Minulé dva roky v českých tištěných médiích probíhaly velké změny. Naprosté většině z nich spadl prodej a řadu z nich koupili čeští podnikatelé. Doprovázely to bouřlivé personální přesuny, které ale bohužel proběhly ve stylu "škatulata, hejbejte se". Staří novinářští psi si jen vyměnili boudy, aniž by je noví majitelé novin a časopisů naučili novým kouskům. Abyste měli v české novinařině do smrti slavné jméno, stačí, když jste v 90. letech pracovali ve "velké pětce" (Lidovky, MF Dnes, Reflex, Respekt a Týden). Domácí mediální magnáti Křetínský, Babiš a Soukup se o vás poperou jako o "zkušené novináře". Jenže to už spíš připomíná fotbalový zápas "staré gardy", tedy dědků, kteří se místo razantní hry unaveně plouží po hřišti. Na mediální scéně se neobjevil žádný mladý publicista s osvěžujícím pohledem na svět a se schopností razantně oslovit čtenáře. Čeští psavci jsou sbírkou vyčpělých, ale přeceňovaných čtyřicátníků, kteří píšou pořád o tom samém a stejným stylem. Jsou uzavření v myšlenkových schématech 90. let, nemají invenci, nic nového neumějí a nikam se neposunuli. Nechápou, že doba se změnila a čtenáři už chtějí něco jiného. Pak se nedivte, že mladí lidé už tištěné noviny a časopisy skoro vůbec nečtou a vystačí si sami s tím, že informace vyhledávají jen a jen na webu. Vypadá to, že Křetínský, Babiš a Soukup mají opravdu hodně peněz, když je mohou rozhazovat za prodělávající tištěná média, nebo prostě nemají koule na to, aby dali šanci nové generaci novinářů. Česká tištěná mediální scéna je prostě zoufale zaprděná a zaseknutá a ozdravné projímadlo nikde. Tady jsou ti nejpřeceňovanější:  

1. Erik Tabery

Nudně politicky korektní mudrlant celé roky poučuje národ, jak správně vidět svět. Dělá to už od postpubertálního věku, kdy připomínal předčasně zmoudřelého školáka. Tehdy byl tím dětinským mudrováním aspoň směšný, ale dnes už je jen trapný. Prostě panák, který sice nemá mnoho co sdělit, ale tím naléhavěji to říká. A přitom má jako šéfredaktor Respektu zásadní problém – z principu odmítá psát o jeho vydavateli, podnikateli Zdeňku Bakalovi. Filtruje realitu. Pak ale Taberymu nemůžeme věřit ani nic z toho, o čem psát neodmítá. Co dalšího nám totiž zatajuje? Ještě horší je, že Respekt pod Taberym žije z podstaty své legendární minulosti. Nevyvíjí se, neposouvá se, nepřináší žádné nové a nečekané pohledy na svět. Dočtete se tam o diskriminovaných Romech, ničené přírodě a zlých pravicových politicích. Pořád stejná taberyovská písnička. Proč Bakala neudělá šéfredaktorem plyšového medvěda? Časopis by pod jeho vedením vypadal stejně neslaně–nemastně. A ještě by ušetřil.  

2. Miloš Čermák

Nikdy sice nebyl úplný grafoman, ale neměl k tomu daleko. Psával o všem od prostituce přes Ericha Fromma až po média a počítače, chrlil televizní pořady… Byl vtipný a zábavný, ale to bylo v Reflexu 90. let. Co se stal loni na podzim šéfem iHned.cz, jde to s ním z kopce. Denně klikáme na jeho domovský web a smutně si všímáme, jak zvolnil a zestárnul. Jako kdyby byl unavený. Když už něco napíše, je z toho cítit vyhoření. Ale třeba se ještě sebere, odjede na půl roku někam lovit ryby nebo meditovat a do české žurnalistiky se zase slavně vrátí.  

3. Pavel Šafr

Největší český novinářský předstírač všech dob se odedávna vydává za zajímavého publicistu s výraznými názory, pronikavého politického analytika a proroka společenských trendů. Ale hlavně se cítí být úspěšným mediálním manažerem, který zvedal náklad ve všech redakcích, kterými prošel. Jenže je to všechno jen podvod, faleš a předstírání. Především není Šafr žádný novinář, ale zákulisní manipulátor veřejného mínění. Před pár lety za to byl dokonce placen politiky coby majitel PR agentury Pinguin. A obchodní úspěchy? V Lidovkách, MF Dnes nebo Reflexu náklad sice možná krátkodobě zvedl, ale vždy za cenu zničení jejich seriózní pověsti křiklavě pouťovou bulvarizací. Teď už má ale smůlu, protože ho už nikam nevezmou. Z Reflexu ho vyhodili pro jeho neuvěřitelnou protibabišovskou kampaň, kterou definitivně zničil svou mediální pověst. Šafr je příkladem toho, jak je česká mediální scéna imunní vůči změnám a zároveň nemá schopnost autoregulace. Byl šéfem bulvárního Blesku a pak hned Reflexu. Myslíte, že třeba v Německu by se šéfem prestižního týdeníku Der Spiegel mohl stát šéfredaktor Bildu? Ani náhodou.  

4. Viliam Buchert

Coby redaktor Reflexu v létě 2012 kandidoval za TOP 09 do Senátu a když to nevyšlo, beze studu se zase vrátil do redakce. Jak máme ale věřit novináři, který koketuje s politikou? Novinář je tu přece od toho, aby politikům šlapal na paty, a ne aby se chtěl stát jedním z nich. Voliči Bucherta odmítli a čtenáři ho mají brát vážně? Jako autor byl navíc Buchert vždy nudný a podprůměrný. Jeho jméno je známé jen proto, že kdysi býval vedoucím zahraničního oddělení MF Dnes. Od té doby ale žije z podstaty a nic zajímavého a výjimečného nepíše. Chybí mu názory a charisma, což zvlášť vadí v Reflexu. Ten časopis by měl přece stát na výrazných osobnostech a ne na šedých myších.  

5. Radek John

Novinář? Možná tak před třiceti lety v Mlaďáku. Profesionální celebritou začal být John už v nováckém pořadu Na vlastní oči, kde sám nic netočil, ale jako moderátor jen prezentoval práci jiných. Mluvil přitom zrychleným a naléhavým hlasem, jako kdyby měl v patách mafiány. Diváci si díky tomu mysleli, že autorem všech těch strhujících reportáží je on. Pak se John sám zapletl s mafiány a stal se politikem. Kvůli tomu pro nás přestal být novinářem, i když dneska už snad zase občas něco točí pro TV Barrandov.  

6. František Nachtigall

Do novin už nepíše, od jara řídí strategii Mafry. Předtím šéfoval Týdnu a Aha!, ale ani tehdy jsme ho nepovažovali za novináře. Ani s jedním z těchto dvou titulů totiž nic neudělal. Nejvíc to bylo vidět v Týdnu, který předtím Dalibor Balšínek proměnil ve výborný časopis. Za Nachtigalla spadl v nevýrazný bulvár. A tenhle člověk teď v médiích něco řídí? To jsme zvědaví.  

7. Radek Lain

Chtěli jsme sem dát Lainovu fotku, ale fotoagentury ji nikde namají. Neznají ho. Když se stal loni na podzim po Šafrovi šéfredaktorem Blesku, zdálo se, že horší to už být snad ani nemůže. Jenže Šafr aspoň uměl bulvárně skandalizovat. Blesk za něj lhal o sto šest a cíleně vytvářel aféry (vzpomínáte, jak před volbami třeba otisknul ten slavný prolhaný inzerát o Schwarzenbergovi?). Ne že by se nám to líbilo, ale do žánru laciné žurnalistiky třetího nálevu to patří. Ale Blesk za Laina? Nuda, nuda, šeď, šeď. Žádné šokující kauzy, žádné drastické skandály, žádné naštvané celebrity chystající soudy. Dokonce i to jméno Lain je takové nudné…  

8. Sabina Slonková

Učebnicový příklad, že skvělá reportérka nerovná se skvělá šéfredaktorka. Psávala dobře a rádi jsme ji četli, ale její mise ve vedení MF Dnes byla promarněná podobně jako rande s pannou. Slonková vzbudila velké naděje, ale noviny se za ní nikam neposunuly. I její odchod byl zpackaný a podivný. Zůstala po něm pachuť nevysvětlené kauzy, která mohla mít spoustu příčin. A úkolem elitního novináře je přece odhalovat, ne zakrývat. Co se tam tedy stalo? Vyhodil ji Babiš, protože neskákala jak on pískal? Nevíme, protože ona mlčí.  

9. Jaroslav Plesl

Tenké noviny, tlustý šéf. Tak tímto chce Plesl přitáhnout nové čtenáře? Pšeničným pivem a plytkým titulkem? Hm, odvážné! Jeho články jsme kdysi v Lidovkách milovali. Měl excelentní informace, ale hlavně to měl v hlavě srovnané a psal vtipně, úderně. Pak ale vyšuměl. Když se stal zástupcem šéfredaktora Reflexu, časopis se nepohnul ani o píď a na webu se dokonce objevovaly komentáře: "Bože, jak hluboko ten Reflex Plesl?" Když se pak stal šéfredaktorem Týdne, měl velkohubé řeči, jak do půl roku Týden v prodaném nákladu předežene Reflex. Po pár měsících ale z Týdne utekl jako krysa z potápějící se lodi a teď zkouší udělal zázrak s MF Dnes. Zatím ovšem skutek utek.  

10. Jaroslav Kmenta

V MF Dnes býval označován za nejlepšího českého investigativního novináře, a přitom se živil jen tím, že skákal na špek. Politici hráli zpravodajské hry, cíleně vypouštěli informační špínu, a on ji zveřejňoval. Na základě jeho "burcujících" článků se nikdy nic nezměnilo. Všechno to byly "velké" kauzy, ale jen jako. Zavřela se nad nimi voda, ale Kmentu, toho dodnes všichni znají. Kdyby se býval místo novinařiny upálil na Václaváku, mohl být slavnější.  

11. István Léko

Babiš mu léta platil publicistický server Česká pozice, který ročně prodělával kolem deseti milionů korun. Dodnes se mezi novináři spekuluje, co za za jejich vztahem je. Lékův web byl totiž tak drahý, že by se za ty miliony dalo pořídit pět webů s kvalitnějším obsahem. Asi Babiš tehdy nevěděl co s penězi, nebo tam musely být extrémně hříšně vysoké platy a další podivné náklady. Fajn, Léko to aspoň zkusil. Jenže Babiš se nepoučil. Léko teď  řídí Lidovky, ve kterých není po jeho příchodu patrná jediná změna. Nepřibyl dokonalý infoservis, nepřibyly skvěle zmapované kauzy a nikam se nepohnula ani publicistika. Ty noviny má smysl kupovat jen v sobotu, kdy mají dobré přílohy. A to je trochu málo na to, jaké očekávání Léka doprovázelo.