Člověk je zodpovědný za každé slovo, které vyřkne. Třeba za slovo ,nesnášet‘. Krásné dramatické slovo, jehož hrany se zcela omlely nadužíváním. Ten nesnáší těstoviny, ta nesnáší Tomáše Kluse a další nesnáší, když si musí namáčet kartáček s pastou do teplé vody.

Určitě znáte ve svém okolí nějakého chronického nesnášeče, který proklamuje odpor vůči cca 97 % všech pozorovatelných jevů. Lidé posedlí ,nesnášením‘ ve skutečnosti všechny ty odsuzované věci snášejí, jenom u toho mají plnou hubu keců. Žádné boláky jim nenaskočí. Velmi podobně zneužívají i slovo ,nenávidím‘.

fat.jpg

Tlustí lidé nikomu neubližují. Není důvod je nesnášet. A pokud je nesnášíte, tak je zastřelte. (Foto: Foto: jackass.com)

,Nenávidění‘ je na pohled sice smysluplnější než ,nesnášení‘, jeho někdejší náboj se ale vytratil: přestože by mělo označovat silnou, bezmála osudovou emoci, přiřazuje se dnes ke každé druhé prkotině. Například slovenskému přisluhovači totalitních režimů Jožovi Rážovi lze skutečně věřít, že „nenávidí zkurvený kapitalismus“, jak kdysi prohlásil v rozhovoru pro SME. Stejně tak uvěříme herečce Květě Fialové, že „nenávidí sex“, protože byla na konci války znásilněna rudoarmějci s pistolí u hlavy. Ale když takový Mikuláš Ferjenčík, bývalý místopředseda České pirátské strany jednou napsal, že „psaní textů nenávidím“, má člověk chuť kopnout ho do čéšky. Podle Freuda je nenávist projevem ega toužícího zničit původce svého neštěstí. Pokud tedy Ferjenčík opravdu nenávidí psaní textů, ať spláchne klávesnici do záchoda, a rázem bude šťastný.

nenavist.jpg

Takhle vypadají slova "nesnášet" a "nenávidět" v praxi. Čínská kulurní revoluce, přivádění nepřítele komunismu na popravu. Nesnášíte Číňany? Tak si nekupujte jejich výrobky!

Možná by leckomu prospěly povinné Dvě minuty nenávisti, které popisoval Orwell v románu 1984. Vlivem propagandistické masáže prožívali občané následující: „Odporná extáze strachu a pomstychtivosti, touha zabíjet, mučit, rozsekat obličeje kovářským kladivem projela všemi jako elektrický proud a změnila každého i proti jeho vůli v ječícího šílence. Byla to však zuřivost abstraktní a přímo nesměrovaná, takže se dala přenést z jednoho předmětu na druhý jako plamen z plamenometu.“.

Negativní vymezování se vůči okolí je snazší než pozitivní přístup a buduje image v ostřejších rysech. Odsuzování jako by se i v triviálních případech stávalo známkou výrazné osobnosti, což je dnes mimořádně žádaná komodita. Zato přijetí, toleranci a optimismus jsme si navykli spojovat s naivitou. („Optimismus je jen nedostatek informací.“) To ovšem neznamená, že by nebyly zneužívány i vřelé city.

snimek_obrazovky_2015-05-31_v_13.11.22.png

Hipstry nejvíce nesnáší hipstři. Proto hipstři v Praze přestávají chodit do Krymské, protože jsou tam samí hipstři a hipstr nesnáší, když mu někdo řekne, že je hipstr.

Kdekdo ,miluje‘ určitou značku oblečení, příchuť zmrzliny nebo televizní seriál - s láskou to přitom nemá nic společného. To už je snad lepší, když děti na internetu něco ,lovískují‘. Zpotvořené slovo alespoň koresponduje s deformovaným obsahem.
Proč silné výrazy nadužíváme? U hodně lidí už jde spíš o slovní tik. Mnozí lidé ale cítí, že jsou vlastně v jádru nijací. Nejsou ani studení, ani horcí, jen zoufale vlažní - a je samotné to děsí. Proto pak ze všech sil ,nesnášejí‘, ,nenávidí‘ nebo třeba nad něčím ,blijí‘. Svému šedavému životu se snaží dát dramatický lesk. Marně.

A TADY máte 9 osudných chyb, které Češi udělali za posledních 100 let.