V dobách železné opony velel generál František Šádek pohraničníkům, kteří za 13 let, jeho služby (1969 až1982) násilně připravili o život 16 lidí. Na jeho bedra dopadl i tragický případ 'autobusu smrti', za který však pro své stáří a zdravotní indispozice nebyl nikdy odsouzen.

sadek_2.jpg

František Šádek salutuje roku 1980 v Plané. (Foto: www.planstichodove.cz)

Jak to vlastně před 37 lety celé bylo?

Tři mladí kluci toužili po svobodě tak moc, že se rozhodli ke klukovině, která jim navždycky změnila život. Bohužel špatným směrem.

Robert, Václav a Milan Barešovi unesli autobus s řidičem a devětatřiceti gymnazisty, kteří jeli na výlet do východoněmeckého Výmaru. U hraničního přechodu na ně však čekal vyjednávací tým v čele s generálem Šádkem, který jim za propuštění studentů přislíbil volný průchod.

Kluci souhlasili, propustili studenty, ale jako rukojmího si ponechali šestadvacetiletého řidiče Jana Nováka. Jakmile se autobus rozjel, cestu jim přehradil obrněný transportér a nastala přestřelka. Pohraničníci na autobus vystříleli přes tisíc nábojů a střelbu nepřežil ani řidič, ani stejně starý Milan Bareš.

Absolutně bez skrupulí obětovali tehdy pohraničníci řidiče a život jednoho z únosců jen proto, aby zbylé dva kluky postavili před soud. Dvaadvacetiletý Robert byl popraven, dvacetiletý Václav odsouzen na 25 let. Propuštěn byl až po revoluci.

Pohraničníci byli režimem naopak vyznamenáni a celá kauza se znovu otevřela až v 90. letech, kdy se Šádek a pět dalších velitelů poprvé ocitli před soudem.

Okresní i krajský soud tehdy případ označili za promlčený. Nejvyšší soud však výroky zrušil a kauzu vrátil zpátky na začátek. Na nové otevření se pečlivě připravoval.

Když měl však Šádek v roce 2008 znovu stát před soudem, obhajoba jej uhájila tím, že je nemocný, slepý a hluchý a stíhání bylo přerušeno.

sadek_3.jpg

Ministerstvo obrany tvrdí, že Šádek splňoval podmínky pro zabezpečení pohřbu s vojenskými poctami stanovené zákonem. Amen. (Foto: www.vojensko.cz)

Kdyby se kolem stařičkého generála alespoň taktně mlčelo!

Člověku, který byl velitelem represivní složky totalitního státu, jež má na svědomí stovky obětí, člověku, který byl vysokým důstojníkem, jenž souhlasil s okupací naší země, tomu drželi v den pohřbu u rakve čestnou stráž čtyři vojáci ve slavnostních uniformách, na Olšanech se mu slavnostně hrálo a střílelo do vzduchu?

V českém Kocourkově se nemůžeme divit ničemu.

A TADY si přečtěte o tom, že pár komunistů mělo (v listopadu 1989) viset.