Not an easy job
Odpověď není tak jednoduchá. Ani na jednu z těchto otázek. Protože titulní songy k filmům Jamese Bonda jsou dost specifický žánr, který má určitá pravidla a určité limity, ale na oplátku vám dává spoustu možností, které jako autor jinde nemáte.
Sama Billie Eilish se nechala slyšet, že je pro ni možnost vytvořit bond song ohromnou poctou. A zároveň velkou zodpovědností. Správný titulní song k filmu o agentovi s povolením zabíjet totiž musí jednak maličko ustanovovat kontinuitu série,ale musí vyjadřovat film jako takový a s ním i dobu a náladu doby, ve které vzniká. Měl by být ve skladbě jasně rozpoznatelný tvůrčí hlas autora… a tohle všechno jako umělec musíte narvat do něčeho, co ze své podstaty musí být popový hit.
A to není jenom nějaký předpoklad, existuje hromada příkladů, kdy se velký hudebník hlásil o možnost vytvořit titulní píseň, ale hlavní producent série Albert Broccoli a posléze jeho dcera Barbara to zařízla. Hitmakeři jako Eric Clapton, Radiohead, Blondie Pulp nebo Pet Shop Boys... například. Představte si, že za vámi přijde Eric Clapton, že chce udělat song k vašemu filmu a vy mu řeknete: “Hm, spíš ne.”
A není nic divného na tom, že by Clapton chtěl vlastní bond song, většinou ty skladby bývají obří hity. A co je ještě lepší, i když to nejsou hity, stejně vydělávají hromady peněz, protože se pouští během proma, jsou zařazeny do všech antalogií… I kdyby nahráli vaše zpívání ve sprše a pak to střelili před začátek filmu s 007, do roka by z vás byl milionář.
Pro váš klid, všechny tyhle základní vlastnosti song od Billie Eilish má. Bondovské tóny jsou tam jasně cítit, odráží to náladu posledních craigovských bondovek a vypadá to na popový hit, minimálně popový hit typu Billie Eilish. A já osobně bych přes svou nechuť k její hudbě řekl, že je to i docela dobrá skladba. Minimálně je to velice citelně rozpoznatelný James Bond. Narozdíl od Sama Smithe a jeho Writing on the Wall, který se ani neobtěžoval pojmenovat svůj song podle názvu dané bondovky, což bývá většinou docela pravidlo.
A teď k tomu, co vás trápí nejvíc, vy inceláci. Je ten song edgy feministická propaganda udělaná z tónů Plants vs. Zombies 2?
Nebreč
Tady je vlastně odpověď docela jednoduchá: ne. A vlastně docela překvapivé ne. A to ne ani tak kvůli postavě Billie Eilish, ale kvůli vývoji bondovských songů jako takových. Od doby “Midova doteku pana Goldfingera” v titulní písni právě k bondovce Goldfinger, ve které Connery plácá holky po zadcích a převaluje se na seníku s pilotkou, která se jmenuje Pussy… tak od té doby udělaly songy i filmy velký pokrok.
Nejznatelnější byl asi s příchodem Pierce Brosnana. Objevila se Judi Dench jako M a označovala Bonda za relikt studené války a “sexistického, mygenního dinosaura”. A v titulním songu Goldeneye Tina Turnera zpívala “I found his weakness, he’ll do wha I please”.
Od Brosnana ke Craigovy přešly bondovské skladby, pokud je zpívaly ženy, ke skoro ironickému podtónu, textově vzato stejně suchému a nezúčastněnému jako je často Bond samotný. V tomhle ohledu je Billie až nezvykle klasická, se svým “That I’d fallen for a lie, you were never on my side”.
Takže za nás palec hore, i když nejlepší Bond song to není. To je samozřejmě ten od Madonny.