G.cz ve spolupráci s Upvision.cz ukazuje naši zem z té hezčí stránky.
Nejdříve se podívejte na tuto fotografii. Krajina, kterou je možné popsat jedním slovem – krásná. Popis zbavený všech patetických přívlastků a klišovitých přídavných jmen. V takovéto pestré krajině se hned lépe chodí, sedí, odpočívá, uklidňuje.
Proč ale v Česku je jen málo takovýchto koutů? Kdo je viníkem? Komunistickému režimu se ‚podařilo‘ hodně věcí. Okrást lidi, zavírat je, věšet i střílet, zabrzdit ekonomiku, přesměřovat nás na Východ, změnit myšlení lidí, vyretušovat část dějin, vymyslet nové nepřátele, zničit emisemi české hory, vyhladit českého sedláka, znectít církev, pomluvit šlechtu, z boháče udělat hajzla, intelektuály považovat za parazity atd., atd.
To jsou všechno velké bolestné změny, ale pokud se týkají lidí, dají se napravit relativně snadno (kromě popravených a umučených). Horší je to ale s ranami vyrytými do české, moravské a slezské krajiny. Nemyslím tím jen povrchovou těžbu uhlí, stavění olbřímích panelových sídlišť, továren a elektráren, ale i zdánlivě drobné události: scelování polí, rozorávání mezí, nadměrná meliorace, kácení chloumků a remízků, napravování koryt potoků, kácení větrolamů, rušení polních cest apod.
Výsledkem je česká a moravská krajina zbavená rozptýlené zeleně, krajina s velkými lány řepky, pšenice, řepy atd. Krajina, v níž se nedaří mnoha druhům ptáků, hmyzu a drobných savců. Rozdíl poznáte nejlépe z okénka letadla. Stačí přelétnout hranice s Polskem, Německem nebo Rakouskem, a uvidíte tu změnu. U nás obrovské rozlohy polí, u sousedů šachovnicová pestrá země. Přesto se ale i u nás zachovalo několik míst, kde se můžete fyzicky vrátit do minulosti.
Například plužiny? Co to je? Ve zkratce: jsou to hospodářské pozemky zajištující ve středověku obživu vesnického obyvatelstva. Jedná se především o zemědělsky využívané polnosti. Do plužiny nepatří ale tzv. občiny (louky, obecní pastviny a lesy) a vrchnostenské lesy. Pokud si chcete o plužinách přečíst více, doporučuji malé, ale vyčerpávající heslo ZDE na Wikipedii.
Plužin je po celém Česku více, my vám ukážeme ty nejlépe zachované – a to díky společnostíi UPVISION, jedné z nejlepších českých firem, která se zaměřuje na letecké snímkování. Spolupracuje nejen se soukromými firmami, ale i se státními organizacemi – např. s Národním památkovým úřadem, pro nějž snímky zachovalých středověkých plužin vznikly.
Holčovicko
Soubor plužin rozložených kolem obce Holčovice na Bruntálsku v Moravskoslezském kraji
holcovicko3.jpeg
Nádherný příklad krajiny, kde se zvěř může dobře ukrýt a beze strachu přecházet mezi většími lesními celky. (Foto: upvision.cz)
snimek_obrazovky_2015-07-06_v_10.06.52.png
Takhle má vypadat krajina s rozptýlenou zelení. (Foto: mapy.cz)
Modlíkovsko
Modlíkov, část obce Nadějkov, kousek od Milevska, Jihočeský kraj
modlikovsko1.jpeg
Taky máte chuť vzít spacák a psa a jen se tak toulat krajinou? (Foto: upvision.cz)
modlikovsko2.jpeg
Takováto krajina má skutečně schopnost zadržovat vodu. Jaký rozdíl oproti vyprahlým lánům obilí, řepky, nebo kukuřice. (Foto: upvision.cz)
modlikovsko3.jpeg
Kam až oko pohlédne, nikde žádný panelák, továrna, dálnice. Panenská země. (Foto: upvision.cz)
Kopec Oblík
Čedičový vrch v Českém středohoří, blízko obce Raná, Ústecký kraj
snimek_obrazovky_2015-07-06_v_10.05.51.png
Nalevo je proslulý kopec Raná - centrum českých paraglidistů. (Foto: mapy.cz)
Prachaticko
Obce Hlásná Lhota, Perlovice, Křišťanovice, Albrechtice, Mlynářovice, Řepešín, Záblatí a další obce západně od Prachatic, Jihočeský kraj
prachaticko1.jpeg
Hlásná Lhota uprostřed, dole je hladina Křištanovického rybníka. (Foto: upvision.cz)
prachaticko2.jpeg
Předhůří Šumavy, země ozdobená větrolamy, chloumky a alejemi. Znáte v Česku něco půvabnějšího? (Foto: upvision.cz)
A malý bonus – úbočí hory Dyleň
Mám chalupu v obci Tři Sekery (německy Dreihacken), což je samozřejmě, při vší skromnosti a bez debat, ta nejlepší vesnice v celé střední Evropě. Sekery leží na náhorní planině, pod dohledem zalesněné hory Dyleň, kousek od česko-bavorské hranice. Nedaleko je městečko Dolní Žandov, západně od něj vesnička Brtná a nad ní zbytky zachovalých středověkých plužin.
Rád tam chodím na procházku se svým (redakčním) psem, border teriérem Kašparem – celým jménem Caspar Walter von und zu Dreihacken. Nikdo mu neřekne ale jinak než Kašpi, Kaštánek nebo Kašpáreček. Procházet se s ním mezi plužinami je mnohem radostnější než chodit po rozlehlé krajině: těch vjemů a podnětů kolem – okamžitě cítíte, kde je zvířatům lépe. A ne jen psům, nýbrž i lidem – protože krajina s rozptýlenou zelení je tak estetická, tak světelně proměnlivá, tak sluchově pestrá: šumění v korunách stromů, ticho uvnitř řad alejí, pablesky slunce, střídání tepla a chladu. Když jsem zde, zvláště brzy po ránu, je mi prostě dobře, tak čistě.
img_2310.jpeg
Pes Kašpar větří pasoucí se koně schované mezi řadami stromů. (Foto: Foto: Pavel Vondráček)
img_2312.jpeg
Plužiny ze země vypadají jako nepropustná hradba zeleně. Kašpar se chystá zaútočit na stádo býků. (Foto: Foto: Pavel Vondráček)
Víte o podobně půvabně pestré krajině? Podělte se o své dojmy a tipy a zašlete nám fotografie na adresu pavel.vondracek@g.cz.
A TADY máte 9 tipů na zajímavosti, kterých si normálně nevšimneme na Pražském hradě a v jeho bezprostředním okolí.
Podobné články
Komerční článek
Doporučujeme
Martin Miko
