Třicet let jsme si museli počkat, než se silniční bojovník, démon pouště a postapokalyptický policajt znovu vrátil do kin.
Určitě si na původní trilogii s Šíleným Maxem vzpomenete. Co vzniklo jako australský nezávislák natočený za pár tisíc dolarů s upravenými auty v opuštěné divočině se postupem času rozrostlo, aby ve třetím díle Max bojoval v epických lokacích za herecké i vokální asistence Tiny Turner. Postapokalyptický svět s nedostatkem jídla, benzínu a slušného vychování inspiroval nejednoho následovníka, včetně Costnerova Vodního světa, který byl k Maxově vyprahlé budoucnosti dokonalým kontrapunktem.
Režisér George Miller chtěl natočit čtyřku koncem devadesátých let, samozřejmě s Melem Gibsonem v hlavní roli. Tématem nového filmu neměl být obchod s nedostatkovými surovinami, ale nově obchod s lidmi. Tahle myšlenka se nakonec čtyřky držela jako klíště. V roce 1990 ovšem George Miller netušil, že se film bude na stříbrné plátno probojovávat dlouhých pětadvacet let.
1. Pád australského dolaru
Definitivní nápad na čtyřku dostal George Miller ve chvíli, kdy se v roce 1998 procházel po hollywoodském bulváru. Došlo mu, že největší komoditou pár let po apokalypse bude pořád maso a kosti, tedy v podobě užitečných lidí. Proto je čtyřka nejen o staronovém Maxovi, který přišel o všechno a potuluje se pouští, ale hlavně o partě, které si říká Pět manželek. Pět krásných a plodných žen, které utíkají před všehoschopným a dobře vyzbrojeným diktátorem, který chce s jejich (nedobrovolnou) pomocí obnovit lidskou rasu a udělat z nich chodící porodnice. Jedinou nadějí krásných žen je Max, který se v poušti vyzná jako nikdo jiný.
Miller si všechno rozepsal a rozkreslil, ale nepočítal s jedenáctým zářím, australskou finanční krizí a mnoha dalšími aspekty, které jeho projekt v očích hollywoodských producentů odsunuly do kouta. Navzdory slavnému jménu tak Šílený Max putoval do šuplíku.
2. Stepující tučňáci
George Miller se musel nějak zabavit, a tak natočil 3D animák Happy Feet o stepujících tučňácích. Roztomilá dětská hříčka se stala hitem, ale fanoušci Šíleného Maxe nevěřili vlastním očím, k čemu se to jejich oblíbený režisér přitočil. Znamenalo to snad definitivní konec všem nadějím? Nikoliv... Miller si ale díky tučňákům upevnil svou pozici v Hollywoodu a čekal na správnou příležitost.
3. Utrpení Mela Gibsona
Během vyčkávání se ale naplno rozjela i kariéra Mela Gibsona, konkrétně ta režisérská. Po filmu s Ježíšem začala Gibsonova hvězda rychle stoupat a na Maxe najednou nebyl čas. Miller se mezitím porozhlédnul po případných lokacích a ve volném čase piloval scénář. Čím dál tím víc ale bylo jasné, že Gibson bude příliš zaměstnaný a navíc už trochu odrůstal věkové kategorii dané postavy. No a pak jednoho dne při policejní kontrole utrousil pár antisemitských hlášek a dveře Hollywoodu se pro něj zřejmě nadobro zavřely. Miller přišel o svou hlavní hvězdu a to nebyl ani zdaleka jeho jediný problém.
4. Problematická Namibie
Pro pouštní exteriéry, které tvořily pětadevadesát procent stopáže, si vyhlédnul Namibii. Akorát ve chvíli, kdy se tu schylovalo k válečnému konfliktu. Jen pár týdnů před natáčením testovacích záběrů USA zpřísnily cestování a pohyb svých občanů na daném území, což Millerovi hodilo pod nohy další klacek. Přípravy se musely opět odložit.
5. Animovaný film
Po natočení Happy Feet uvažoval Miller v roce 2007, jestli čtvrtého Šíleného Maxe nenatočit jako 3D animák. Mel Gibson by mohl svou postavu nadabovat bez ohledu na jeho rostoucí věk, co se týče designu měl by Miller naprosto volnou ruku a animátoři by zvládli navrhnout úplně cokoliv. Myšlenka brutálního animovaného filmu ve stylu japonského Akiry ale nebyla investorům příliš po chuti a slíbených sto milionů na hraný film najednou nebylo k dispozici pro animák. Miller začal být zoufalý.
6. Videohra
Po několika neúspěšných vyjednáváních se Miller snažil projekt udat jako kombinaci animáku a videohry (od tvůrců God of War). Oba projekty by byly vyvíjeny souběžně a v době premiéry v roce 2011/2012 by se navzájem komerčně podpořily. Ani tady ovšem sponzorská pšenka nekvetla. Na oba projekty by bylo potřeba sehnat cca 150 milionů a tolik peněz nikdo do rezivějící značky nikdo investovat nechtěl.
7. Dva filmy naráz
Koncem roku 2009 se konečně Millerovi povedlo sehnat peníze, tentokrát ovšem opět na hraný film a dokonce ulovil do hlavní role Toma Hardyho a Charlize Theron. Optimisticky tehdy prohlásil, že za jeden rozpočet natočíme souběžně hned dva filmy, takže se ušetří na lokacích, rekvizitách, platech... prostě na všem. Jenže jeho starostem ani zdaleka nebyl konec.
8. Rozkvetlá poušť
Lokace v Novém Jižním Walesu, které byly podmínkou některých investic, totiž po období překvapivých dešťů rozkvetly a přestaly připomínat pustinu, kterou Miller pro své natáčení potřeboval. V roce 2011 se tedy štáb vrátil do nyní už klidnější Namibie a padlo definitivní rozhodnutí s tenčím rozpočtem natočit pouze jeden jediný film.
9. První klapka a nekonečný storyboard
A tak se taky stalo. V červenci 2012 padla první klapka a Miller moc dobře věděl, co chce točit. Přes deset let měl v ruce obrovský storyboard o 3500 políčkách, na kterém pracovalo několik měsíců pět různých výtvarníků. Miller chtěl, aby jeho film obsahoval minimum dialogů a byl srozumitelný i bez znalosti jazyka. Vizuál měl absolutní přednost, snímek je vlastně western na čtyřech kolech a jedna velká nekonečná honička napříč pouští. Film je pak úmyslně hodně barevný, aby se odlišoval od jiných postapokalyptických snímků, které sází na tlumené šedé a modré odstíny.
Pokud vás do kina nenalákal krátký film o filmu, vězte, že od kritiků zatím Zběsilá cesta sbírá ta nejvyšší možná ocenění a mnozí ji označili za nejlepší akční film roku a dokonalou poctu původní trilogii, bezuzdnosti osmdesátých let a jeden z nejrozkošněji rozjívených filmů poslední doby. George Miller si jako čerstvý sedmdesátník konečně splnil sen a dokázal, že to dokáže. Pokud vás tyhle zákulisní eskapády Šíleného Maxe zaujaly, nesmíte si kino nechat ujít.
Podobné články
Arian EbrahimiDoporučujeme
Martin Miko
