Pozitivních zpráv není nikdy dost, zvláště v současné neutěšené době. Jenomže zrovna tahle zpráva je z velké části pouze efektní bouří ve sklenici sezónní okurkové limonády.
NASA včera slavnostně oznámil celému světu, že se mu podařilo objevit exoplanetu velmi podobnou té naší. Nechceme vás příliš unavovat rozsáhlými podrobnostmi, které teď na vás určitě vyčuhují z každého mediálního koutu. Takže jenom velmi stručně:
1. Objevil ji vesmírný dalekohled Kepler umístěný na stejnojmenné sondě, kterou v roce 2009 vypustil NASA z mysu Canaveral tak šikovně, že teď krouží po heliocentrické dráze (obíhá kolem Slunce) a ‚kouká‘ se do oblastí obecně známých jako souhvězdí Labutě a Lyry.
ycqrg8m.jpg
Tohle souhvězdí teď spatříte již někdy kolem 23:00 vysoko na západním obzorem. Nejdřív najděte nejjasnější hvězdu, co vám svítí nad hlavou – to je Vega v souhvězdí Lyry. Od ní sjeďte pohledem vlevo dolů, kde spatříte typický trojúhelník Labutě. (Foto: heavens-above.com)
2. A právě u pravého křídla Labutě objevili astronomové nadějný planetární objekt obíhající kolem hvězdy podobné našemu Slunci. Tedy – ono exoslunce je poněkud větší než to naše. A stejně tak i nově objevená planeta s označením Kepler-425b, která je hned o cca 60% mohutnější než Země. Je ale také od své hvězdy více vzdálená, takže od ní přijímá podobné množství energie jako my od té své. A tím pádem tam mohou panovat podobné, životu nakloněné podmínky.
kepler-full.png
Vpravo dole pod Vegou je ještě velmi jasná hvězda Altair v souhvězdí Orla, která spolu s Vegou a s hvězdou Deneb ve vrcholu souhvězdí Labutě tvoří v současnosti na noční obloze výrazný, tzv. Letní trojúhelník (Foto: nasa.gov)
3. Planeta prý má atmosféru – ačkoli je teď těžké odhadovat, zda je svým složením podobná našemu vzduchu (tvořenému převážně dusíkem). Jenže ono je – jak zjistíte dále – vůbec ošemetné tvrdit, zda nějakou atmosféru skutečně má.
4. Kolem svého slunce oběhne Kepler-425b za 385 dní, čili jeho rok je přibližně stejně dlouhý, jako ten náš... což je další zajímavá podobnost.
452b_artistconcept_beautyshot.jpg
Kepler-452b v opticky precizní, ale jinak totálně vybájené umělecké fantazii (Foto: nasa.gov)
Díky tomu se dostáváme k podstatě věci. Pro vznik života je úplně jedno, jak dlouhý je na nějaké planetě rok – čistě teoreticky (a s ničím jiným než převážně jen s teoriemi teď ani u Keplera-425b NASA stejně nepracuje) může být rok klidně dlouhý desítky ba stovky našich pozemských let. Pokud totiž na nějaké planetě opravdu vznikne a vyvíjí se život, pak se určitě přizpůsobí i časově dlouhým obdobím s výkyvy slunečního osvitu a teplot. Takže argument s podobností našeho roku s rokem nově objevené exoplanety je nadmíru lichý = úplně mimo. Naopak, rychlé střídání ročních dob a teplot, jako je tomu u nás, může být někde jinde spolehlivou antikoncepcí, zábranou pro vznik trvalejších životních forem..
Co se tedy opravdu stalo?
Objevila se nová exoplaneta nějakým způsobem podobná té naší, kde by teoreticky mohly být podmínky ke vzniku a rozvoji života. Jako byly objeveny už desítky podobných planet předtím – viz tabulka vpravo. Ano, tahle je podle všeho té naší ta „nejpodobnější“. Zatím.
V téhle souvislosti se často zmiňuje i jiná „zvláštní náhoda“, a to že Kepler-425b byla objevena letos, tedy v době 20. výročí objevení vůbec první exoplanety obíhající v tzv. „životem obyvatelné“ vzdálenosti kolem nějaké hvězdy. Což je možná pikatní, ale k důležitosti tohoto objevu to nepřispívá zhola ničím.
planet_reflex_200.gif
Navíc většinu z těchto planet – kandidátů života – neuvidíte nikde na žádné fotce – všechny obrázky, co kdy obíhaly nebo teď kolují internetem, jsou jen „představy a jejich líbivá umělecká ztvárnění“. Astronomové přítomnost těchto planet pouze ‚odhadují‘ na základě nepřímých měření, např. ze změn svítivosti pozorovaných hvězd nebo jejich ‚nestandardních‘ pohybů.
Proč NASA svůj současný objev takhle přikrášluje? Jednak je to docela zábava pro nás, laické čtenáře, kteří by jinak striktně akurátní a strohé vědecké zprávy plné sloupců čísel logicky nebrali v potaz. A hlavně je to pak určeno i těm lidem, kteří rozhodují o rozpočtu NASA na další léta a o tom, kam konkrétně, na jaký program, budou ty které peníze přerozděleny. Ne, o tomhle ani tady – jako ostatně ani nikde jinde – nakonec nerozhodují špičkoví vědci (astrofyzici), nýbrž manažeři a politici.
kepler186f_artistconcept_2.jpg
Podobný „objevný“ objev přinesl NASA třeba loni v dubnu, kdy oznámil nález tělesa Kepler-186f – první potvrzené planety velikostí srovnatelné s naší Zemí a obíhající kolem podobně velké hvězdy jako naše Slunce. (Foto: nasa.gov)
Jakkoli nás tedy informace o objevení exoplanety s pravděpodobnou existencí života může zahřát u srdce, její skutečný dopad je asi stejný, jako když vám prozradíme, že pan Vobr z Kunžaku navařil letos rekordní množství jahodové marmelády. Protože podobně jako u Keplera-425b nemůžeme nakonec s jistotou říci, jestli existuje nějaký Kunžak (ačkoli to se vlastně na základě mapových a katastrálních podkladů říci dá) a jestli v něm žije nějaký pan Vobr a jestli se tu vůbec daří jahodám.
Časoprostorový klam
Nechtěli jsme vás ale úplně zprudit tím, že je tahle aktuální „horká“ zpráva ve skutečnosti jen takové ‚navoněné nic‘. Když se nad tím totiž hlouběji zamyslíte, tak je naopak velmi podnětná, a to hned z několika důvodů:
1. Už sama informace o tom, že je tahle exoplaneta od nás vzdálená 1400 světelných let, by měla rozplesat srdce každého počtáře. Světelný rok = cca 9,46 bilionu (!) kilometrů. Pro představu – kdybyste tam chtěli dojít svižnou chůzí 5 km/h, trvalo by vám to přes dva a půl tisíce bilionu (tedy dva a půl trilionu) let, autem dvoustovkou ‚jen‘ 66 bilionů let a zatím nejrychlejší sondou (New Horizons k Plutu) pak ještě podstatněji kratší dobu, pouhých 262 miliard let – museli byste v tom případě vyrazit na cestu cca149 miliard let předtím, než došlo k Velkému třesku.
A i kdybychom někdy nakrásně dokázali sestrojit sondu, která dosáhne rychlosti světla, letěla by tam čtrnáct století.
2. Díky tomu si uvědomíme tzv. časoprostorový klam (tenhle termín jsem si teď vymyslel – nikde ho prosím nehledejte, oficiálně neexistuje!). Ale ve skutečnosti ano – protože to, co sonda Kepler svým dalekohledem zachytila, není současnost, nýbrž minulost stará 14 století – tak dlouho k nám z této oblasti letí světlo a tedy i to, co vidíme. A stejně je to i s celou hvězdnou oblohou. Díváme se do propasti různě starých minulostí. Už jenom Měsíc, na který asi v noci ponejvíce koukáme, vidíme ve stavu, v jakém existoval před cca jednou sekundou. Slunce je ve skutečnosti už osm minut staré. A zářivý Sirius, jednu z nejbližších hvězd ‚blikající‘ v zimě nad jižním obzorem, vidíme v podobě, v jaké existoval přes osmi a půl lety.
452b_artistconcept_comparisonwithearth.jpg
Srovnání Země a Keplera 452b – to první je „sci“, to druhé „fi“. (Foto: nasa.gov)
3. A díky tomu všemu si snad možná uvědomíme ten obrovský přesah nad námi, vpravdě nepatrnými lidmi. Přesah, který mají nesčetné miliony objektů na nebeské klenbě umístěné v propastném prostoru – v husí kůži nahánějících hlubinách mrtvého času.
A taky to, že je sice úchvatné objevit, byť jen nepřímo, planetu podobnou té naší a oslavit tak triumf lidského ducha a umu, ale pokud by nám tenhle objev měl přinést něco hmatatelného a prakticky využitelného, museli bychom při úrovni současných technologií čekat další desítky staletí... což je ovšem při současné úrovni psychické/duševní vyspělosti lidstva velikánské sci–fi – s důrazem na to „fi“, tedy fikci.
kepler_452b.jpg
Takhle by to prý mohlo vypadat na povrchu planety Kepler-425b podle anonymního umělce z webu I fucking love science. My sice „doprdele“ taky máme rádi vědu, ale tohle už je opravdu jen čirá fikce, tedy holý výmysl! (Foto: iflscience.com)
A TADY se podívejte na 8 nejdivnějších věcí, které jsme kdy poslali do vesmíru.
Podobné články
Doporučujeme
Martin Miko
