Fanoušci fanaticky fandili už před několika tisíci lety. Jak to vypadalo ve starém Římě nebo při středověkém fotbale ve Florencii? A kde se vzaly roztleskávačky a mexická vlna? A jak jsou na tom čeští fanoušci?
Původ slova fanoušek je poněkud zastřený. Slovník The Dickson Baseball Dictionary uvádí, že jeho předobrazem bylo slovo fancy – anglický termín odkazující na příznivce konkrétního hobby nebo sportu z počátku 18. století, speciálně nadšených obdivovatelů boxu. Další možností je, že pochází z latinského slova fanaticus, což znamená „šíleně, ale božsky inspirovaný“. Z toho vzešlo slovo fanatic, které zná angličtina od roku 1550 a znamená „poznamenán nadměrným fanděním a často intenzivní nekritickou oddaností“.
1. Fandění ve starověkém Římě
„Panem et circenses“ – chléb a hry, to byly základní potřeby římského lidu, alespoň tedy z pohledu panovníka. Veřejné produkce, z nichž nejoblíbenější byly závody vozatajů v Circu Maximu a gladiátorské hry v Koloseu, mají svůj počátek už v dobách římské republiky. Circus Maximus byl v roce 64 byl zničen rozsáhlým požárem, načež byl zrenovován tak, aby se do něj vešlo až čtvrt milionu diváků. Platilo se jen za exkluzivní místa, jinak byl vstup volný.
2. Středověk neskončil, středověk trvá – Calcio storico
Středověký fotbal kombinovaný s prvky ragby, boxu a zápasu má své kořeny ve Florencii. Americký fotbal je proti němu velmi slabá káva. Tento sport je čistě lokální italskou záležitostí. Jeho pravidla byla sepsána v 16. století.
Pokud si chcete zafandit z plných plic jednomu ze čtyř družstev, kdy každý barevně odlišený tým reprezentuje určitou část města, můžete zajet v červnu do toskánské Florencie. Tam se u příležitosti městských slavností každoročně konají dva semifinálové a jeden finálový zápas (24. června) plný dramatických zvratů, kterému vášniví italští fanoušci dodají tu pravou šťávu.
3. Roztleskávačkami byli původně muži
První zmínky o cheerleadingu jako takovém pocházejí z konce 19. století, konkrétně z roku 1880 z USA, kdy byl v Princetonu zaznamenán vůbec první organizovaný pokřik. Tehdy ještě z mužských úst. Ženy se na pozicích roztleskávaček ocitají až po 2. světové válce a fenomén organizovaného fandění se pak postupně šíří zpoza oceánu i do Evropy. Vůbec první pokřik tehdejších roztleskávačů týmu amerických fotbalistů z Princetonské univerzity zněl: „Rah rah rah! Tiger Tiger Tiger! Sis sis sis! Boom boom boom! Aaaahhhhh! Princeton! Princeton! Princeton!“
Tento způsob fandění se pak ujal i na univerzitě v Minnesotě, opět v režii mužů. Ženy se začaly zapojovat až později - ženské kolektivní sporty totiž nebyly tehdy moc v módě. A pak už to jelo. V roce 1948 byla založena Národní Asociace Cheerleaders a v roce 1960 začaly týmy National Football League zakládat první profesionální týmy roztleskávaček. Tak, jak je známe, se poprvé představily při zápasu Dallas Cowboys na Super Bowlu v roce 1976. 80. léta znamenala nástup propracovanější choreografie včetně pyramidových a gymnastických prvků.
4. Fandění v České republice
U nás začaly první týmy roztleskávaček vznikat na počátku 90. let a podporovaly především hráče amerického fotbalu. Dnes můžete dívky v trikotech s třásněmi obdivovat i na fotbale, hokeji, basketbalu nebo třeba florbalu a určitě umí podpořit atmosféru na stadionu.
Češi jsou celkově národ sportovních fanoušků, milují atmosféru na zápasech a zajímají se o sport téměř bez rozdílu věku a pohlaví. To potvrzuje i výzkum značky Snickers*. Kromě toho, že asi 70 % respondentů sport sleduje v tisku či televizi, mnoho Čechů se pravidelně schází v klubech nebo restauracích a samozřejmě chodí přímo na stadion. Nejčastěji vyrážejí ven za hokejem, a to asi jedna třetina respondentů. Nejpravidelnější návštěvníky utkání představují fotbaloví příznivci, skoro 30 % z nich navštíví stadion alespoň 1x týdně. Téměř 80 % dotázaných si ale myslí, že zápas si člověk může plnohodnotně užít i doma u televize a v dobré partě. Většina respondentů potvrzuje, že jedna z věcí ovlivňujících jejich naladění a chuť fandit, je hlad. Kvůli němu nejsou ve své kůži – méně se soustředí na hru (79 %) a nefandí tak intenzivně (70 %). Kromě různých slaných pochoutek se jedna třetina Čechů při fandění posilňuje i čokoládovými tyčinkami, například Snickers. Právě Snickers dostane každého fanouška do té správné fandící formy a ten se pak může odhodlat k intenzivním projevům podpory svému týmu, jako je například mexická vlna.
*Výzkum společnosti STEM/MARK, únor 2015, 1010 respondentů
5. Mexická vlna i v Česku
Po světě známý fanouškovský fenomén nazývají Američané zkráceně jen „The Wave“ – „Vlna“. Kupodivu nepochází z Mexika, ale právě z USA, kde se poprvé objevila začátkem 80. let minulého století.
Vůbec prvním televizními kamerami zaznamenaným fanouškem, který rozpoutal toto milé davové šílenství, byl Krazy George Henderson z Kalifornie, který ji zvedl 15. října roku 1981 při baseballovém zápasu mezi Oakland Athletics a New York Yankees.
Další pak následovala při zápase amerického fotbalu v Seattlu o pár dní později. Fanoušci Seattlu si také rádi uzurpují prvenství ve vlnobití. Přetekla až do Michiganu, kde ji naráz provedlo 105 000 diváků. Pokračovala do Detroitu, díky kterému ji v televizi viděla celá Amerika. Do celého světa se pak rozlila v srpnu roku 1984, při utkání mezi Brazílií a Francií na letních olympijských hrách v kalifornské Pasadeně.
Svého vrcholu pak dosáhla v roce 1986 při Mistrovství světa ve fobale, které se hrálo v Mexiku. Komentátoři ji nazvali "Mexickou vlnou" a tohle pojmenování už jí zůstalo i v Čechách. V samotném Mexiku, ale třeba i v Německu a Itálii jí ale říkají „La Ola“ nebo jen zkráceně „Ola“, což španělsky znamená „vlna“. V portugalsky mluvících zemích, včetně Brazílie se jí pak říká „Onda“.
Fandíte? A nemáte při tom náhodou „holé ruce“? Inspirujte se v článku 5 věcí, bez kterých se správný fanoušek neobejde.
Podobné články
Doporučujeme
Martin Miko
