Vinobraní je mediálně tak promrskané, že konkurenční chmelobraní téměř vytlačilo z lidských nápadů, kam jet na výlet. Vinné stezky, vinné sklepy, vinohrady, vinice a vinotéky, vinaři a různé druhy vína - vína je tolik, až se z toho točí hlava. Zkuste jednou nejet na vinice, ale vydejte se na chmelnice, dokud se ještě sklízí ... a pak do pivnic a pivovarů. Tahle informace bohužel už není aktuální - chmel už je sklizen. Zůstala aspoň vzpomínka na to, jak to vypadalo ještě před měsícem v okolí Blšan. Fotky nám poskytla firma Upvision, která se zabývá leteckým snímkováním.
1. Chmel - české zlato, které nikdo netěží!
Na území dnešního Česka roste chmel už minimálně osm a půl tisíce let - takové jsou aspoň nejstarší archeologické nálezy (Žatecko), které jeho přítomnost potvrzují. Rostl divoce podél potoků a řek a lidé ho tu sbírali podobně, jako se dnes chodí dejme tomu na houby. Dnes ho ale moc nevyužíváme - jasně, umíme ho dávat do piva, ale to je asi tak všechno. Potenciál, který chmel nabízí, neumíme uchopit a využít.
2. Chmelnice - nevyužitá příležitost
Sousední Němci - říkám to nerad, ale je to pravda - umějí vytěžit z chmele i něco jiného než hořký alkaloid lupulin - a to řádný turistický ruch a peníze. V oblasti zvané Hallertau mezi Řeznem (mladí Češi mu říkají jen německy - Regensburg) a Mnichovem jsou největší chmelnice na světě. V místních vesnicích a městečcích je chmel všude: v obchodech si můžete koupit sýr s chmelem, med s chmelem, salám s chmelem, chmelovou pomazánku, jelení lůj s chmelem. V restauracích a hospodách dostanete paštiku s chmelem, uzené s chmelem, brambory s vůní chmelu atd.
3. Chmelařské cyklostezky, které nikam nevedou
Nebe a dudy - takové je srovnání turistického využití chmelnic na Žatecku a v německém Hallertau. Například cyklostezky - ty německé důsledně spojují místa spojená s chmelem - muzea, pivovary, sušárny chmele a jiné industriální chmelové památky. Na Žatecku sice existuje tzv. Chmelovelo - tedy cyklostezky inspirované moravskými vinařskými stezkami, ale s chmelem nemají tyto cesty nic společného, kromě toho, že jejich začátek je v Žatci.
4. Chmelová turistika? Není!
Vzdejte se naděje, že budete kličkovat mezi chmelnicemi a navštívíte skutečné chmelové šperky v podobě hospod s více pivy na čepu, že poznáte fungující nebo již zaniklé pivovary, že někde dostanete pivní nebo chmelové speciality. Nic takového. A předpoklad, že někde na Žatecku existuje něco jako 14 pivních zastavení, roztroušených po krajině, je bohužel také zcestný.
V Česku existují pivní cyklostezky, ne že ne. Jejich přehled najdete například ZDE. Nejsou však v místě, kterým se nejvíce chlubíme - na Žatecku. A samotný Žatec a chmel? Ano, tam naleznete tzv. Chrám chmele a piva, ale jedná se spíše o zábavný, lehce poučný komplex. Je to spíše dětinská záležitost, ve které bylo ale utopeno příliš milionů.
5. Chmel a nic z toho
Je to prostě smutná tradice - my Češi děsivě zaostáváme v turistickém využívání toho, co zdejší krajina nabízí. Chmel, brambory, dýně, cibule, ryby - zdánlivě banální věci, ale dají se tak nádherně, proč to neříct - zpeněžit. Když na podzim projíždíte pohraničními oblastmi Německa a Rakouska, téměř každý týden se v některém městečku konají Cibulové trhy, Dýňové festivaly, Kapří hody, Chmelové víkendy, Bramborové oslavy atd. Na parkovištích najdete stovky aut s českou poznávací značkou. Proč? Protože podobná tradice u nás není. Schválně - držme se chmele - kolik znáte chmelových slavností - kromě žatecké Dočesné? Kolik znáte míst, kde se dá koupit sýr s chmelem, salám s chmelem, med s chmelem atd.?
A teď přeleťme ze severu Čech na jih a podívejme se, jak vypadají krásné jihočeské vesnice z výšky – ZDE.