Deník MF Dnes přinesl zprávu o tom, že si primátorka Adriana Krnáčová údajně přišla na půlmilionovou odměnu, kterou dostala za svou předchozí pozici náměstkyně Ministra vnitra. Přestože Ministerstvo bylo nuceno poskytnout anonymní seznam rozdělených prémií, na kterém je pouze jediný náměstek působící ve funkci devět měsíců jako Krnáčová, šéfka pražského magistrátu popřela, že by dostala odměnu v takové výši.

Jestli jsou to "Adrianina nebo Jardova jabka" se možná nikdy oficiálně nedozvíme. Buď Krnáčová pod tlakem jednoduchého logického argumentu povolí a vše „napraví“ nějakou výmluvou – například, že její účetní je debil, nebo si bude tvrdohlavě stát za svým a kauza během pár dní vyšumí. Celá aféra však může mít teoreticky úplně jiný podtext. Otázkou je, jestli se Andrej Babiš znovu nechystá střídat hráče a měnit svou politickou taktiku.

Názory, že Krnáčová není pro ANO v křesle primátorky konečné řešení, se periodicky objevují již od oznámení její kandidatury. Nebylo by ani takovým překvapením, kdyby se její dny ve funkci pomalu chýlily ke konci. Pro lehce konspirační teorie dává prostor i fakt, že aféru rozdmýchaly noviny patřící pod skupinu Mafra, kterou kontroluje Andrej Babiš. Koneckonců, tato úvaha je aktuální už jen vzhledem k tomu, že v posledních týdnech bylo „nezávislosti“ médií vlastněných Agrofertem věnováno celkem dost pozornosti, zvláště zpravodajskými servery Echo24 a Svobodné Fórum. Samozřejmě, to jestli by byl Babiš schopen pranýřování Krnáčové ve vlastním periodiku zabránit, je pouhou spekulací, ale tak jako tak se zdá, že primátorka nemá v posledních týdnech úplně pevnou půdu po nohama.

Je těžké si představit, že subjekt s tak propracovanou marketingovou strategií a PR si nedokáže ohlídat, řekněme, nešťastná prohlášení, kterých se prostořeká Slovenka v poslední době dopustila. Krnáčová sice byla již v předvolební kampani prezentována jako žena z lidu, která je frustrovaná korupcí ve vedení Prahy a nehodlá chodit pro silná slova daleko (podobnou roli zastával z počátku i Andrej Babiš), ale přeci jen voliče nelze považovat za úplného idiota, a proto se ministr financí musel začít profilovat jako člověk, který je sice trošku roztržitý a v roli politika nesvůj, ale svému resortu rozumí.

Krnáčové prostoduché analýzy svalující vinu na „debily a kokoty“ však připomínají diskuze ze čtvrté cenové a rozhodně nevytvářejí mediální obraz typu, že je ženou na svém místě. Zarážející je i pasivita ANO primátorčiny prohlášení týkající se tunelu Blanka, OpenCard či Matěje Stropnického jakkoli žehlit či hrát do autu. Marek Prchal a spol. možná nejsou géniové jako Jiří Ovčáček, ale budování pomocných pilířů kolem osoby, která zastává tak důležitý post, by mělo být úplným základem politického marketingu.

Je dosti možné, že Krnáčová jednoduše již svůj účel splnila a brzy bude následovat osud ex-ministryně Válkové. Zde je celkem velký prostor pro fantazii a v kuloárech se již objevily i názory, že Krnáčová od začátku, možná i nevědomky, zahřívá místo pro návrat Tomáše Hudečka, který s ANO údajně v létě koketoval, nicméně jako jejich kandidát by volby nejspíše nevyhrál, a proto jej bylo třeba na nějakou chvíli uklidit. O tom, že Andrej Babiš umí hrát šachy dobře se přesvědčujeme čím dál tím častěji a je více než zřetelné, že není pouze reaktivní a plánuje vždy několik tahů dopředu.

Zajímavá je i pozice ministra Chovance – víceméně jediného výrazného člena vlády z řad ČSSD. Chovanec sehrál velmi podivnou roli už během povolebního interního mocenského konfliktu uvnitř strany, kdy byl tak trochu dvojitým agentem, který setnul hlavu Michalu Haškovi, a přestože to nelze považovat za akt pitomé politické loajality, nakonec si vysloužil ministerské křeslo.

Ne, že by bylo na rozdávání odměn něco špatně. Tomio Okamura, který každý svůj příspěvek o zákonu, který odhlasovala vláda a zároveň byl v programu Úsvitu kopíruje tu samou kritiku rozdávání odměn na ministerstvech, by asi nesouhlasil. Pokud však jakákoli instituce dokáže dobře hospodařit a ušetří peníze ze schváleného rozpočtu, je vcelku logické, že jsou zaměstnanci obdařeni prémiemi.

Vzhledem ke stavu rozpočtu a veřejných financí je však tato výše bezprecedentní a výhledově rozhodně není ideálně nastaveným mechanismem, přesto, že ve srovnání s celkovými náklady ministerstva tvoří pouze kapku v moři. Zaměstnanci Ministerstva obrany mohou na podobné částky vzhledem k situaci ve Vrběticích zapomenout, přesto by bylo fantasmagorické si myslet, že být mezi nimi Krnáčová, výbuchu muničního skladu se dalo předejít.

Krnáčová samozřejmě nebyla jediná, která vysokou odměnu dostala, ale pokud by byla, vypadala by celá věc ještě podezřeleji. Půlmilionová náplast může být celkem slušným základem pro „odchodné“. Aféra, která se okolo této záležitosti rozpoutala zase může být užitečná v případě, že bude Krnáčová zlobit a odmítat své místo přepustit někomu jinému. V úvahu je třeba vzít i situaci v aktuální koalici, jejíž rozpad stále není vyloučen. Před Krnáčovou tudíž může brzy stát nelehký úkol – vyjednat rozdělení sil v zastupitelstvu, které bude stále v první řadě vyhovovat ANO. Pokud shrneme její dosavadní působení, není pro tento úkol zrovna nejvhodnějším kandidátem. Jestli a kdo číhá na pražské primátorské křeslo, se možná dozvíme již velmi brzy.