Mluvčí a signatářka Charty 77 Eva Kantůrková to, ostatně stejně jako řada jejích souputníků, za minulého režimu neměla jednoduché. Strávila rok ve vazební věznici na Ruzyni, a to oficiálně za „podvracení republiky“. Reálně však za to, že jí vycházely knihy a články v zahraničí. Svoje vzpomínky a zkušenosti z pobytu za mřížemi sepsala v knize Přítelkyně z domu smutku a po revoluci dílo přepracovala do scénáře k oceňované čtyřdílné televizní minisérii.
Přítelkyně z domu smutku
70. a 80. léta v ČSSR nebyla zrovna nejšťastnější dobou - a už rozhodně ne pro umělce, intelektuály, akademiky, duchovní a vůbec každého, kdo měl rád svobodu a naopak nefandil komunistickému režimu. Ale ani to nejhorší potlačování základních práv, to nejhroznější zastrašování lidského ducha neudrží pod kontrolou donekonečna, což se ukázalo v listopadu 1989, kdy toho český národ měl po 40 letech prostě a jednoduše dost. I předtím tu ale byly snahy proti tvrdé rudé ruce bojovat. Jednou z nich byla Charta 77, občanská iniciativa kritizující politickou a státní moc v zemi.
Prohlášení Charty 77 v době jejího založení podepsalo 242 osobností - včetně spisovatelky Evy Kantůrkové. Ta za to (a nejen za to) taky zaplatila. Kvůli „činnosti podvracející republiky“ totiž strávila rok ve vyšetřovací vazbě ve věznici na Ruzyni. Kantůrková byla přitom ještě v 60. letech členkou KSČ. S normalizací ale přišlo rozčarování a roku 1970 absolventka Filozofické fakulty Karlovy univerzity ze strany vystoupila. To ji zařadilo na seznam zakázaných autorů, takže tehdy už spisovatelka z povolání mohla publikovat jen v samizdatu a exilových nakladatelstvích.
Právě knihy a články, které jí vyšly v zahraničí, dostaly autorku v roce 1981 na Ruzyň. Ve vazební věznici žila celý rok po boku „standardních“ trestankyň. Intelektuálka Kantůrková, která reálně vlastně nic špatného neprovedla, za mřížemi působila vedle kriminálnic poněkud kontrastně. Její spoluvězeňkyně ji přitom ale naopak braly jako „velké zlo“, protože byla politickým vězněm, a to bylo tehdy opravdu strašidelné označení.
Svoje zkušenosti a příběhy kolegyň „zpoza katru“ pak Kantůrková sepsala v knize Přítelkyně z domu smutku, která v Německu vyšla v roce 1984, u nás pak v roce 1990. O další dva roky později Kantůrková spolu s Václavem Šaškem napsala scénář, který se stal předlohou stejnojmenné čtyřdílné televizní minisérie režiséra Hynka Bočana.
V oceňovaném počinu s autobiografickými prvky se hlavní hrdinka - stejně jako v románu - nejmenuje Eva, Kantůrková v příběhu vystupuje jako paní Marta. Ve filmovém zpracování autorku ztvárnila Ivana Chýlková, která byla za svůj výkon oceněna Velkou zlatou cenou na MFF v Cannes. Odtud si i celý počin přivezl rovněž Velkou stříbrnou cenu v kategorii seriálů.
Kantůrkovou z vězení propustili v roce 1982, od ledna 1985 do ledna 1986 pak spisovatelka byla mluvčí Charty 77. V Přítelkyních z domu smutku skvěle zachytila atmosféru 70. a 80. let v ČSSR, ale i praktiky komunistických vyšetřovatelů. Právě v seriálu pak přímo popisy výslechů dostaly hodně prostoru. Zároveň je tu ale dobře vykresleno nerovné postavení žen ve společnosti a manipulace státních orgánů s fakty a pravdou, kterou v jisté míře cítím i dnes. Je to zkrátka nadčasový kousek, který je dobré si čas od času připomenout.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
