1. Po vodě i po zemi

img_9872.jpg

Většina měst s nějakou tou řekou, Prahu nevyjímaje, nabízí služby turistických průvodců. Můžete se projet autobusem po městě, ale hrozí vám, že některé věci opravdu jen proletíte a významnou architekturu uvidíte příliš zblízka. Můžete se projet lodí a udělat hezké fotky, ale pak stejně budete muset vyrazit do města pěšky. Ideální je to zkombinovat a zajít si na tzv. duck tour – kachní túru. Obojživelná vozidla totiž smí jak na silnici, tak do řeky, a během půldruhé hodinky vás tak mohou provézt všude možně.

2. Najdete je skoro všude

2.jpg

Duck Tours jsou americkým vynálezem. V Bostonu, kde se pořádají už od padesátých let minulého století, jsem schválně jednu vyzkoušel. Najdete je ale i v dalších dvou tuctech amerických měst (stačí, aby měla řeku nebo moře) a začínají se rozmáhat i v Evropě. Kachny se usadily třeba v Amsterdamu, Rotterdamu, Londýně, Dublinu, Budapešti a nově třeba v brazilském Riu. Obojživelných vozidel pro podobné účely existuje víc, ale kachny jsou legendární svým osobitým vzhledem a schopnostmi.

3. Válečný bestseller

dukw.jpg

Kachny se jim přezdívá nikoliv pro jejich vzhled, ale pro jejich vojenské označení – DUKW (Speciální užitkové vozidlo se dvěma zadními osami a pohonem všech kol). Ve čtyřicátých letech je na objednávku armády postavili v General Motors jako mimořádně obratné a kompaktní obojživelné vozidlo, které doveze materiál i pěchotu z lodí nikoliv jen na břeh, ale klidně doprostřed nepřátelského hnízda. Kachny měly obrovský úspěch a svou roli sehrály i v bitvě o Normandii. Celkem se jich vyrobilo dvacet tisíc kusů.

4. Naftová kachna

1.jpg

Vzhledem k válečnému nasazení jezdí tyhle šestikolové a šestitunové kachny na naftu, resp. na cokoliv, co teče. Dieselový šestiválec má výkon pouhých devadesát koní, ale táhne jako zvíře, zvlášť když se musí popasovat s plně naloženým obojživelníkem o váze osmi tun. V padesátých letech vznikly i modernější kachny a dokonce i Rusové si postavili vlastní kopii. Všechny mají dieselové motory a americká armáda používá DUKW dodnes. Po druhé světové nabídla některé ze svých zásob spojencům, ale sama použila obojživelníky třeba v korejské nebo vietnamské válce.

5. Pojízdné umění

img_9897.jpg

Provozovatelé duck tours většinou odkupují kachny od speciálních firem, které se zabývají jejich úpravou pro civilní účely. Sedačky, blinkry a veškeré změny potřebné k provozu na běžných silnicích a samozřejmě polep na přání. Turistické kachny mají skoro vždy svá vlastní jména a vymyšlenou historii. Některé z nich jsou slavnější než jiné, např. ta žlutá, se kterou jsme vyrazili my, pravidelně vozí vítěze Super Bowlu nebo Stanley Cupu. Jiné zas pomáhají odvážet uvízlé lidi při záplavách. Tyhle ‚holky‘ možná vypadají kýčovitě, ale pod nátěrem se skrývá poctivá vojenská technika, která drží už sedmdesát let.

6. Hbitý obojživelník

3.jpg

Navzdory papírově slabému motoru patří DUKW k nejhbitějším armádním obojživelníkům. Není zas tak veliká a na vodě umí skvěle manévrovat, třebaže dosáhne maximální rychlosti jen cca 10 km/h. Na silnici už je to mnohem lepší. Pokud ji nehoníte do strmého kopce, dokáže se rozjet až osmdesátkou, což na popojíždění po městě bohatě stačí. Při jízdě padesátkou pak díky velkorysé nádrži ujede až 640 kilometrů bez potřeby dotankovávání.

7. Kapitán, jak má být

6.jpg

Řidič takového stroje musí mít nejen řidičák na náklaďák a sakra přesný odhad při manévrování ve městě (kachna má dva a půl metru na šířku a dva dvacet na výšku), ale také kapitánské, záchranářské a kdovíjaké další zkoušky. Čtyři z pěti, co jsme potkali, vypadali jako protřelí mořští vlci. A samozřejmě se tak i chovali, aby pobavili posádku během osmdesátiminutové vyjížďky.

Zbývá už jen jedna otázka: Proč Praha ještě nic takového nemá a bude vůbec kdy něco takového mít?

A nakonec se ještě úpodívejkte na úplně jinou, neobojživelnou kachnu v rozkošném videonávodu, který jehož název hovoří za vše: Jak si rychle a snadno vyluxovat kačenku.