Největší sračkaři Hollywoodu. Díl I.

Hrají téměř jen v blbostech a přesto je všechny znáte.
Někteří herci, nehledě na jejich špatné výkony, jsou stále a stále obsazováni do nových rolí, které oscilují mezi blockbustery a filmy, které jdou rovnou na DVD. V prvním případě bývá zlá obzvláště kritická obec, v tom druhém i ta hrstka fanoušků insomniaků, kteří se dívají na kanály jako Prima Cool, Nova Cinema nebo Fanda i po třetí hodině ranní (tedy po skončení Svlíkačky za kačku). Pak je tu ještě jedna kategorie, a to jsou herci, kteří vykazují určitý talent a potenciál, ale buď jsou dyslektici nebo nechávají vybírat scénáře svoje poloretardované či na heroinu závislé agenty. Někteří sračkaři měli za kariéru jeden nebo dva hity a z nich pak těžili celý zbytek života. Ideálním příkladem je Eddie Murphy, který vydělal studiu pěknou zlatku Policajtem z Beverly Hills (tedy ne, že by to nebyla sračka...) a od té doby dostal další šanci ještě asi dvacetkrát a přineslo to akorát tu výhodu, že Eddie v titulcích funguje jako spolehlivý barometr a výstraha, že na tohle nemá smysl se dívat ani zadarmo. Nicméně sračkař je jednoduše herec, kterého jméno když uslyšíte (popř. jméno neznáte a v něčem ho uvidíte), první volná asociace, která vám vystřelí do hlavy je „hrál tenhle člověk někdy v něčem, co nestálo úplně za hovno?“ Při troše štěstí a po chvíli usilovného přemýšlení přijdete na jeden, dva, úplně zřídka kdy tři tituly z 90., 80. nebo 70. let a bleskově zmáčknete červené tlačítko.  

Tom Selleck

tom selleck Magnum V dobách své největší slávy pobíhal v havajské košili, s pod prdelí zaříznutými džínovými kraťásky a slušivým knírem jako poručík Magnum sem a tam honíce zloduchy a stal se sex symbolem americké homosexuální komunity. Tom Selleck byl svým způsobem mistrem špatných rozhodnutí – odmítl roli Indiana Jonese či Batmana, i když otázkou je, jestli to snímky svým způsobem nezachránilo. První udělal s konečnou platností hvězdu z Harissona Forda, v druhém případě zase Michael Keaton přesvědčil nedůvěřivé fanoušky, že zvládne skvěle i goticky rozpolcenou roli a ne jen přitroublé taškařice. Selleckův nejznámější film, který šel alespoň do kin, je tedy nakonec debilní komedie z roku 1987 – Tři muži a nemluvně (režíroval Leonard Nimoy, tedy původní pan Spock). Mr. Moustache Tom, který časem ještě zazdil roli Jamese Bonda, se musel spokojit s paběrkováním v televizních filmech a hostovačkami v různých seriálech. Tak jako tak, když se řekne Tom Selleck, každý ví.  

Steve Guttenberg

Steve Steve Guttenberg V případě Guttenberga to ze začátku vypadalo na zářnou kariéru. Na plátně debutoval kritikou ceněným filmem Hoši z Brazílie, kde si zahrál po boku Gregory Pecka a Laurence Oliviera. Poté natočil další dva kvalitní snímky Bistro a Muž, který tam nebyl a hrál i v televizním zapomenutém apokalyptickém klenotu – Den poté. Finální ortel si podepsal tím, že porazil Toma Hankse a Bruce Willise v konkurzu na roli seržanta Mahoneyho v Policejní akademii. Přesto, že film sklidil obrovský komerční úspěch, Guttenberg se již nikdy nevymanil ze škatulky laškovného, bez přestání vtipkujícího policejního šviháka. Objevil se ještě ve třech více či méně úspěšných pokračováních a zatímco série Policejní akademie jela dál, nad Stevem se slehla zem, takže pokud nejste předplatitelem amerického HBO či mormonského Hallmarku, pravděpodobně jste ho již pěkně dlouho neviděli, přestože usměvavého kudrnáče určitě znáte.  

Brendan Fraser

Brendan-fraser-as-rick-o-connell-in-the-mummy_1 Brendan v Mumii Jakým způsobem se tento jednorozměrný herec dostal k tomu, že byl obsazen do ač sračkoidního, tak vysokorozpočtového filmu Mumie, je asi záhadou nevyřešitelnou. Možná měl někdo z producentů slabost pro úlisné mladistvě působící hochy a nebo se na seznamy režisérů dostal po oskarovém (scénář) snímku Bohové a monstra, který však táhl na hrbu hlavně Ian McKellen. Přestože Mumie vydělala, pokus vytvořit z Frasera jakéhosi nástupce Indiana Jonese a Krokodýla Dundeeho v jednom se úplně nezdařil. Brendan měl, pomineme-li jeho nevalné herecké umění, asi tu smůlu, že pro ženské publikum nebyl dostatečně hezounek (či dle subjektivního vkusu moc hezounek) a pro mužské byl prostě moc sladký. Natočil ještě tentokrát už totálně zhovadilé pokračování a mihnul se v Crash, které získalo Cenu akademie za nejlepší film roku 2004. Jinak měl a má podobný úděl jako dva předešlí kolegové a v pětačtyřiceti letech už to asi lepší nebude.  

Christopher Lambert

lambert Lambert v Tarzanovi Lamberta zařazuji trošku s těžkým srdcem, protože třeba dystopický, tech-noirový či cyberpunkový snímek Pevnost považuji v rámci žánru za nedoceněný, i když trochu neopracovaný diamant a přeci jen mám celkem hezké dětské vzpomínky na Highlandera. Christopher má však na svém kontě víc špatných filmů než Marlon Brando a Robert Mitchum těch dobrých dohromady, takže mu je tento výběr jednoduše souzen. Tenhle Brit taktéž nevyšlápl levou nohou a celkem brzy zaznamenal úspěch v třemi nominaci ověnčené adaptaci Tarzana z roku 1984. Nalejme si ale čistého vína, Lambert přeci jen od přírody vypadá tak trochu jako chybějící evoluční článek mezi homo habilis a homo sapiens sapiens, takže je v první řadě nutno pochválit kvalitní casting. Přeci jen nejvýše byla Christopherova křivka po vydání Highlandera, ale časem úměrně, jak přibývaly jeho díly, se začala řítit strmě dolů (poslední ze série z roku 2000 je považován za jeden z nejhorších filmů vůbec). Do análů absolutních debilit se zapsal ještě filmy jako Mortal Kombat či Ghost Rider 2, v posledních letech o sobě dal vědět jen nenápadně - vcelku povedeným dramatem Život nikdy nekončí po boku nestárnoucí Sophie Marceauové.  

Rob Schneider

Rob-Schneider-in-The-Hot-Chick-rob-schneider-20843890-1366-738 Rob Schneider v jednom ze svých nespočet idiotských filmů Najít ve vcelku obsáhle filmografii Roba Schneidera film, který by měl na Metacriticu a IMDB přes 5 a na Rotten Tomatoes a ČSFD přes 50 % je asi stejně náročné, jako naučit Tomia Okamuru tancovat. Pokud nevíte, co se svým životem a máte hodinu, dvě času, o které jej chcete zkrátit, můžete to zkusit. Jestli jej chcete zkrátit o víc, dívejte se na libovolné množství libovolných filmů s Robem Schneiderem. Na planetě zemi asi existuje jakýsi početný druh lidského plémě, kterému Rob Schneider přijde zábavný. Jinak nelze pochopit, že točí již 20 let průměrně 3 filmy ročně. Ano, Schneider má většinou tak 2-3 dobré gagy na snímek. Trpět ale kvůli třikrát třem vteřinám decentního smíchu dvě hodiny má podobný smysl, jako pravidelně sledovat seriál Ulice. Je prakticky zbytečné jakékoli filmy jmenovat, protože ten nejnižší práh sračkovosti jich atakuje tolik, že je lepší to nechat na subjektivní selekci diváka. Závěrem je nutno podotknout, že Rob je velkým kamarádem Adama Sandlera, se kterým se často objevují na plátně společně. Dvě mouchy jednou ranou? Ne! Na Adama se taky dostane. Ale až příště.  

Komentáře