Rodiče za všechny prachy

Narodila se jako Norma Jeane Baker Mortenson 1. června 1926. Její matka Gladys, paranoidní schizofrenička, která pracovala na dvě směny, se o ni nemohla starat, proto malá Norma většinu svého dětství strávila v pěstounské péči a sirotčinci.

Všeobecně se předpokládá, že otcem malé Normy byl Stanley Gifford, zaměstnanec firmy Consolidated Film Industrion, kde pracovala i Gladys jako filmová střihačka. Později, v roce 1944 se jej Marilyn pokoušela kontaktovat – neúspěšně.

O dalších 7 let později, kdy Marilynina hvězda stoupala, si najala soukromé očko a nechala si Gifforda vyhledat, bohužel i tento – již poslední – kontakt nedopadl dobře a Gifford se svou nemanželskou dcerou odmítl po telefonu hovořit.

Stanley Gifford a Gladys Pearl Baker Mortensen

Útěk před sirotčincem

Necelé dva týdny po svých 16. narozeninách se mladičká Marilyn provdala za "chlapce od vedle" Jima Doughertyho, aby až do svých 18. narozenin nemusela pobývat v sirotčinci.

První svatba (1946)

Jejich manželství bylo zpočátku pohodové. Ameriky se ale dotkla válka, Jim narukoval k námořnictvu a Normu stereotyp v továrně na padáky, kde například natírala i trupy letadel začal upřímně nudit.

U pásu

Z toho ji ale vytrhl armádní fotograf David Connover, považovaný za objevitele Marilyn. Nafotil ji v pracovní kombinéze a posléze nabídl další spolupráci. Když se Jim vrátil z války, rozvedli se. V roce 1946 pak podepsala smlouvu s filmovým studiem Twentieth Century Fox.

Z jejích ranných filmů připomeňme např. netypickou roli ve filmu noir Niagara. Ten se vyznačuje nejdelším záběrem ženské chůze v celé kinematografii a Marilyn si pro natočení scény údajně uřízla podpatek u pravé boty o 1 centimetr, a získala tím pověstné vlnění boků připomínající pohyb pístů, jak napsal jistý reportér po zhlédnutí filmu.

Zlom v kariéře nastal ve fotografiích na svou dobu více než lechtivých. Bylo jí 22, když - jak prohlásila později - měla hlad a potřebovala peníze na auto, kterým by jezdila na castingy, takže kývla na nabídku Toma Kellyho pózovat pro umělecké akty. Objevila se na titulní stránce (a hlavně uvnitř) vůbec prvního čísla časopisu Playboy.

Tuhle znáte asi všichni, ale byla by škoda vám ji nepřipomenout

No, nebyla rozkošná?

Žárlivý baseballista

Dalším adeptem na manželské štěstí se stala baseballová superstar Joe DiMaggio. Svatební cesta do Japonska a do Koreje pak ale hned předznamenala konec manželství téměř ještě dřív, než začalo. Joea pobuřovalo její dráždivé vystupování a styl oblékání, chtěl z ní mít ženu v domácnosti, zatímco ona toužila hrát. „Na to, abych byla žena v domácnosti, mám příliš fantazie," prohlásila prý Marilyn.

Posledním hřebíčkem do rakve jejich manželství bylo natáčení Slaměného vdovce, kde proud vzduchu z podzemní dráhy Marilyn zvedne sukni až nad ramena. Natáčení nejslavnější exteriérové scény na jedné z newyorských ulic 15. září 1954 přihlížela nejen spousta novinářů, ale také asi tisícovka diváků. Scéna, která se mohla klidně natočit ve studiu, a později se tam také dotáčela (ve filmu se kalhotky neobjeví), udělala filmu reklamu k nezaplacení. Joea DiMaggio to rozpálilo doběla.

Kalhotky nad větrákem

Svatební cesta

Pasové fotky Marilyn Monroe a Joea DiMaggio na svatební cestu do Japonska, 1954.

Vážený dramatik to rád horké

Kvůli Marilyn dramatik Artur Miller opustil manželku a dvě děti. Ona konvertovala k judaismu. Věřila, že sňatkem s vážným a váženým dramatikem si upevní pozici na filmovém poli, zároveň však Arthura milovala. Domnívala se, že stejně jako ona jeho, podpoří i on ji v její touze stát se dramatickou umělkyní...

Po prodělaném potratu (srpen 1957) a nenaplněných představách o hraní se utápěla stále více v depresích. Když přišla nabídka na natočení filmu Někdo to rád horké, krize mezi nimi se jen prohloubila: Miller Marilyn přemlouval, aby roli Sugar přijala, ona sama však zuřila, že další roli hloupé ženské, co nerozezná mužské od děvčat, už hrát nebude. A ačkoliv se jí podařilo opět otěhotnět, roli nakonec přijala.

Dramatické štěstí

Srandovní tlustá svině

Její závislost na uklidňujících prostředcích sice byla – i přes těhotenství – poměrně vysoká, ale aby zachránila dítě, snažila se léky na spaní omezit, často zvracela a zavírala se ve své šatně. Vzhledem k tomu, že přibrala, cítila se v šatech navržených Orry Kellym směšně (sama řekla, že v nich vypadá jak srandovní tlustá svině), cítila se podvedená Arthurem a celým štábem.

Jack Lemon a Tony Curtis tak čekali v podpatcích a ženských šatech, než se Marilyn dostaví někdy i po několika hodinách na plac. Nikdo později nevzpomínal na natáčení s nadšením a Marilyn o své a Arthurovo dítě přišla (tragickým paradoxem bylo, že potratila v den slavnostní předpremiéry filmu).

Vypolstrovaná cela

V lednu 1961 jí pak její lékařka nechala umístit na kliniku Paynea Whitneyho. To se však ukázalo jako fatální lékařské pochybení: byla umístěna na patro pro nejtěžší případy do vypolštářované cely bez oken a dveří. Její zoufalé prosby o pomoc nikdo nevyslyšel, jen Joe DiMaggio přispěchal z Floridy a zajistil její přeložení na jinou kliniku, kde se z hrůzného zážitku zotavila.

Jeden potrat za druhým

V souvislosti s problémy při natáčení, které měla nebo sama způsobovala, se také hovořilo o jejím zdravotním stavu. Nikdy nebyla fyzicky ani psychicky odolná a vzdorovat napětí a tlaku, který s sebou život v hollywoodské branži nese, ji vysilovalo. Prodělala akutní zánět slepého střeva, v 27 letech jí diagnostikoval endometriózu, která jí způsobovala velké předmenstruační a menstruační bolesti, nehledě na fakt, že kvůli ní nikdy nedonosila dítě.

Tradovalo se o nespočetných potratech, které prodělala, faktem je, že v manželství s DiMaggiem potratila jednou a v manželství s Millerem se jednalo dvakrát o mimoděložní těhotenství. Údajně také čekala dítě se samotným prezidentem Johnem F. Kennedym, ale radši záměrně a z vlastní vůle podstoupila ukončení těhotenství. Mnohokrát prodělala gynekologické zákroky, které měly napravit její ženské potíže a umožnit jí přijít do jiného stavu a dítě donosit.

Ve své pracovní smlouvě měla dokonce od r. 1956 dodatek, že v době menstruace nebude natáčet ani stát modelem pro propagační materiály studia. Počátkem roku 1962 jí byl po žlučníkovém záchvatu odoperován žlučník.

Bez makeupu

O její podivné smrti i divokém životě si přečtěte víc na následující straně...