zda jde o bodovanou techniku. Za pouhý pád byl dřív udělován tzv. koka, ale aby se práce rozhodčích zjednodušila, bodují se už opravdu jen nějak provedené techniky.
Ippon je čisté provedení techniky, s dopadem soupeře na záda a jeho udělení (100 bodů) znamená okamžitý konec zápasu. Ippon lze získat i držením protivníka na lopatkách po dobu dvaceti sekund.
Wazari je napůl čisté provedení techniky. Musí být jasný záměr i chvat, ale občas se stane, že se protivník stihne částečně bránit, nebo se přetočí tak, aby spadnul na záda jen částečně. Nedokonalé provedení se proto ocení 10 body a zápas pokračuje dál. Wazari lze získat i držením protivníka na lopatkách po dobu patnácti sekund.
Yuko je správně nasazená, ale víceméně úspěšně kontrovaná technika. Závodníkovi se povede hod nebo strh, ale soupeř dopadne na bok, případně se stihne z techniky rychle vymanit. I proto se yuko občas udělí a pak zase vezme zpátky, protože se hlavní a postranní rozhodčí neshodnou, zda byla technika provedena, či nikoliv. Yuko se hodnotí 1 bodem a lze ho získat i držením protivníka na lopatkách po dobu deseti sekund.
Je jasné, že podobný článek měl přijít před dvěma dny, abyste si Lukášovo vítězné tažení Riem patřičně užili. Věřím ale, že si řada diváků pustí jeho duely ze záznamu a někteří možná začnou uvažovat nad tím, že by judo taky zkusili. Nebo na něj přihlásili svoje děti. Neváhejte, judo se dá praktikovat v podstatě od chvíle, kdy dítě začne chodit a v ČR existuje obrovské množství klubů a pravidelných turnajů. Třeba vám doma roste další Krpálek a ani o tom nevíte.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
