Počasí mi tu poslední srpnovou středu úplně nepřálo. Sluníčko sice svítilo, ale na druhou stranu poměrně dost foukalo. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa, v mém případě tedy k rybníku, konkrétně do JetSurf Arény Hardec Králové. Lucie Kafková mne vítala s úsměvem a elánem, který jsem potřebovala. Půjčila mi neopren, pochválila mne, že si ho umím obléct, což prý není vždy pravidlem a instruktáž mohla začít. Lucka na mne chrlila celou řadu pokynů, trpělivě vysvětlovala a ukazovala. Tahle sympatická maminka od dvou malých dětí má navíc začátky ještě i relativně čerstvě v hlavě. S prknem začala až v loňském roce, ale chytlo jí to tak, že dnes již předává zkušenosti jiným, včetně podobných neumětelů, jako jsem já. Jí ta jízda na prkně jde vážně náramně, když jsem ji pak viděla, jak elegantně krouží mezi bójkami.

Na rovinu – má panika opět nabírala na obrátkách, když jsem zjistila, že suchou přípravu mám rychle za sebou a pak už mne čekalo opravdu prkno na motor a vodní hladina. Zkombinovat několik činností, u kterých máte pocit, že jdou proti sobě, dohromady tak, abyste se rozjela, přitáhla, vylezla na stále jedoucí JetSurf, dala nohy do vázání a následně se zkoušela stavět se, se ukázalo jako „překladatelský oříšek.“ Na druhou stranu je to pocit vpravdě opojný. Prkno opravdu jede a já najednou zjišťovala, že mi vůbec nevadí, že jsem zráchaná, pořád padající (poznatek – pád na vodu opravdu bolí), to vše korunované výrazem smějící se ondatry (viz. fotogalerie). Navíc jsem měla za sebou příjemný rozhovor s mistrem světa v jízdě na JetSurfu Lukášem Záhorským, motivace tedy byla. O tomhle devatenáctiletém mladíkovi ještě uslyšíme.

mohlo by vás zajímat

JetSurf je pro každého, říká jeho duchovní otec Martin Šula. Ví to i Bocelli se Stallonem

Vychovávám si konkurenci

Co tě vedlo k tomuto sportu?

Můj táta měl dlouhodobého kamaráda, který se zná s Martinem Šulou, který za JetSurfem přímo stojí. Taťka si to pak v Chorvatsku jednou zkusil a ukázal mi to, co tomu říkám, jestli by mne to také nelákalo. Říkal jsem si, proč ne, že to vypadá zajímavě. V momentě, kdy jsem to vyzkoušel, tak jsem si to zamiloval. Přiznávám, že mi ale trvalo stoupnout si na prkně celé tři dny. Pro mne to nebylo úplně jednoduché, a to jsou tady kolem nás takoví talenti, kteří se postaví po deseti minutách. Sice jsem dneska mistrem světa, ale začátky jednoduché nebyly.

Jaké sporty jsi provozoval před JetSurfem?

Alpské sjezdové lyžování, slalom, obří slalom, super obří slalom a do toho jsem hrál tenis, plaval, jezdil na kole a kolečkových bruslích. Různě jsem sportoval. Tu a tam jsem se projel na čtyřkolce. Prostě všechno dohromady a jak se i pak ukázalo, tak tahle směs ze mne dělala dobrého kandidáta právě na motosurf. Měl jsem cit pro náklon z lyží a zároveň jsem dokázal ovládat plyn ze čtyřkolky. Pro začátečníka vážně dobrý základ. Když jsem pak začal s motosurfingem, tak došlo k promíchání toho všeho. Nejdříve to bylo sezónní, ale pak jsem moto surfoval i v zimě a potřeboval jsem si určit priority. A jak to dopadlo, to vidíš sama.

Co je na motosurfingu nejtěžší?

Ze začátku je to určitě kontrola plynu, protože pro spoustu lidí je to velmi neobvyklé a chybí jim cit. A také balanc. Máme tady talenty, jakou jsou například jezdci MotoGP, kteří to zkoušeli, stoupli si po třech minutách a po dalších šesti už mezi sebou závodili. Pak jsou tady tací, kteří takovými pohybovými schopnostmi nedisponují a trvá jim to trochu déle, než si zvyknou, jak to prkno funguje, jak se ovládá. Ve finále si ale stoupne opravdu každý a je tak schopný pár bójek projet.

Jsi mistrem světa. Kdy se začaly dostavovat první úspěchy? Vím, že jezdíš ve stáji přímo Martina Šuly.

Letos jezdím za tým MSR Engines, což je vlastně takový polotovární tým. Jak už jsem říkal, začínal jsem jezdit ve dvanácti a ve stejném roce jsem se zúčastnil i svého prvního závodu, a to jsem zajel až nějaké dvacáté místo. Já už si to ani moc nepamatuji, protože jsem byl strašně vyděšený. Bylo to na Brněnské přehradě a já jsem jel již tenkrát v kategorii dospělých. Byl jsem v té své věkové kategorii totiž takový osamocený. Po asi dvou letech, kdy jsem se to pořádně naučil, jsem začal jezdit v TOP desítce a vlastně v roce 2016 jsem díky svému štěstí a smůle ostatních získal první titul mistra světa. Porazil jsem Kubu Konfeila, který v té době tomuto sportu silně dominoval. Pak se začali objevovat další šikovní jezdci jako například Slovák Sebastian Kubinec nebo i mladí kluci, se kterými tady trénuji. Bedna už není víceméně pro nikoho jistá.

Je to sport pro každého podle tebe, který jsi absolutní špičkou?

Určitě. Není to navíc nedostupné ani na té závodní úrovni. Když chcete jezdit mistrovství světa, tak je třeba helma, vesta, motosurf a pak už „jen“ být hodně dobří. Nepotřebuješ jezdit žádné regionální závody. Musíš projít kvalifikací, která má určité podmínky pro to, abys mohl jako závodník vůbec do hlavního závodu projít. A dá se rovnou jet. Ale chce to určité zkušenosti, to uznávám.

Je handicap, pokud člověk nemá vůbec zkušenosti například se snowboardem?

To nemáme vědecky prokázané, ale vidíme to ze zkušenosti. Lyžaři, snowboarďáci, jezdci motosportů mají evidentně určitou výhodu pak naJjetSurfu a obecně v motosurfování, protože mají buď cit pro hranu nebo plyn. Pro ten náklon je to velmi důležité najít cit. Když zatočíš, tak buď tu zatáčku projedeš nebo spadneš. Určitě jsou tedy lyže nebo snowboard dobrou přípravou, to rozhodně.

Je to navíc i sport pro celou rodinu. Máme závodníky, kdy jezdí otec a syn, nebo opravdu celé rodiny, které závodí. Nemusí to ale být jen v závodní rovině, je to příjemná rekreační aktivita. I mne jako ryzího závodníka kolikrát baví víc, když si můžu jen skočit na prkno, zajet podél chorvatského pobřeží do nějakého beach klubu, sednout si na sluníčko a pak zase zpátky. To je fakt paráda.

Kam by jsi celou svojí kariéru v motosurfingu dotáhnout a kde sám sebe vidíš za pět let?

Mám to teď tak, že jsem již před dvěma lety začal se svoji Luckas Racing School, kde se snažím předat vlastní zkušenosti mladším jezdcům, abychom vybudovali jezdeckou základnu pro tento sport. Mýma rukama již prošly desítky závodníků z různých koutů světa. Měl jsem školy v Americe, ale i tady v Hradci Králové. Když jsem ty dva roky zpátky začal, a nechci znít vůbec arogantě, tak ti mladí – mezi nimi i já – hodně dominovali. Já ale už stárnu a ti mladší mě začínají porážet, tak jak já ty starší tenkrát. Sám sobě jsem si v podstatě vytvořil konkurenci tím, že jsem jim předával, co vím.

Tím pádem sebe za pět let vidím tak, že právě s nimi budu bojovat o tu TOP desítku. Mají drive, jsou dobří. A je mi sice teprve devatenáct, ale vím, že nemůžu dominovat věčně. Tito mladí střelci mě brzy vytlačí (smích). Nebudeme mít nikdo nic jistého, tihle mladí junioři, se již teď mezi sebou na prvních pozicích střídají. Ale to je prostě život, to k té kariéře patří.

Mládí vpřed

Já už asi lámat rekordy nebudu, letošních posledních závodů - evropského mistrovství, které jsou poslední zářijový víkend na Lhotě u Prahy se zcela jistě nezúčastním, ale členská základna, na které se dá stavět, se úspěšně rozrůstá. Jedním z mladých talentů, který závody určitě nevynechá, je David Novotný, jenž jezdí v barvách týmu Brutal Guys. I Davida trénuje Lukáš Záhorský a je pro něj evidentně velkým vzorem. K JetSurfu se David dostal nejen přes lyžování jako celá řada ostatních, ale také díky svému otci Martinovi, který sám tomuto sportu propadl a dodnes závodí. David mi sice se smíchem neváhal sdělit, že on tátu poráží vždy, když na vodu prkno hodí, ale na druhou stranu právě otec a syn Novotní jsou důkazem toho, co se o JetSurfu říká – je to multigenerační aktivita. A evidentně je to celé opravdu i o té partě lidí, která se kolem „prkna s motorem“ točí.

Davide, co ty a JetSurf? Jak dlouho jezdíš?

Budu muset chvíli počítat, ale mám pocit, že to bude něco kolem čtyř let.

Ty taky závodně lyžuješ, co tě baví víc?

Asi spíš JetSurf. Jde mi to víc a má to motor.

Kam to chceš ty sám dotáhnout? Je ti patnáct.

Nějak jsem nad tím zvlášť nepřemýšlel. Hlavní kritérium pro mne ale bude, abych byl spokojený. Co se týká umístění v rámci závodů, tak to nevidím nijak extrémně. Důležité je, že tam tou dobou se mnou budou již kamarádi, kteří teď ještě jezdí dětské kategorie. Já už jsem mezi chlapy. Ale ta parta je pro mne důležitá, budeme spolu moc konečně závodit. Doufám, že já budu schopný dostat se do TOP pět, protože se všichni zlepšují a jsou a ještě budou hodně rychlí.

GALERIE Posedlost jménem JetSurf

+ DALŠÍCH 18 FOTEK + DALŠÍCH 19 FOTEK

Kdo je tvým vzorem?

Jednoznačně Lukáš Záhorský, kterému říkám Velká gorila.

Každý sport má pro a proti. Jak to máš ty u JetSurfu?

Už jsem řekl, že mě baví ten motor. Co už tak nemusím, je příprava na suchu. Jsem totiž člověk, který nemá rád běh. Dneska jsem nucený běžet byl, ale to nebylo nic pro mne. Zůstanu radši u té vody a motoru (smích).

Konec dobrý...

A jak jsem dopadla já? Má to několik aspektů, alespoň pro mne. Jednak jsem posunula své vlastní hranice a dokázala jsem některým nevěřícím Tomášům, že umím překvapit, a že když chci něco zkusit, tak mne nic nezastaví. Sama sobě jsem (kromě fakt parádních modřin, které ale k těm začátkům patří, jak mi Lucka Kafková říkala) dopřála parádní zážitek s fajn partou nadšenců. Sice se mi nepovedlo hned se zvednout, napoprvé jsem to od sebe ani navíc ani nečekala, ale už jen to, když se na prkně řítíte na vodní hladině klidně v podřepu, je adrenalin a pro mne vítězství ducha nad hmotou. A navíc – mám před sebou další metu. Já se prostě na tom prkně postavím a pojedu! Třeba u toho mého urputného snažení nebude tolik foukat. Navíc, když kolem vás elegantně prosviští někdo, kdo to umí, tak se na něj sice parádně kouká, navíc se jedná o dobře míněnou pomoc, abyste viděla „jak se to má,“ ale v ten moment vás většinou z prkna, lidově řečeno, sundá. Ale uznávám, je to hezká podívaná a pro mne to bylo a je další ponouknutí JetSurf pokořit. Takže jak se říká v jednom Večerníčku: „Příště už to dám jako Pája,“ nebo David, Lucka, Lukáš, Martin, Valča, Tereza… Je to vážně nakažlivé!

A určitě si projděte galerii. Mně se možná budete smát (a já se divit nebudu), ale uvidíte i ty, kteří si s JetSurfem opravdu tykají.