V Lidovkách jsme se dočetli, že jeden webový bazar nabízí Škodu Favorit 136L z roku 1989 – tedy šestadvacet let starý pekáč, do kterého by si sednul už jen naprostý lůzr a zoufalec. Jenže tohle není jen tak obyčejný pekáč. Podle registrace to kdysi bylo první auto mladého Jaromíra Jágra.
„Chodí mi různé nabídky - 50, 70, ale i 690 tisíc korun,“ řekl Lidovkám majitel auta, který ho před časem koupil od Jágrova otce. Že Favorit kdysi skutečně patřil českému hokejovému Bohovi, zjistil z data narození jeho tehdejšího majitele.
Nic proti Škodám Favorit, ve své době to byla slušná auta, jde jen o to stáří. Dnes ale už nemají ani cenu železa, ze kterého byly kdysi vyrobeny. Za 690 tisíc korun byste si přitom mohli dopřát nový Superb ve výbavě Ambition (665 900 Kč) a ještě by vám zbylo 24 100 Kč.
Čirá magie
Co vede jakéhosi cvoka k tomu, aby si ten Favorit koupil? Čirá magie. „Když budu sedět na sedačce, kterou kdysi hřál zadek hokejového Boha, dopadne na mne odlesk jeho slávy,“ říká si potenciální kupec. „Budu tak trochu jako On!“
Logicky je to samozřejmě nesmysl, ale hledejte logiku v tak parareligiózním fenoménu, jako je hokej! Obliba toho sportu je v Česku asi stejná, jako v Saúdské Arábii obliba Mohameda a v Tibetu obliba bódhisattvy Avalókitéšvary.
Za vtělení tohoto Božstva soucitu jsou odedávna považování tibetští dalajlamové. Britský novinář Peter Hopkir v knize Trespassers on the Roof of the World: The Race for Lhasa uvádí, že pověrčiví Tibeťané z paláce ve Lhase za drahé peníze vykupovali dalajlamovy exkrementy a připravovali z nich pilulky. Věřili totiž, že hovna vtěleného Božstva mají kouzelnou moc léčit všechny nemoci.
Kdy to napadne i nějakého věřícího české hokejové církve? S tím autem to vypadá, že už to začalo…
Prodej iluze
Psycholog by vysvětlil, že zájemce o Jágrův Favorit si kupuje vlastně jen iluzi. V magazínu Pátek Lidových novin o tom nedávno zajímavě mluvil Milan Knížák: „Umění v podstatě nemá žádnou cenu. Vlastně – co je to umění? Co jsou Van Goghovy Slunečnice? Čtyři kousky poloshnilého dřeva, plátno zpuchřelé tak, že na něm pořádně nedrží barvy, barevná pasta, která je dneska hnědá a dřív byla oranžová. Tak co si kupujete za těch čtyřicet padesát milionů dolarů? Jenom iluzi! Nějakou energii, která se ani nedá jako energie měřit. Nějakou pověst, závan v povětří. Zkrátka kupujete si něco, co vlastně neexistuje. Poněvadž ta existující věc je triviální. A to je možná na umění to nejpodstatnější: že umění není ten předmět, ta věc. Ale odér, který vyzařuje. To, co je nad tím, pod tím, za tím, kolem toho…“
V autobazaru je tedy na prodej energie Jágra, pověst Jágra, závan Jágra v povětří. To vše uzavřeno do starých zrezavělých plechů bez skutečného uživatelského významu , které dnes mají už jen pouhou podobu auta. Nic reálného.
A co posmrkané kapesníky?
Na tento paradox iluze kdysi přesně poukázal už italský umělec Piere Manzoni. „V květnu 1961 Manzoni nashromáždil své vlastní výkaly do devadesáti očíslovaných plechovek,“ dočtete se na Wikipedii. „Každá obsahovala přesně 30 gramů výkalů. Označil je jako '100% čisté umělcovo hovno' v italštině, angličtině, francouzštině a němčině, a prodával je podle tehdejšího kurzu zlata. Jejich současná cena je přibližně 30 500 eur.“
Žijeme v divném světě, nezdá se vám? A až Jágr sekne s hokejem, mohl by se celkem dobře živit prodejem své minulosti. Posmrkané kapesníky, špinavé ponožky, pročurané trencle, smrduté boty, použitý toaletní papír, to všechno má vysokou cenu. Stačí, že se toho kdysi dotklo tělo hokejového Boha.
Anketa
Koupili byste si šestadvacet let staré auto Jaromíra Jágra?
A TADY si přečtěte, kdo je vlastně snob a proč není golf snobským sportem.