Kampaň do nadcházejících voleb odhaluje mnohé, ale jedno téma zůstává na okraji zájmu. A přitom právě ono může hodně napovědět – hlavně proč některé kandidáty nevolit. Ano, jde o hezké české používání akademických titulů vždy a za všech okolností. Mám teď na mysli konkrétně RNDr. Tomáše Hudečka, PhD., jehož billboardy zkrášlují již tak pěkný výhled kolem pražských ‚průtahových‘ komunikací. Při cestě volným tempem (zácpou) tímto kandidátským billboardořadím se vynořilo hned pět důvodů, proč by měl kandidát chlubící se titulem voliče odradit.     1. Nejsme sice sami, kdo má v používání akademických titulů úchylnou zálibu, nepochopitelnou pro zbytek světa, podobně posedlí jsou tím třeba v Německu a hlavně v Rakousku – jenže ani tam si političtí kandidáti jaksi nedovolí mást (ojebávat) své voliče tím, že si jméno upgradují titulem. Do voleb jdou sami za sebe a hlavně za to, co konkrétního za nimi stojí. Ne slova (tituly), ale činy (práce). Stručně a jasně – samo jméno kandidáta má být unikátním „symbolem kvality“, jeho opentlení tituly je jen machrování na nás, voliče.   2. Záliba v různých titulech je pochopitelná u společenství striktně založených na principu podřízenosti a nadřízenosti. Třeba v případě církve, armády nebo firmy, kde daný titul, hodnost nebo funkce vyjadřují míru odpovědnosti, kterou má její držitel v rámci daného systému. Jenže stát a občanská společnost se nedají řídit ani jako církev, ani jako armáda a ani jako firma. Kandidáti s titulem na předvolebním štítu to ale zřejmě vidí jinak, čili bacha na ně. Joseph Goebbels používal titul Dr. před svým jménem nejen na vizitkách a v říšském tisku, ale udělal z něj rovněž součást svého podpisu. 3. Ale co když se tím nic zlého nezamýšlí a chudák obětavý kandidát není ani povýšenecký vejtaha, ani militantní manažer? Vždyť jeho titul pouze dokazuje, že zatímco jiní chlastali a proháněli skuliny dámských těl, on se svědomitě věnoval získávání znalostí a dovedností. Co je pak špatného na tom, dát lidem na vědomí, že jsem RNDr.? Protože lidé si řeknou „jé, hele, přírodovědec, to bude asi hodnej člověk, když má rád zvířátka” nebo něco na ten způsob. Jenomže titul RNDr. můžete získat i v oborech chemických, fyzikálních, dopravních, zeměpisných či matematických. Stejně jako ‚inženýra‘. A titul PhD. už o vašem konkrétním oboru činnosti neříká vůbec nic. Takže v tomhle případě dochází k matení voličů. A tím zároveň i k machrování, jak bylo již vysvětleno v bodě 1.   RNDr. Angela Merkelová. Doktorát z přírodních věd získala za vědeckou práci v oblasti kvantové chemie.   4. Dejme tomu, že nějaký imagemaker té které politické strany předloží argumenty, že akademický titul bez ohledu na to, co vyjadřuje, má magickou moc, nebo aspoň přitahuje pozornost. Ale pokud by se chtěl třeba zrovna pan Hudeček seznámit s nějakou dívkou či chlapcem za účelem následného obcování s ní/ním, asi by zřejmě ke zvýšení svých šancí akademický titul nepoužil. Bylo by to trapné, ale hlavně neúčinné. Jenže tentokrát se snaží ‚sbalit‘ on nás, voliče – abychom obcovali my s ním, on s námi a hlavně pak naším jménem s ostatními politiky a státníky (slovo obcovat ve svém úplném významu totiž neznamená jen souložit, ale též stýkat se, jednat, účastnit se). Takže buďto o nás nemá takový kandidát skutečně zájem, nebo netuší, která bije, co se týče oslovování potenciálních voličů.   JUDr. Barack Obama a JUDr. Vladímir Putin, první je doktorem civilního a ústavního práva, druhý mezinárodního obchodního práva.    5. Vlastně nemám vůbec nic proti používání titulů. Někdo sice může proběhnout univerzitím studiem jako nic během pár týdnů, jiný – a těch je pořád drtivá většina – si ale pro dosažení akademického titulu musel mnohokrát sáhnout na samé dno, překonávat sám sebe, odpírat si spánek a jiné tělesné radosti, ničit si tělo životabudiči a dalšími jedy. A je proto právem hrdý na to, čeho dosáhl. Zářným příkladem budiž JUDr. PhDr. Mgr. et Mgr. Henryk Lahola – ten nechal získané tituly do svého jména přímo vrůst a nestydí se za to. Ale jiní jakoby se styděli. Opět již zmíněný pan Hudeček vystupuje často v médiích skromně pouze pod svým občanským jménem, ale jen co přijde kampaň, jde skromnost stranou. Kdo ví, čeho je to známka, snad určité formy schizofrenie, zcela jistě však rozkolísanosti a nejistoty. A to není zrovna věc, kterou by člověk od svého politika čekal či dokonce vyžadoval.   Shrnuto na závěr: žádný akademický titul neudělá z člověka automaticky ani vzdělance užitečného pro posunování hranic lidského poznání, ani politika přínosného pro obec – stejně jako vysoké podpatky neudělají z liliputa habána. A kdyby nakrásně ano, bude se mu dost blbě chodit.