Dva roky po vraždě investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky a jen pár týdnů před parlamentními volbami se ve slovenských a nyní i našich kinech objevil film Sviňa, který je první událostí zjevně inspirovaný. Až příliš zjevně. Nosný a důležitý námět se tvůrci snažili vytěžit tak moc, až ho nakonec úplně zabili.
Chapadla mafie
Vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky v roce 2018 otřásla Slovenskem, Českem, ale i několika dalšími evropskými státy. Tak očividný mafiánský mord z pomsty jsme neviděli od 90. let. Kuciak musel zemřít za to, že šťoural do aktivit italské zločinecké organizace 'Ndrangheta na východě Slovenska a její napojení na tehdejšího premiéra Roberta Fica a jeho vládu. Silné téma, které vlastně pořád není tak úplně dořešené, se nyní dočkalo filmové adaptace. Tedy, ona Sviňa je adaptace bestselleru Arpáda Soltésze, který ve svém "fiktivním románu" z kauzy zcela zjevně vychází.
Je správně o Kuciakovi točit film, i když je celá věc ještě čerstvá. Něco takového nemá - nebo spíše by nemělo mít v moderní společnosti obdoby. Režiséři snímku Mariana Čengel Solčanská a Rudolf Biermann nicméně až bolestivě ukázali, že silný námět dobrý film nedělá.
Je to už takový nešvar kousků vycházejících ze skutečných událostí, které mají silné emocionální zabarvení. Obzvláště to pak platí v případě, že se tyto události nějak osobně dotýkají, což v případě, že film o vlivu mafie na slovenskou vládu dělají Slováci, jistě platí. Tvůrci takových snímků mívají tendenci až příliš spoléhat na to, že pracují právě s kvalitním námětem, který jim to utáhne a divák jim tak mnoho věcí odpustí. Ano, jistě, takové téma částečně pracuje samo, ale je potřeba nabalit na něj i dobrý film - dobrý ve smyslu kvalitně napsaný, kreativní, řemeslně dobře zvládnutý - aby to fungovalo jako celek.
U Svině to bohužel spadlo až do extrému. Jména jsou sice změněna, ale fiktivní postavy se svým předobrazům podobají tak jasně, že snaha schovat se za upozornění "shoda s realitou čistě náhodná" působí až směšně, což, jak lze předpokládat nebo snad alespoň doufat, v případě tak závažného motivu nebyl záměr. Místo Kočnera máme Wágnera, místo Roberta je tu premiér Bobo, který má poměr s bývalou misskou, nonstop pije colu a nabízí milion eur za dopadení vraha novináře Ondřeje (nikoliv Jána) a jeho snoubenky Míši (nikoliv Martiny). Je to jako takové pasivně-agresivní popichování někoho, kdo ale nemá dostatečné "koule" zaútočit přímo, což je vlastně vhodný popis pro celý snímek. Buď to řekněte narovinu, nebo to neříkejte vůbec.
A tak je divákovi podávána přežvýkaná, vykalkulovaná, hraná verze ani ne dva roky staré kauzy, která se řešila úplně všude a ze všech stran, jen okořeněná atraktivními prvky v podobě odhalených ňader, zdrogovaných odložených puberťaček a dramatickými záběry na slovenskou krajinu podloženými hymnickou titulní písní. Sentimentální černobílé rozdělení těch veskrze hodných a veskrze zlých tlačí na pilu tak moc, že to skřípe na celý kinosál. Výsledek je až nepatřičný.
Režisérka Svině Čengel Solčanská má mafiánskou tématiku ráda, její předchozí film Únos vychází z jiné, rovněž známé kauzy z 90. let. Ten je ještě o něco horší a povrchnější než Sviňa, ale výraznějšího posunu tvůrkyně skutečně nedošla. Žádné nahlédnutí do skutečných praktik mafie, jen po povrchu klouzající, vypočítavý a stereotypní kýč. Akční thriller maximálně televizní úrovně. Sorry, ale Kuciak si zasloužil něco lepšího.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
