Matematik s bujnou fantazií
Asi vám to nic neřekne, ale jistý Charles Dodgson kdysi býval anglikánským knězem. Jako ještě mladý konzervativní duchovní chodil na prestižní kolej Christ Church na Oxfordské univerzitě, kde pěstoval své matematické nadání a získal hned dva tituly. Mohl se stát váženým akademikem. Místo toho si ale vzal svou sestřenici, odklidil se na venkov, kde vykonával službu kněze a začal jí dělat děti. Jedno z nich, syna, pojmenoval po sobě a plánoval mu stejný osud, jako dříve sobě, jen s tím rozdílem, že malého Charlese hodlal dokopat tam, kam se sám nikdy nedostal. Jenže osud tomu chtěl jinak. Charlese Dodgsona ml. (prostředním jménem to byl Lutwidge) svět sice poznal, nikoliv však coby bravurního matematika - ačkoliv několik odborných prací také publikoval - ale coby Lewise Carrolla, autora jedné z nejslavnějších pohádek - Alenky v říši divů.
Charles vždy toužil zanechat po sobě světu hodnotné literární dílo a dělal vše proto, aby se prosadil jako spisovatel. Vymyslel si zajímavý pseudonym, pod nímž publikoval, dlouhé roky šlo ale jen o průměrné, kratší povídky. Mimochodem, Lewis je poangličtěná forma jména Ludovicus, což je latinská verze Lutwidge, a Carroll je zase poangličtěná varianta jména Carolus, což je latinsky Charles.
Až když na jeho alma mater nastoupil nový děkan Henry Liddell, našel Charlese konečně tu pravou inspiraci. Učitel se mladíkovi stal mentorem a také blízkým přítelem. A stejně tak jeho rodina, paní Lidellová a čtyři Lidellovic děti - syn Harry a tři sestry Lorina, Edith a Alice. Na základě Charlesových deníků ho asi žádní lidé v životě neovlivnili tak moc, jako právě tato rodina a zejména její nejmladší členové. Právě pro Alice Lidell totiž Dodgson vymyslel a nakonec i napsal krátké, ručně ilustrované pohádkové dílko s názvem Alenčina dobrodružství v podzemní říši, které se stalo základem pro jeho životní knihu.
Dodgsonův vztah nejen s malými Lidellovými se ale s postupem věku stal předmětem vášnivých diskuzí. Fakta jsou taková, že nadaný autor trávil ve společnosti potomků svých známých hodně času. Zanechal po sobě ohromnou spoustu deníků, v nich nejsou popisy krásných odpolední s jeho malými přáteli vůbec výjimečné. Ale stále je třeba si pamatovat, že to je řeč o autorovi dětských knih a ten by asi k dětem měl mít kladný vztah a snažit se pochopit jejich svět, aby pro ně pak tvořil kvalitní literaturu. Dodgson také od mala trpěl koktavostí a mluví se o tom, že jen v přítomnosti dětí se tahle jeho porucha přirozeně vytrácela. Pro to ale nejsou žádné důkazy.
V oněch denících ale chybí spousta stránek, které někdo očividně záměrně vytrhal. Dlouhé roky se mluvilo o jednom specifickém listu, kde měl Dodgson psát o tom, jak Lidellovi požádal o ruku tehdy jedenáctileté Alice a byl odmítnut. Ani to ale není podložené ničím hmatatelným či viditelným. Zároveň je tu ale velká sbírka jeho fotografií - právě pořizování portrétů bylo umělcovou druhou velkou vášní. Věnoval se jí skoro čtvrt století a za tu dobu si založil i vlastní studio a pořídil tisíce obrázků. Dochovalo se jich jen něco kolem tisíce a na většině z toho tisíce jsou malé děti, především dívky, vedle Alice, která byla jasně jeho múzou, také třeba Alexandra "Xie" Kitchin.
Zda byl Dodgson/Carroll jen podivín s dětskou duší, nebo skutečný pedofil, jak bychom jej zřejmě nazvali dnes, to se už nedozvíme. Musíme se spokojit jen s tím, že ho právě dítě inspirovalo k sepsání skvělého díla, které už se právem stalo inspirací řadě stejně kreativních filmařů. Jedním z nich je i proslulý vizuální svéráz Tim Burton. Jeho verzi Alenky, která proslavila herečku Miu Wasikowskou, dávají dnes ve 20 hodin na Nova Cinema. V následující galerii si můžete užít několik zajímavostí právě o tomto snímku.
Mimochodem, Burton se k této látce vrátil šest let po premiéře jedničky a natočil díl číslo dva, který byl ale přijat ještě vlažněji než jednička. Pokud byste ale chtěli zhlédnout i tento příběh s podtitulem Za zrcadlem, tak ho dávají příští týden, v pátek 14. února na HBO.