Při toulkách Paříží se každý turista a milovník tohoto krásného města musí zastavit na Pére-Lachaise, místě, kde spočívá značná část těch největších světových osobností. Pařížský hřbitov se zhruba 70 tisíci nájemníky byl v roce 1993 vyhlášen národní památkou - není se čemu divit, když hostí na dobu neurčitou taková jména jako jsou např. Oscar Wilde, Jim Morrison, Molière, Edith Piaf nebo Honoré de Balzac. Kdo se sem zatoulá, ocitne se sice v tiché, zato opravdu vytříbené společnosti. Pařížané Pére-Lachaise milují a hroby slavných obchází i zahraniční turisté.
Jeden z hrobů si ale vysloužil větší pozornost než ostatní. Stejně jako v Praze na Karlově mostě turisté sahají pro štěstí na plaketu u sochy svatého Jana Nepomuckého, na Pére-Lachaise se podobná pozornost upíná k hrobu francouzského novináře Victora Noira, o kterém jste pravděpodobně nikdy neslyšeli. Každopádně víc než jeho život je pro mnohé zajímavější místo jeho posledního odpočinku.
Viktor Noir byl v 19. století novinářem v deníku La Marseillaise. Za urážku na cti ho v roce 1870 zastřelil v souboji princ Pierre Bonaparte.
Pokud na Pére-Lachaise najdete Victorův hrob, nelze si nevšimnout, že jeho bronzový pomník je léty ohlazený na rtech a... v rozkroku. Takto ležícího ho ztvárnil umělec Jules Dalou - a přidal mu chloubu, kterou mu (i po smrti) dodnes závidí kdejaký muž a kterou obdivují celé generace žen a dívek. Vyboulené kalhoty posmrtné sochy jsou stejně jako rty Noira léty ohlazené do jasně bronzového odstínu a vysloužily si nesmírnou popularitu především u dam, které jeho bronzové mužství považují za symbol plodnosti.
Říká se sice, že jsme si po smrti všichni rovni, ale i tak má na rozdíl od jiných zesnulých Victor to štěstí, že po dlouhých letech nikdo neřeší, jestli byl dobrým, či špatným novinářem. Díky krásné bouli v kalhotech ho totiž mají rádi lidé z celého světa, ať už talent na psaní měl či ne.
V roce 2004 se hřbitovní správa dokonce pokusila jeho hrob oplotit, aby už nikdo nemohl sochu osahávat. To se ovšem setkalo s takovým odsouzením, že záhy museli plot zase sundat. Takže pokud v blízké době plánujete návštěvu Paříže, běžte pozdravit jednoho z jejích obdařených bývalých obyvatel. A dávejte si pozor, aby vám v té zimě k němu nepřimrzly (nejen) ruce.
A pokud je pro vás Paříž moc daleko, v Praze máte pár dekadentních, tajemných koutů, které stojí za to navštívit.