Rozhovor s Terezií Kovalovou

Buď byla zbytečně hlasitá, nebo naopak mlčela. Zpočátku cítila paniku i z nového kytaristy, byl pro ni nečitelný, ale brzy si začali rozumět. Procházeli se po amerických městech, hodně času propovídali, cítila se dobře: „No a Petr mi po pár dnech začal říkat Zinko. Že prý jsem úplná Terezinka, ale to je zbytečně dlouhý…“ A přesně to je moment, který Terezii během rozhovoru nečekaně dojme: „Tahle Petrova věta je pro mě dodnes silná. Připomíná mi, že mě lidi můžou mít i hodně rádi.“

Podobně upřímně mluví o tom, jak se zhruba před dvěma lety rozhodla, že musí ve svém životě cosi zásadního změnit. „Trápil mě pocit, že nejsem hodna svojí pozice, že nedokážu cokoliv dokončit, překonat kreativní blok.“

V rozhovoru vypráví o tom, jak začala intenzivně navštěvovat terapie. Zmiňuje i svoje pozitivní zkušenosti s microdosingem, což je léčebné užívání psychotropních látek v nepatrných dávkách.

Hlavně ale popisuje klíčový zážitek, po kterém se její život zlomil zase k lepšímu. Po velmi náročném pátrání a vyjednávání se dostala do pařížského bytu naprosté ikony současného spiritualismu, čtyřiadevadesátiletého Alejandra Jodorowského. Ten už sice svoji slavnou „psychomagickou terapii“ téměř neprovozuje, odmítl přijmout například rappera Kanyeho Westa, ale Terezii (i s jejím nezbytným violoncellem) svůj čas věnoval.

A ta se z toho stále nemůže vzpamatovat: „Vlastně mi pomohl už fakt, že jsem se k němu dostala,“ říká. „Že jsem konečně něco složitého dotáhla do konce.“

mohlo by vás zajímat

Dobré ráno, kokain si nedám, ani na něj nemám, říká Zuzana Zlatohlávková v (NE)BLÁZNI

Finišuje i se zmíněným sólovým albem Zinka, které vyjde s přiznaně mezinárodními ambicemi v listopadu a rozhodně nepůjde o popový mainstream. „Jak říká jeden z producentů téhle desky Aid Kid,“ směje se Terezie: „Nevím přesně, co to tady vytváříme, ale líbí se mi to!“