Jedna věc je něco vymyslet a druhá je pak nápad realizovat. Přesně toho si byl vědom Vladimír Iljič Lenin, kterého jistě můžeme bezpochybně označit jako strůjce komunistického převratu v Rusku. Tím, kdo ho ale skutečně zrealizoval, řídil, manažeroval byl Lev Davidovič Trockij. Tito dva se nejprve příliš nemuseli, posléze však došli k závěru, že se vlastně potřebují, a že pro ně bude vzájemná spolupráce výhodná.
Smrt ho zastihla na opačné straně Země
Dnes si připomínáme 80. výročí neslavného konce Lva D. Trockého. Přesně 20. srpna 1940 mu lebku rozrazil cepín, který v rukou třímal zapálený katalánský komunista Ramón Mercader, který se k Trockému dostal jako snoubenec jeho sekretářky. Trocký svému zranění druhý den podlehl. Smrt ho zastihla v Mexiku a atentátník jednal na přímý pokyn samotného Stalina, který Trockého nesnášel a fyzická likvidace tohoto svého nepřítele pro něj byla kruciální. Poprvé byl na Trockého atentát spáchám již v květnu 1940, ten ale on i jeho manželka přežila. Napodruhé už to ale Stalinovi vyšlo.
Atentátník byl v Mexiku odsouzený na 20 let a v prvním kroku seděl pod falešnou identitou. Kdo opravdu je, vyplavalo na povrch až po 10 letech. Když opustil Mercader brány žaláře, zamířil na Kubu. Posléze pobýval také v Sovětském svazu, kde byl dokonce oceněný jako hrdina. Jeden čas byla jeho útočištěm také malá středočeská obec Jevany, která je dodnes vnímaná jako „dobrá“ adresa. Tenkrát asi málokdo tušil, kdo je skutečný obyvatel půvabné vily Elinky. Skutečnou identitu tajemného cizince ale znal tehdejší ministr vnitra Rudolf Barák. Barák byl známý jako bezohledný ministr vnitra a tvůrce zrůdné StB. Jeho agenti se neštítili únosů, například sociálního demokrata Bohumila Laušmana z Vídně. Stáli také za vraždami a bombovými útoky. Ve Francii to byly například dopisové bomby.
Chlapec z dobré rodiny
Ale ještě zpět ke Trockému. Rozhodně nečekejte, že se narodil do nuzných poměrů, že trpěl nedostatkem. Ne, naopak. Narodil se jako Leib Bronštejn na Ukrajině konkrétně 7. listopadu 1879 do dobře situované rodiny. Marxismus ho dostihl v šestnácti letech. Coby student matematiky zapojil do činnosti marxistické organizace a tím si posléze vysloužil vyhnanství na Sibiř. Na začátku 20. století utekl do Evropy a poznal se s Leninem.
Jak už jsme říkali, láska na první pohled to nebyla. Muži k sobě ale vzájemný postoj posléze přehodnotili. Trockij byl brilantní řečník a organizátor a byl po Leninovi druhým nejdůležitějším mužem bolševické revoluce. Dokázal zorganizovat a zařídit vše a toho si byl Lenin moc dobře vědom. Trockij ale podcenil jednu, dost zásadní, věc – zákulisní a vnitrostranické boje a instriky. Po smrti Lenina v roce 1924 vliv Trockého ve straně výrazně oslabil, jeho snaha o omezení moci vedení a také o jistou demokratizaci strany se s úspěchem nesetkala. Do čela se dral vehementně Josif Vissarjonovič Stalin, který tyto postoje a názory rozhodně nesdílel. Trockij navíc uměl vystupovat velmi arogantně a k „oblíbenosti“ určitě nepřispěl ani jeho židovský původ.
Hra tajných služeb
To celé vedlo k tomu, že byl v roce 1927 z komunistické strany vyloučen a v roce 1929 dokonce vypovězen ze Sovětského svazu. A tak začalo další Trockého putování světem. Než finálně zakotvil v Mexiku, pobyl v Turecku, Norsku, ale také ve Francii. Ale ani v exilu nepřestával s ostrou kritikou Stalina a jeho politiky, kterou označoval za byrokratický absolutismus a dokonce šel tak daleko, že o Stalinových praktikách psal v knihách Zrazená revoluce a Stalinovy zločiny.
Proto asi ani nikoho moc nepřekvapilo, že byl v roce 1936 v Sovětském svazu na dálku odsouzen k trestu smrti. Do hry pak vstoupily tajné služby s jasným cílem – nenáviděného kritika Stalinova kultu se prostě zbavit, a to jakýmkoliv způsobem. Nakonec se jim to 20. srpna 1940 díky šestadvacetiletému atentátníkovi opravdu povedlo…
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
