Právě dnes krátce před čtvrtou odpolední našeho času se sonda Horizon dostane při svém průletu kolem vesmírného tělesa (oficiálně trpasličí planety) Pluto do jeho nejbližší možné vzdálenosti.
Bylo to 19. ledna, kdy s nosnou raketou Atlas 5 odstartovala na svou pouť k (tehdy ještě planetě) Plutu sonda Horizon, tedy celým správným oficiální jménem New Horizons (Nové obzory). Vypadalo to takhle - následující video ukazuje hned několik pohledů na odpalovací rampu a startující raketu:
Případně ZDE se můžete podívat na pěknou komentovanou rekonstrukci startu i letu v Real Scale Kerbal Space Program.
Sonda nakonec díky nosné raketě dosáhla počáteční rychlosti přes 16 km/s (57 600 km/h). Tu pak postupně zpomalovala gravitační síla Slunce, směrem od kterého sonda letí po parabolické dráze. O rok později ale proletěly Nové obzory kolem Jupitera tak šikovně, že využili jeho přitažlivosti a "houpačkovým" efektem se rychlost opět o 4 km/s zvýšila. Kdyby se tak nestalo, doletěla by sonda k Jupiteru o jednadvacet let později.
V rámci své "vedlejší mise na cestě" kolem druhé největší planety Sluneční soustavy pořizovala sonda mnohé snímky a měření, kterými pak doplnila informace získané při předchozích "výpravách" sondami Pioneer (10 a 11), Voyager (1 a 2) a Galileo.
150225_newhorizons_io.gif
Sonda má hmotnost 470 kg (tedy měla ji ještě na Zemi). Jejím základem je trojboký hranol ze speciální hliníkové slitiny, který slouží jako nosník i "skříň" pro většinu ze sedmi hlavních vědeckých aparatur. Ty zajišťují pozorování v různých spektrech záření a vlnění, takže sledují a měří teplotu, chemické složení, energetické částice... a také pořizují "mapy".
Spolu s nimi je v sondě uložena schrána s částí popela Clyda Tombaugha, legendárního objevitele Pluta, jejíž úkol je čistě romanticky pietní.
Uvnitř naleznete i grafitové boxy (celkem 238) naplněné plutoniem (při startu celkem 11 kg), které slouží jako zdroj energie - tahle sonda totiž nebyla jako jiné vybavena slunečními bateriemi, protože značná část cesty Nových obzorů k Plutu probíhá v tak velké vzdálenosti od Slunce, že by jimi nemohla získat potřebnou energii.
A nesmíme zapomenout ani na titanovou nádrž s hydrazinem (neboli diazanem, N2H4), který slouží jako palivo pro stabilizační trysky, občas využívané i pro nutné korekce dráhy letu.
Na "vrchní" části (píšeme v uvozovkách, protože ve vesmíru neexistuje žádné "nahoře" ani "dole") je osazena parabolická anténa s průměrem 2,1 metru. Ta zajišťuje komunikaci se Zemí - která se však neustále zpomaluje, jak se od nás sonda vzdaluje. V době nejtěsnějšího přiblížení bude zpoždění signálu činit už skoro pět hodin. A to mluvíme o základních a hlavně krátkých informacích ze sondy a povelech z řídícího centra.
Jenže sonda odesílá i objemné balíky dat. Ze Země ji sice sledují až sedmdesátimetrové parabolické antény rozmístěné takticky, aby bylo možno být s ní v kontaktu nepřetržitě bez ohledu na zemskou rotaci (antény jsou Kalifornii, Jižní Africe a Austrálii), i tak ale bude množství informací "proteklé" přes vzdálenost pěti miliard kilometrů velmi malé. Prý ještě pomalejší, než nejpomalější "dial-up" pozemský internet, takže dosud nashromážděná data k nám všechna doputují až za rok a půl! Ovšem ta nejzajímavější, hlavně vizuální data se odesílají okamžitě.
plutophoto.jpg
Fotografie pořízená 7. července, kdy byly Nové obzory vzdálené od Pluta necelých šest milionu kilometrů (Foto: nasa.org)
Pluto je prazvláštní vesmírný objekt, tedy (trpasličí) planeta. Na rozdíl od ostatních oficiálních planet nemá téměř kružnicovou oběžnou dráhu, nýbrž dráhu eliptickou, velmi zploštělou. Díky tomu se dokáže přiblížit ke Slunci více než Planeta Neptun. Navíc rovina její dráhy je znatelně odkloněná od roviny oběžných drah ostatních planet, obíhá jaksi "šikmo".
plutocharon.jpg
Snímek z konce 8. července, kdy sonda zachytila Pluto i s jeho měsícem Charonem (obě tělesa dělí vzdálenost 19 640 km) (Foto: nasa.org)
Zatím i z dosavadních měření a sledování víme pouze to, že je na něm několik tmavočervených skvrn, což by prý mohl být zmrzlý metan. Nebo vodní let pokrytý vrstvou jemného prachu. Byla objevena i jedna jasná skvrna, podle všeho zmrlý oxid uhličitý. Atmosféra je velmi řídká, tvořená metanem a dusíkem, možná i s příměsí oxidu uhličitého.
impending-pluto-visit-is-the-first-encounter-with-a-new-class-of-worlds_1.jpg
Takhle zblízka nebudou mít šanci Nové obzrory Pluto vidět, ani ho zachytit, ale podle zatím dostupných dat by to na jeho povrchu mohlo vypadat nějak takhle. Romantické, ale studené - přes minus 200 stupňů. (Foto: nasa.org)
Co bude dál? Dnes se sonda přiblíží na svých "nejminimálnějších" 1,2 milionu kilometrů (a nejvyšší rozlišovací schopnost přístrojů bude cca 0,4 km), od zítřka se ale bude opět vzdalovat - za tři týdny už bude zase 25 milionů kilometrů od Pluta. Díky tryskám bude ovšem sonda schopna upravit svoji další letovou dráhu tak, aby mohla prozkoumat další vesmírná tělesa. Na snímcích z Hubbleova vesmírného teleskopu určili astronomové hned tři zajímavá tělesa v tzv. Kuiperově pásu, která by za těsnější průlet sondy stála, musí se to však ještě schválit přímo v NASA, jíž sonda patří. Zatím se ale bude sonda zvolna (rychlostí necelých 14 km/s) zase od Pluta vzdalovat a přitom nám posílat vše, co si z blízkého setkání s ním odnesla.
A nakonec ještě 10 fascinujících fotek ze startů raket.
Podobné články
Martin Miko
Arian Ebrahimi
Doporučujeme
