Dokážete si představit, že by současná vláda schválila převedení 77 tisíc našich úředníků do výroby z důvodu hospodářské krize a „zeštíhlování“ státu? Naprosto nemyslitelné. Před 73 lety to pro komunistické vedení nebyl vůbec žádný problém. Ti se totiž 25. června 1951 rozhodli tímto způsobem vypořádat se střední třídou. Pomoci jim k tomu měl i agitační film Pan Novák.
Z kanceláře rovnou do fabriky
V rámci akce 77 se na začátku 50. let minulého století v Československu rozhodlo v souvislosti se zvýšením hospodářských úkolů motivovaných vojenskými plány Sovětského svazu o získání nových pracovních sil v oblasti průmyslu. Proto tehdejší komunistická vláda dne 25. června 1951 schválila převedení neuvěřitelného počtu 77 tisíc úředníků přímo do výrobního procesu. I když vše mělo působit jako zajištění nových pracovních sil v průmyslu a zbrojní výrobě, tak se primárně jednalo o politické čistky.
O něco podobného se komunisté pokoušeli už na konci roku 1948, když na základě vládního rozhodnutí poslali do výroby přes 65 tisíc zaměstnanců. Bohužel se však ukázalo, že to není tak snadné, a to z mnoha důvodů. Jedním z nich byl fakt, že se to nelíbilo jednotlivým ministerstvům, kterým to znemožňovalo vykonávat práci. Dalším důvodem byla i nekvalifikovanost úředníků v průmyslovém oboru a tím třetím důvodem byl pokročilý věk některých úředníků. Z plánovaných 65 tisíc úředníků se tak do fabrik a továren dostala jen pouhá třetina z nich.
Historici toto jednání popisují jako totalitní zvrat, který měl vytvářet pohled na běžného člověka v Československu. Komunistické ideály vytvářely z ředitelů dělníky a naopak z dělníků ředitele. Nastupující komunistické elity vycházely z řad dělníků, takže většinou nedisponovaly kvalitním vzděláním, nýbrž rychlokurzy nebo Vysokou školou politickou apod. Hrdinou komunistické společnosti od února 1948 tak neměl být vzdělaný člověk z kanceláře, nýbrž praxí vyškolený dělník, který plní normy vysoko nad požadované limity. Po živnostnících a zemědělcích se tedy jednalo o další plán likvidace svébytné vrstvy obyvatel. Už tehdy samozřejmě muselo být všem jasné, že se jedná o kontraproduktivní nesmysl, jenž může společnosti víc uškodit, než prospět.
Velký počet státních zaměstnanců si přitom komunisté vytvořili sami tím, že zestátnili podniky a zemědělství. Tím pádem rostla administrativa, která spadala pod otěže státu. Do toho všeho se po roce 1948 do státního aparátu musela integrovat komunistická strana, která zaváděla kontrolní orgány a kádrové odbory, takže počet úředníků neustále rostl.
Nicméně z nápadu se vyklubal nesmysl, který byl pro všechny kontraproduktivní. Zatímco nevzdělaní komunisté seděli v kancelářích, tak vzdělaní úředníci pracovali ve fabrice. Jejich produktivita byla oboustranně mnohem nižší, rostl počet zmetků ve výrobě a do toho všeho se neplnil požadovaný plán výroby. Výsledkem toho byl samozřejmě chaos, který panoval i ve vedoucích pozicích, kam byli dosazeni dělníci, kteří v mnohých případech ani neměli zájem šéfovat.
Pro účely propagace této akce byl v roce 1949 natočen film Pan Novák, ve kterém si hlavní roli zahrál Jindřich Plachta. Snímek byl natočen jako úderka filmových pracovníků a následně byl slavnostně předán jako dar na IX. sjezdu KSČ. Jedná se o komediální film o muži, jenž pracuje v pojišťovně a je mu v podstatě všechno jedno. Dokonce ani únorový převrat ho nezajímá, jenže nakonec stát zruší pojišťovnu, ve které pracuje. Následně se musí rozhodnout, jestli půjde do penze, nebo nastoupí do továrny. Nakonec se rozhodne pro práci ve fabrice, kde se mu zalíbí, a v novém kolektivu je nadšený. Film je dodnes považován za silnou agitaci, jež ve své době posloužila účelům.
Podobné články
Jan Studnička
Doporučujeme
