img_2390.jpg

Obklopte se přírodou a prolněte se s ní. Více podobných míst u nás (zatím) nenajdete. (Foto: foto: Pavel Vondráček)

Před dvaceti lety byste na hřebenech a planinách Krkonoš našli jen hotely a horské boudy. Život se tam odehrával jen v čase turistické sezony nebo víkendu. Bylo to logické, protože po vyhnání původního obyvatelstva po válce zaniklo tzv. budní hospodaření. Před dvaceti, třiceti lety se na hřebenech nad Pecí pod Sněžkou páslo snad jen jediné stádo kráv nebo ovcí. Tehdejší ochránci přírody si mysleli, že zvířata tam nahoru prostě nepatří. Všechno se ale naštěstí začalo pomalu měnit.

img_2464.jpg

Mlejnkovi se rozhodli podnikat a pořídili si roztroušené pozemky v Krkonoších. Nebo je snad lepší postavit si vilu někde v Jesenici u Prahy? (Foto: foto: Pavel Vondráček)

Pokud dnes chcete zažít stejnou atmosféru jako třeba v Alpách, rumunských Karpatech, případně v Apeninách, nemusíte jezdit daleko, stačí jet do Krkonoš. Typickým případem obnoveného horského statku je Děčínská bouda. Najdete ji hned vedle Růžohorek, asi 10 minut pěšky od mezistanice lanovky z Pece na Sněžku. Můžete se k ní dostat i z Velké Úpy lanovkou na Portášky a párkilometrovou procházkou, případně pěšky z Pece hodinku a půl chůze kolem lanového parku a pořád nahoru.

img_2417.jpg

Mlejnkovi si dojí mléko, dělají vlastní škvarky, pečou chleba... Dostanete tu prostě jídlo s rodokmenem, které není anonymní, a byť je to možná placebo efekt, chutná úplně jinak, líp. (Foto: foto: Pavel Vondráček)

Mlejnkovi se rozhodli podnikat a pořídili si roztroušené pozemky v Krkonoších. Nakonec definitivně zakotvili právě na Děčínské boudě. Teď mají stádo ovcí a krav a úspěšně se pokusili znovu postavit na nohy samostatný horský statek, ve kterém se jeho jednotlivé části perfektně doplňují. Ubytování je tu sice spartánsky jednoduché, ale čisté. Člověk v horách nepotřebuje luxus, ale nadechnutí a opravdovost, kterých se tu každému dostává plnými doušky. Ve zdejší restauraci se Radka Mlejnková snaží co nejvíce pracovat s místními zdroji. Dělají si vlastní škvarky, pečou chleba i pečivo a dojí mléko. Dostanete tu prostě jídlo s rodokmenem, které není anonymní, a byť je to možná placebo efekt, chutná úplně jinak, líp. Mají tu i vlastní houby, borůvky, jogurt, kefír, vyrábějí vlastní sýry a další mléčné výrobky. Krávu, od níž pochází to, co jste před chvilkou s chutí snědli, vidíte na pastvě venku. To je v dnešní době anonymních výrobků skvělé. Je to tu sice trochu dražší než v supermarketu, ale stojí to za to.