22. března si Evropa připomínala smutné výročí teroristických útoků v Bruselu. Bohužel pieta se proměnila v další krvavá jatka. Ve večerních hodinách najel dosud neidentifikovaný terorista autem do davu lidí před budovou parlamentu v Londýně, kam následně nakráčel s nožem a jal se rozsévat smrt, dokud ho policisté nezastřelili. Zavraždil čtyři lidi a další více než tři desítky zranil, mnohé z toho vážně.

To, že k teroristickému útoku v Londýně došlo přesně rok po teroristickém útoku v Bruselu, může být jen nešťastná náhoda. Ještě nešťastnější náhodou ale je skutečnost, že turecký prezident Erdogan pár hodin před útokem pronesl, že Evropa se vydala na cestu, na které nebudou její obyvatelé nikdy v bezpečí a měli by se začít bát o své životy. Ten samý Erdogan, který je naším spojencem v NATO, který se uchází o členství v EU a kterému Evropa platí miliardy za to, aby jí mohl i nadále držet v uprchlické krizi pod krkem.

profimedia-0164486543.jpg

Erdogan místy působí jako milý strýček. Takový ten milý strýček, co za vašimi zády říká vašim bratrancům, že by vás měli zbít. (Foto: profimedia.cz)

Náhody se prostě dějí, nicméně přístup Evropy a jejích vůdců je ukázkou toho, když se někdo rozhodne jít štěstíčku naproti ve chvíli, kdy je to asi ta nejméně vhodná věc, kterou může udělat. Erdogan je problém dlouhodobě. Jeho vláda čím dál tím více nabírá rysů despotické diktatury. Erdogan si vesele upevňuje moc, obklopuje se věrnými a zbavuje se nepohodlných a své oponenty po tisících posílá do vězení. I těm natvrdlejším musí být z jeho chování a výroků jasné, že to, co se děje v Turecku, není úplně v pohodě. Jen ty evropské špičky si nejspíš stojí na vedení a místo toho, aby se situací něco dělali, tak si raději hřejí na prsou tureckého hada.

Turecká menšina sloužila dlouhá léta vůdcům evropské levice jako výkladní skříň úspěšné integrace. Turci tu žijí dlouho, pracují, nedělají problémy. Respektive nedělali, ale karta se jak se zdá poněkud obrací. Němci a Nizozemci momentálně bolestivou cestou zjišťují, že mají na svém území několikamilionovou menšinu, která se dvěma občanstvími bude poslouchat spíše turecké než evropské autority a dokáže tak napáchat docela značnou paseku. Obzvláště pokud jim Erdogan bude říkat, jak se mají množit, aby ovládli Evropu a podsouvat jim, jak se Evropa musí bát jejich hněvu.

erdy1.jpg

Skvěle integrovaní evropští Turci momentálně v Evropě protestují proti Evropě a s noži v ruce vykřikují o fašismu. Přesně to tady potřebujeme. (Foto: facebook.com)

Chování Evropy připomíná ve vztahu k Turecku chování týrané ženy, která poté, co jí agresivní manžel zmlátí, s monoklem pod okem a rozraženými rty říká kamarádkám, jak uklouzla v koupelně. Problém dospěl do fáze, kdy nestačí chytit se za ruce, projít se před fotografy ulicemi a pak říct, do mikrofonu, že to zvládneme. Jestli je něco horšího, než zavírání očí před hrozbou islámského terorismu, pak je to zavírání očí před chováním někoho, kdo svými slovy tento terorismus legitimizuje a nepřímo podporuje. Takový člověk může být všechno možné, ale považovat ho za spojence je přímou cestou do pekel.

O tom, že i navzdory Erdoganovi je Turecko fajn místem k žití, se můžete přesvědčit TADY.