Města bují příběhy lidí a Praha budiž tomu velkým důkazem. Turisté ji považují za jednu z nejmagičtějších metropolí v Evropě - usedlíci jsou k tomuto označení možná trochu skeptičtější, ale nezapřou, že některá místa v jejich městě mají podivnou, husí kůži nahánějící atmosféru.

1. Bohnický hřbitov choromyslných

dscn1260f-001.jpg

V podzimní mlze se schovávají brány opuštěného hřbitova bláznů (Foto: mbkfish.rajce.idnes.cz)

Dnes je "hřbitov bláznů" pustý a jeho brány jsou zavřené, ale ani to nezastaví návštěvníky od toho, aby překonali plot a na vlastí kůži pocítili, jakou moc má tohle místo. Poprvé tu zesnulé pacienty začal Zemský ústav pohřbívat v roce 1909, kromě nich tu leží i italští vojáci z 1. světové války, kteří zemřeli na tyfus. Z popudu samotného Mussoliniho jim zde byl roku 1936 postaven pomník.

V 50. letech se zde už přestalo pohřbívat, ale ještě po dalších dvacet let na hřbitově docházelo k ne zrovna legálním pohřbům. Dnes jsou všechny hroby opuštěné, porostlé břečťanem a propadají se, stejně jako kaplička a márnice. Tohle místo je tak dekadentní a děsivé, že procházku mezi jeho hroby nikdy nedostanete z paměti.

Jak se sem dostanete? Hřbitov je asi kilometr na severozápad od Ústavu, na skalnatém ostrohu nad Vltavou. Cestou k němu projdete okolo hřbitova zvířátek.

2. Kobyliská střelnice

Temnou pověst si zasloužila střelnice v Kobylisích. Vznikla v roce 1890, tehdy ještě na okraji Prahy pro výcvik pěchoty. Stala se dokonce i výletním místem, kde vojenské kapely pořádaly koncerty. Za 2. světové války zde německá správa zařídila popraviště - bylo to ideální místo, chráněné vysokým valem, do kterého se vsákla krev stovek lidí. Po atentátu na Heydricha tu denně zahynuly desítky žen a mužů, zastřelena zde byla i skupina občanů z Lidic. Hluk střelby nacisté zastírali spouštěním motorů autobusů a osobních vozidel.

Dnes je Kobyliská střelnice pietním místem, pro oběti zde byl postaven pomník, na kterém jsou uvedená jména popravených. Z tohoto místa dodnes mrazí v zádech.

Jak se sem dostanete? Krátkou procházkou od zastávky Vozovna Kobylisy - prošli byste celou ulici P. Bezruče a památník bude před vámi.

3. Olšanské hřbitovy

Největší pražské pohřebiště vás samozřejmě musí nalákat už jen svým věhlasem. Atmosféra tohoto místa je k večeru nezaměnitelná, ovšem na Dušičky, kdy se sem sejdou pozůstalí vzpomínat a vzdát hold svým blízkým, tu vládne podivuhodný klid, který vás zasáhne hluboko do srdce. A leží tu všichni - slavní, bohatí, chudí, komunisté, nacisté, fašisté, demokrati, židé, křesťani, muslimové... Olšany jsou jedním z mála míst v Praze, kde se jednou všichni sejdeme - a nic na to nebudeme namítat.

Jak se sem dostat? Nejrychlejší cestou je vystoupit na metru Flora a pěšky se projít po ulici Vinohradská po pravé straně, směrem k metru Želivského.

4. Čertův sloup na Vyšehradě

O tom, jak a proč stojí za kostelem sv. Petra a Pavla na Vyšehradě tři o sebe opřené mohutné sloupy, se dodnes nic neví. Podle legendy jsou tu tyhle podivné kameny zásluhou čerta, který se vsadil se svatým Petrem, že je přinese z Říma dřív, než kněz v kostele na Vyšehradě odslouží mši. To se mu díky zásahu světce nakonec nepovedlo a čert zničený sloup prohodil střechou chrámu, kde po něm prý dlouho zela ve stropě díra. Z chrámu pak byly kameny přemístěny na své původní místo. Tuhle pekelnickou pověst si sami můžete u sloupu ověřit - když prý o něj škrtnete sirkou, velmi silně se kolem rozplyne pach síry. Sloupy ale podle odborníků nejsou z jednoho kusu kamene, každý je z jiného druhu žuly.

Jak se tam dostat? Od stanice metra Vyšehradská půjdete podél Kongresového centra k Táborské bráně ve vyšehradském opevnění, ulicí V Pevnosti Leopoldovou branou a pak ulicí K Rotundě do Karlachových sadů.

5. Barrandovské terasy

Za první republiky byly Barrandovské terasy od architekta Maxe Urbana, který budovu navrhl pro podnikatele Václava Havla, jedním z nejobletovanějších míst pražské smetánky. Bílou budovu s vyhlídkou a terasami postavenými vysoko na barrandovském ostrohu výletníci na Vltavě prostě nemohli přehlédnout. Byla to romantika na skalách, pod kterými šuměla řeka. Nejslavnějšími hosty teras byli např. Adina Mandlová nebo Vlasta Burian. Slávu celého podniku můžete ještě zahlédnout ve filmu Vladislava Vančury "Před maturitou", kdy hlavní hrdinové vysedávají na Terasách, koupou se v bazénu a jezdí na loďkách. Lidé se tu doopravdy bavili nonstop, od rána až do noci.

terasy_barrandov-31-nggid044014-ngg0dyn-700x700x80-00f0w010c010r110f110r010t010.jpg

(Foto: prahaneznama.cz)

Vše se změnilo s 2. světovou válkou, kdy Terasy začali navštěvovat nacističtí pohlaváři a jejich české milenky. Restaurace byla navíc strategicky dobře umístěna nad řekou a tak ji využívali i samotní vojáci. Po válce byly Terasy znárodněny, jejich prestiž upadla a po Sametové revoluci byly zcela opuštěné, chátrající a v rozkladu. Chystá se ale jejich rekonstrukce.

Jak se tam dostat? Z Terasám se dostanete z ulice Barrandovská, v blízkosti křižovatky s ulicí K Barrandovu. Nejbližší autobusová zastávka je Terasy.

6. Toleranční hřbitov v Ruzyni

Toleranční hřbitov je v Praze jediný svého druhu. Byl založen mezi léty 1784 až 1788 poté, co byl vydán toleranční patent (1781), který s jistými omezeními povolil náboženskou svobodu pro příslušníky evangelického vyznání. Pohřbívalo se tu až do roku 1945, kdy zde byl uložen poslední "nájemník", Václav Kubát, který zemřel násilnou smrtí. Jeho hrob můžete najít vlevo od vchodu.

Hřbitov samotný vstoupil do národního povědomí v roce 1848, kdy pražští studenti chtěli uctít památku bojovníků na Bílé hoře. Shromáždění jim ale nebylo umožněno, protože platil zákaz policie pořádat jakékoliv protirakouské shromáždění. Tak se studenti setkali na Tolerančním hřbitově ve svahu Bílé hory, kde jim nikdo nebránil, aby tu položili věnce ve skutečnosti věnované bělohorským padlým. Za komunistů hřbitov značně zchátral, Obvodní úřad městské části Prahy 6 ale před patnácti lety nechal opravit jeho obvodové zdi. Dodnes je volně přístupný a v Praze patří mezi ty nejmenší pohřebiště vůbec.

Jak se tam dostat? Nejbližší autobusové zastávka je Ruzyňská škola. Od ní vám zbývá se dostat do Hubertovy ulice.

7. Kostel sv. Matěje a hřbitov Šárka

Jak kostel, taky hřbitov, který ho objímá, mají společně velmi zajímavou historii. Kostel sv. Matěje je místem, kde začaly slavné Matějské poutě - dnes jsou samozřejmě více než duchovní poutí lidovou zábavou, která se z původního prostranství kolem kostela od roku 1959 přesouvala různě po Praze, až se usadila na Výstaviště Holešovice, konkrétně do Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Kostel je dominantou Dejvic, podle pověsti původní budovu, malou rotundu, nechal postavit kníže Boleslav II. Pobožný. První spolehlivý historický údaj ale pochází až z konce 14. století. V průběhu staletí byl kostel několikrát přestavěn, dnes ho známe v jeho postbarokní podobě a z jeho věže je výhled do Šáreckého údolí.

GALERIE Dekadentní Praha

+ DALŠÍ 4 FOTKY + DALŠÍCH 5 FOTEK

A zde se dozvíte o Prognostickém ústavu, který vychoval spoustu ministrů a prezidentů.