Muž, který se stal předlohou pro Kmotra

Carlo Gambino se narodil v roce 1902 v Palermu na Sicílii do rodiny, která byla součástí mafie. Když mu bylo 19 let, emigroval do USA jako ilegální přistěhovalec. Když se dostal do New Yorku, spojil se s bratranci Castellanovými, kteří ho zasvětili do světa zločinu. Přidal se ke kriminální partě, která byla pod vedením Salvatora „Toto“ D`Aquily, což byla hlava jednoho z největších newyorských gangů. Pro Gambina to znamenalo i to, že se seznámil s tehdejšími největšími mafiánskými jmény jako byli Frank Costello, Meyer Lansky, Lucky Luciano nebo Benjamin „Bugsy“ Siegel.

Gambinův život se tak díky balancování „na hraně“ skládal pouze z přepadení, loupeží, krádeží, vydírání, nelegálního hazardu a vybírání výpalného. To vše se samozřejmě změnilo s příchodem prohibice, která znamenala, že se musel zapojit do obchodu s alkoholem, který byl financován bohatým obchodníkem Arnoldem Rothsteinem. Ten viděl v prohibici potenciál, a tak do nelegálního prodeje a výroby alkoholu investoval velké množství peněz, což newyorské mafii v té době velmi pomohlo.

Pro Gambinův kariérní postup v mafiánské hierarchii byla zásadní takzvaná Castellamarská válka, která odstartovala v roce 1925 připlutím mafiánského bosse Salvatoreho Maranzona do New Yorku. O pár let později se stal šéfem rodiny Bonanno a později se dostal do konfliktu s dalším bossem, kterým nebyl nikdo jiný než Guiseppe Masseira. Jejich konflikt vešel ve známost právě jako Castellamarská válka, jejíž součástí byla série vzájemných vražd mezi dvěma klany v letech 1930 až 1931.

V té době se rodina, ve které byl i Carlo Gambino, přidala na stranu Masserii, za kterým stál například Lucky Luciano nebo Frank Costello. Oba znepřátelené gangy si však postupně začínaly uvědomovat, že zbytečné konflikty je stojí spoustu peněz a času, který by mohli věnovat pašování alkoholu a vydělávání peněz, takže by mělo být přednostním úkolem vyřešit vzájemný konflikt. Proto se Lucky Luciano rozhodl zavraždit Masseriu v restauraci, čímž Maranzano válku vyhrál a nechal se titulovat Capem di tuti capi, což v překladu znamená „boss všech bossů“. Následně je New York rozdělen mezi 5 rodin a Gambino se později stal hlavou jedné z nich.

GALERIE Carlo Gambino

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

V roce 1937 byl Carlo Gambino usvědčen z daňových úniků, jenže jeho trestní stíhání a možné uvěznění bylo nakonec odloženo. Za svůj život strávil ve vězení pouze 22 měsíců, a to v letech 1938 až 1939.

V 60. letech se Gambino rozhodl svoje aktivity posunout i mimo New York, takže postupně expandoval do Miami, Bostonu, Los Angeles, Chicaga a Las Vegas, kde investoval do ilegálních obchodů, hotelů a upevňování moci a dobrých vztahů s dalšími „rodinami“. V roce 1962 se jeho syn oženil s dcerou rivala Gaetana Lucchese, čímž si zajistil dobré vztahy s rodinou Gaglianů. Díky tomuto sňatku měla pod sebou spojená rodina neuvěřitelných 30 gangů po celé USA, což znamenalo zhruba 1000 mužů. Její roční zisk byl navíc neuvěřitelných 500 milionů dolarů. Držela se však jedné zásady, a tou byl zákaz obchodování s drogami, protože to považovali za moc nebezpečný byznys. Gambino vládl pevnou rukou, i když to na něm nebylo znát a působil jako klidný muž, který nedával najevo žádné emoce a postoje.

Nakonec se dožil věku 74 let. Zemřel 15. října 1976 přirozenou smrtí na srdeční infarkt. Hlavou rodiny a právoplatným nástupcem se stal jeho bratranec Paul „Big Paul“ Castellano.

Carlo Gambino byl hlavní inspirací spisovatele Maria Puza k sepsání knihy s názvem The Godfather neboli Kmotr, kterou pak pro stříbrné plátno veleúspěšně adaptoval Francis Ford Coppola.

A zde máte hromadu zajímavostí právě o autorovi Kmotra Mariu Puzovi.