Fašistoidní režim, který ta ošklivá a zlá žena reprezentuje, se nám z duše protiví. Jenže paradoxně právě proto se jí teď musíme zastat.
Poslankyni KSČM Martu Semelovou ženou před soud. Právníkovi Michalu Kinclovi z TOP 09 se totiž nelíbí její výroky o Miladě Horákové, o srpnu 1968 a o Vasilu Bilakovi. Podal žalobu na ochranu osobnosti. Své vlastní osobnosti, aby bylo jasno – Kincl totiž tvrdí, že ty výroky „závažným způsobem zasáhly do jeho morální integrity“.
O co jde shrnul časopis Týden: „Semelová loni v únoru jako host v pořadu ČT24 Hyde Park zpochybnila, že přiznání Horákové ve vykonstruovaném politickém procesu byla vynucená. Odmítla, že by obsazení Československa v roce 1968 bylo okupací, podle ní šlo o internacionální pomoc. Vasila Biľaka, signatáře zvacího dopisu vojskům Varšavské smlouvy, označila za pozitivní postavu československých dějin. ‘Chtěla bych říci, že za politického vězně se mnohdy považují lidé, kteří byli ne politickými vězni, ale prostě to byli lidé, kteří měli za sebou kriminální činnost obyčejnou,’ řekla také.“
Výroky té ženštiny jsou nebetyčně blbé a skandální, o tom žádná. Komunistka lže a překrucuje historii. Kinclova žaloba je ale nejen nesmysl, ale přímo škodlivý nesmysl, protože:
1. Svoboda slova je nedělitelná
Svoboda slova buď je, nebo není. Neexistuje svoboda slova „jen pro něco“. Pokud chceme svobodu dejme tomu pro karikatury proroka Mohameda nebo pro kritiku katolické církve, musejí mít svobodu slova třeba i komunisté, neonacisté, xenofobní odpůrci imigrantů, rasisté nebo popírači holokaustu. Tím samozřejmě neobhajujeme, co říkají, ale jen a pouze jejich právo vůbec to vyslovit.
Jestliže chceme zakazovat pitomosti hlásané Semelovou, vlastně se nijak nelišíme od režimu, který tu panoval před listopadem 1989. Tehdy se veřejně směly říkat jen „povolené“ věci. V demokracii by ale měl mít každý právo veřejně se ztrapnit. Když někdo řekne: „Plynové komory v Osvětimi jsou výmyslem Židů“ nebo “21. srpen 1968 byl spravedlivou internacionální pomocí“, říká tím o sobě, že je pitomec. A skutečně silná demokracie pár pitomců jistě vydrží.
2. Výsledek soudu bude přesně opačný
Soud skončí další blamáží zastánců demokracie. Už když Semelová ty pitomosti prohlásila, brněnské státní zastupitelství prověřovalo dvě trestní oznámení. Semelové hrozilo stíhání za podporu hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka s až desetiletým vězením. Policie ale věc odložila, protože podle znalce v oboru extremismu poslankyně neporušila zákon.
800x800_bilak.jpg
Komunista Vasil Bilak – vlastizrádce, který k nám v srpnu 1968 pozval sovětské okupanty (Foto: www.moderni-dejiny.cz)
Kinclova žaloba s vysokou pravděpodobností dopadne stejně. Soud nejspíš řekne, že šlo o vyjádření politického názoru, a žalobce tedy nemohl být poškozen. Kincl pak bude mít z ostudy kabát a Semelová bude na koni. „Tak vidíte, že jsem měla pravdu – uznal to i soud!“ bude se naparovat.
3. Žaloba Semelové přiznává relevanci
Všechny ty výroky jsou tak hloupé, že nemá smysl je komentovat, zabývat se jimi a řešit je. Když to ale Kincl dělá, vlastně tím říká: „Komunistku je třeba brát vážně.“
To máte jako s hovnem. Takové hovno špiní, smrdí, je zcela nepotřebné… Jakmile se ale hovnem začnete vážně zabývat, budete od něj tak trochu špinaví i vy sami. Žaloba na Semelovou prostě rozpoutá vážnou diskusi o Horákové, o srpnu 1968 a o Bilakovi – tedy o věcech, na které máme jasný názor, který nehodláme měnit. Přinutí nás, abychom poslouchali argumenty komunistů a polemizovali s nimi. Jenže nás komunisti vůbec nezajímají. Víme, že jsou to vrazi, zločinci, hovada a šmejdi. A právě proto s nimi odmítáme o čemkoli diskutovat.
hondenstront_005.jpg
S komunisty se chceme mazat asi stejně jako se psím hovnem (Foto: cargocollective.com)
Základní mediální poučka říká: „Když chceš někomu skutečně uškodit, prostě ho ignoruj“. Kincl tak svou žalobou na Semelovou komunistům paradoxně neškodí, ale pomáhá.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
